Se záměrem ovlivnit skrze umění dění ve společnosti vznikl další, v pořadí pátý díl divadelního Rozrazilu. Brněnské scény Husa na provázku, HaDivadlo a Divadlo U stolu tak pod hlavičkou Centra experimentálního divadla propojily záměr kriticky nahlédnout symptomy rozvracející morálku, svobodu a občanské právo. Výsledkem této snahy je pozoruhodná, i když kvalitativně roztříštěná tříapůlhodinová divadelní akce, v níž diváci prochází spletitými prostory budovy Provázku i labyrintem příčin současné krize.

Já jsem = Co mám a co konzumuji

Každé z dosud tří naplánovaných uvedení Rozrazilu pojalo 180 diváků, kteří rozděleni do tří skupin, putovali souběžně a přece vždy jinou cestou rozčleněnou do jedenácti zastavení. Už na Zelném trhu inscenaci předznamenal prolog nazvaný Krize! Krize? Krize. V okně se pohupoval Opilý Santa, na balkoně stál T. G. Masaryk a herec Milan Holenda vyslovoval „řeči zdáli". To vše v doprovodu iritující melodie o nadělování dárků, která se stala součástí i dalších výstupů odkazujících k pomyslné rovnici Já jsem = Co mám a co konzumuji.

Krněnské okénko nabídlo exkurs do výběrového řízení na ředitele brněnského Domu umění. V podání Matěje Hollana a členů sdružení Žít Brno se diváci dozvěděli, proč svůj post Rostislav Koryčánek neobhájil a co pro šéfa městem dotované instituce může znamenat neochota podvolit se popkultuře diktované shůry. K nejzajímavějším z celého projektu patřily příspěvky Zatracený duše hádka s tělem, Cirkus Krize, Ztráty a nálezy a závěrečné Finále Česká vize, které snad nejpříznačněji ilustrují to, oč Centrum experimentálního divadla vedené Petrem Oslzlým usiluje.

Kapitalismus znásilňoval demokraciia nakonec pozřel sám sebe

Barokní dialog Zatracený duše hádka s tělem inspirovaný tématem přesahu lidské existence vznikl ve spolupráci Evy Tálské (režie) a Miloše Štědroně (hudba) a je sourodým uměleckým propojením obou těchto autorsky vyhraněných osobností.

Podobu klauniády měl naopak Cirkus Krize Michala Háby; kapitalismus znásilňoval demokracii a když už nebylo koho znásilňovat, pozřel sám sebe. O síle vyřčeného slova přesvědčil František Derfler, když přečetl text Ztráty a nálezy Milana Nakonečného přemítajícího nad civilizací a její budoucností.

Jakoby se Češi zastavili na křižovatce a nevěděli, kdo jsou, kam a proč jít

Závěrečné Finále Česká vize režiséra Vladimíra Morávka semklo všechny účinkující a vznikla působivá mozaika myšlenek K. H. Borovského, T. G. Masaryka, Karla Čapka, Václava Havla a autorů České vize. Zdá se, jakoby se Češi zastavili na křižovatce a nevěděli, kdo jsou, kam a proč jít… Ucelenost či hlubší tvůrčí záměr naopak postrádala etuda Brajgl vystavěná na ose slov bordel-brajgl-ku*va nebo zákulisní cyklistický maraton Golem 10.01, jehož největší devizou byl netradiční prostor vinoucího se schodiště.

Netradiční útvar scénického časopisu Rozrazil vznikl z potřeby naléhavého sdělení ze snahy rozhýbat společnost a prolomit tabu, o nichž se veřejně nemluvilo nebo mluvit nesmělo. Poprvé se tak stalo v říjnu 1988. Tehdejší Rozrazil nazvaný O demokracii měl premiéru v brněnském Domě umění a dočkal se 43 repríz.

Rozrazil stávající nazvaný O naší nynější krizi jako by se obloukem vracel zpět k dílu prvnímu. I tentokrát divadelníci do Rozrazilu ukryli svá srdce: intenzita sdělení je opět příznačná a vzdor vůči politickému pletichaření oprávněný. A i ten Dům umění je nakonec pro Brno symbolický. Tabu jsou opakovaně bořena, avšak nabízí se otázka: Jak velkou sílu může mít v roce 2013 aktuální publicistické divadlo?