Dvě sestry, jeden bratr. Ony jsou herečky, on filozof. Anebo možná blázen. Ony moc nehrají: ta mladší nedělá nic, ta starší za bratrem denně jezdí do léčebny. Jak by to vypadalo, kdyby se bratr konečně nechal převézt zpět domů? Chtělo by to uspořádat velké přivítání… Tihle tři sourozenci jsou esencí celého světa. Na povrch vyvstávají drobná soukromá pekla, dávné křivdy, výčitky a stíny mrtvých předků.

„Bernhardovo rodinné zázemí jako by takový rozpor přímo vábilo: nemanželské dítě, které matka odjela porodit do Holandska, aby předešla drbům v přísně katolickém prostředí, svého otce nikdy nepozná. Matka mu zemře v devatenácti letech, má poručníka, žije s přísným, literárně činným dědečkem,“ vypráví dramaturgyně inscenace Marta Ljubková.

V jednom rozhovoru se mimochodem Bernhard vyznává z toho, že psaní je to jediné, co má pro něj smysl. Něco, co ho fascinuje a udržuje při životě. „Autobiografickou linku lze v jeho textech snadno vysledovat. Pozoruhodný je ale specifickým jazykem, ostrou ironií, svíravým psaním, zdánlivě se točí v kruhu, až kolem postav a čtenáře umotá osudnou smyčku,“ doplňuje Ljubková.

Návrat na jeviště

Na českých jevištích se Bernhardovy tituly objevují pravidelně. Poprvé to byla před více než dvaceti lety právě jeho hra Ritter, Dene, Voss (Oběd u Wittgensteina je jiná verze názvu) v pražském Divadle Na zábradlí v režii Jana Antonína Pitínského. „Pro mou generaci znamenala tahle inscenace zásadní mezník. S režisérem Danielem Špinarem jsme se tedy rozhodli, že se ke hře pro tři skvělé herce vrátíme,“ dodává Ljubková.

Herečka Zuzana Stivínová ke své roli Ritter uvádí: „Na prvních zkouškách jsme vztahy mezi sourozenci přirovnávali k rovnostěnnému trojúhelníku jenom pospolu jsou ty tři strany komplexní. Sice nemůžou být spolu, ale nemůžou být ani od sebe. V tom je jejich strašná past.“

Že herce vede právě Daniel Špinar, si pochvaluje. „Nebývá zvykem, aby se vám režisér staral o rekvizity nebo téměř říkal, kdy máte co dělat. To si většinou musíte vymyslet sami. Zatímco Dan, když si nevím rady, mi pomáhá, a toho si cením. Dal nám třem absolutní důvěru a věří, že to zvládneme říct a zahrát tak, aby nebylo třeba vymýšlet nic navíc,“ dodává Stivínová.