„Radek Balaš podle mě napsal novodobý příběh Romea a Julie. Hlavní úlohu v něm totiž mají dva mladí lidé z rozdílných společenských vrstev. On pochází ze sociálně slabé rodiny, tátu nezná, máme je alkoholička, dá se dohromady s partičkou sprejerů a díky tomu v sobě objeví výtvarný talent. Ona, nadějná tanečnice, je dcerou slavného právníka. Generálem v rodině je ovšem maminka, panička z vyšších kruhů, která si myslí, že ví všechno nejlépe, ale ve skutečnosti je občas na zabití. Pro dva zamilované nemají rodiče dívky pochopení,“ uvádí diváky do děje Sandra Pogodová, která v příběhu ztvárňuje právě postavu matky Kratochvílové.

Dagmar Pecková v inscenaci o pěvkyni Callasové
Dagmar Pecková: Nazkoušet příběh Callasové pro mě byla katarze jako hrom

Jak jste na ni šla – měla jste nějaký předobraz?
S mým osobnostním nastavením nemá nic společného, takže se jedná o jasnou protiroli. Radek ji ale výborně napsal. Ona nic neokecává, jde přímo na věc. Ve výsledku je potřeba, aby na jevišti vyvinula hodně energie, s čímž nemám problém, a do všeho nastupovala bez bázně a strachu. Krásně to pak funguje, protože ve scénách, kde je matka hnacím motorem, na ni musí zbytek souboru reagovat. A pokud jsem lehce vycházela z nějakého předobrazu, tak jím byla moje maminka, která byla svého času taky takový generál. Teď už je starší, má trošku obroušené hrany, ale především díky ní jsem věděla, jak matku v našem příběhu hrát.

Váš vztah k písním Petra Jandy potažmo skupiny Olympic je veskrze kladný?
Rozhodně. Dřív mi to nedocházelo. Vždycky jsem jejich písně brala, ale když je pak díky zkoušení představení slyšíte jednu za druhou, dojde vám, že Petr je neuvěřitelně šikovný autor a hudebník. Je tolik hitů, které stvořil! Mnohé z nich jsou navíc platné už padesát let, což si zaslouží obrovský respekt. V našem muzikálu jim dal Marcus Tran nový kabát, opatřil je skvělými aranžemi - a podle mého názoru jim to velmi prospělo. I sám Petr Janda, když přišel na zkoušku a slyšel je, z nich byl nadšený. Ač už má osmdesát let, je mladý duší. Není to žádný zaprděný umělec, který by si stěžoval, že mu jeho písničky někdo kazí. Mimochodem – mám s ním už jednu podobnou zkušenost. Před dvaceti lety jsme v Divadle Ta Fantastika nazkoušeli jiný kus o Olympiku, v němž kluci z kapely i hráli. Setkala jsem se v něm i s Petrem Vondráčkem, který mi v Oknu mé lásky hraje manžela. Jsou to v životě zajímavé náhody…

Sandra Pogodová na tiskové konferenci k podzimnímu vysílacímu schématu České televize, která se konala 5. srpna v Praze.Sandra PogodováZdroj: Deník/Martin Divíšek

V poslední době vzniklo několik hitmuzikálů, co o tomto žánru soudíte? Máme tu tituly s písněmi Václava Neckáře, Heleny Vondráčkové, Waldemara Matušky či Hany Zagorové
Líbí se mi, že někdo vezme hudbu umělce, který buď už mezi námi není, nebo je v letech, a pracuje s ní, posouvá ji k dalším generacím. Protože dneska vidíme, že vlastní hit má málokterý z mladých interpretů - i když jsou mnozí strašně talentovaní, čehož důkazem je i naše představení. Je to také tím, že nemají šanci předvést svou tvorbu prostřednictvím různých televizních pořadů, jak tomu kdysi bývalo – to už je prostě pryč. Takže už když v Divadle Broadway přišli s nápadem udělat hitmuzikál Mýdlový princ z písní Václava Neckáře, byla jsem nadšená. Platí to i na adresu hitmuzikálu Láska nebeská s písněmi Waldy Matušky, v němž mám navíc tu možnost hrát. Waldovy písničky miluju – a zase, je to jeden hit vedle druhého. Pravda, někdy může tento druh představení pokulhávat po stránce příběhu, ale ty písně jej vždy podrží.

V případě Okna mé lásky hraje zajímavou roli i scéna Šimona Cabana, na níž se zjevují sprejerské výjevy Prahy a Paříže. Působí to jako kouzlo.
Ano. Tvůrcům šlo o to, aby svým způsobem navázali na český unikát, program Laterna magika, který připravil pro mezinárodní výstavu Expo 58 režisér Alfréd Radok společně s bratrem Emilem a scénografem Josefem Svobodou. Byl to tehdy obrovský úspěch, který je taktéž dobré připomínat a následovat jej.

Šéf kapely Hradišťan Jiří Pavlica oslaví v příštím roce významné jubileum.
Šéf Hradišťanu Jiří Pavlica: Všechno nemusíš mít, všude nemusíš být

Na čem ještě pracujete?
Rozjela jsem vlastní YouTube kanál Sandra Pogodová Official, na který vkládám videa týkající se osobního rozvoje, transformace, seberealizace a všeho kolem. Takže se ze mě stal téměř v padesáti letech youtuber. Dobré, ne? Jen měsíc po jeho otevření jsem měla asi deset tisíc odběratelů, což mi udělalo radost. Moc tomu nerozumím, ale zkušení youtubeři mi říkali: „Máš rychlý nástup, ty jedeš…“ Do toho jezdíme s Lindou Finkovou a Jitkou Asterovou po republice s pořadem Sirény na cestách - jde tedy o ryze ženskou talk-show, žádná dobrá tady nebyla. Lidé nám můžou utrhnout ruce. V podstatě to vypadá tak, že s holkami vlezeme do auta, drbeme, smějeme se, přijedeme na nějaké místo, vejdeme do kulturáku, na jevišti zase drbeme, smějeme se a posluchači se smějí s námi. A při zpáteční cestě v autě zase drbeme a smějeme se. Je to kšeft snů.