„Diváci světovou klasiku milují, a ačkoliv mnohá divadla sahají jen po současných textech, my jsme přesvědčení, že i v roce 2015 má na jevišti místo," říká režisér novinky Igor Stránský, pro kterého je Macbeth poslední režií v pozici ředitele Slováckého divadla. 

Prokletá Shakespearova hra ožije v Hradišti již zítra

Sedmdesátá uherskohradišťská divadelní sezona nabírá na obrátkách a diváci nešetří chválou. Po silném Deníku Anne Frankové čeká publikum další velká událost jedna z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara Macbeth. „Diváci světovou klasiku milují, a ačkoliv mnohá divadla sahají jen po současných textech, my jsme přesvědčení, že i v roce 2015 má na jevišti místo," říká režisér novinky Igor Stránský, pro kterého je Macbeth poslední režií v pozici ředitele Slováckého divadla. Je tak jasné, že si dává hodně záležet.

Macbeth, strhující příběh o skotském králi a jeho ambiciózní manželce, bral dech divákům v 17. století, kdy vznikl stejně jako dnes. Jeho nastudování však pravidelně provázejí katastrofy, umírají herci a další tvůrci. „Ke hře přistupujeme velmi pokorně, tak doufám, že nás nic podobného nepotká," věří režisér Igor Stránský, jenž v minulosti nastudoval jiné Shakespearovy hry Othello a Richard III. „Na Macbetha jsem si myslel už dávno, ale čas, kdy k němu člověk dozraje, musel teprve přijít," přiznává režisér Igor Stránský, jenž titulní roli svěřil držiteli Ceny Thálie Tomáši Šulajovi. „Beru Macbetha jako velkou výzvu a poperu se s ním, jak nejlépe dokážu," říká herec. Vedle něj je nutné vzpomenout i Lady Macbeth, údajně největší potvoru v dějinách světové dramatiky vytvoří ji Pavlína Hejcmanová. Autorem scény je Miroslav Malina, kostýmy vytvořila Marie Jirásková. Hudbu složil Martin Štědroň a dramaturgyní novinky Slováckého divadla je Markéta Špetíková. Premiéra začne zítra v 19.00 hodin. 

Otázka pro režiséra Igora Stránského: Proč jste se rozhodl nastudovat právě hru Macbeth?

Žijeme ve velmi rozjitřené době (a žilo lidstvo někdy jinak?), ve které pokládám za nutnost jako režisér správně definovat zlo. V Othellovi jde o drama závisti, pomluvy a žárlivosti. Richard III. je zářným prototypem chorobné touhy po moci, jež se snaží získat za každou cenu a jakýmikoliv prostředky. A Macbeth? To je „nádherná" studie chorobné ctižádostivosti. Vůně krve a poznání jak chutná moc jsou pro Macbetha přímo drogou. A to vše jsou přece problémy, které jsou staré, jako lidstvo samo. Proto je Shakespearův Macbeth stále tak aktuální.

Otázka pro Tomáše Šulaje: Potkáváte se s třetí velkou postavou shakespearovských tragédií. V čem je Macbeth odlišný od těch předchozích, které jste už na jevišti Slováckého divadla hrál, tedy Jaga a Richarda III.?

Myslím, že Macbeth je nejtěžší figura, z těch tří jmenovaných, tedy co do charakteru a psychologie postavy. Jago byl intrikán a pokřivený člověk žárlivostí, Richard III. toužil po moci a šel si tvrdě za svým, hlava nehlava. Macbeth má všechny tyto vlastnost, ale o svých zlých skutcích pochybuje. Má strach, že jej dostihne jeho svědomí, pronásledují jej ti, které nechal odstranit. Nemůže si ale pomoct, zlo páchá dál, je příliš ponořen do krve, která je všude kolem něj. Je to vlastně takový závislý kuřák, který by rád s kouřením přestal, ale nejde mu to. 

Autor: Josef Kajetán