Otec Josef Skupa

Život Spejblovi s Hurvínkem před sto, respektive devadesáti čtyřmi lety vdechl jejich duchovní otec Josef Skupa. Nejvýrazněji jsou ovšem tyto dvě loutky spojeny s hlasem Miloše Kirschnera, po němž převzal štafetu Martin Klásek a nyní Ondřej Lážnovský. Těžko najdeme v jiném státě dřevěné loutky, které by hrály ve třiatřiceti zemích světa čtyř kontinentů a v jednadvaceti jazycích. To je něco naprosto nevídaného.

Mánička a Bábinka aneb Věk je jen číslo

Málokdo ví, že se Mánička narodila v roce 1930, ve stejný den jako Hurvínkův čtyřnohý kamarád Žeryk, tedy čtyři roky po Hurvínkovi. A přestože je Mániččina Bábinka nejstarším členem Hurvínkovy „rodiny“, světlo světa spatřila až v roce 1971. Jak je vidno, věk je opravdu jen relativní. Poprvé se před diváky představila v Pardubicích, a to při premiéře hry Past na Hurvínka. Hlasy Máničky a její bábinky jsou zase nejvýrazněji spojeny s Helenou Štáchovou, manželkou Miloše Kirschnera, která léta Divadlu S+H šéfovala.

Na otázku, zda jí nedělá problém přeskakovat mezi dvěma tak rozdílnými hlasy, jako mají Mánička s Bábinkou, Helena Štáchová vždy odpovídala: „Nejedná se jen o problém technický, ale především herecký a psychický, protože musíte souběžně v mysli udržet a rozehrát dva příběhy. Zpočátku jsem se jak na technickou stránku, tak i na to herecké rozdvojení musela hodně soustředit, ale vše je otázkou řemesla, zvyku, tréninku.“

Rekordmani

Podle Hurvínka byla dokonce pojmenována lokomotiva, auto, opičák v Zoo a pod jmény obou protagonistů můžeme na obloze spatřit také planetky, jejichž názvy oficiálně schválila NASA.

O Spejblovi s Hurvínkem bylo vydáno přes padesát knih, mají osmdesát zlatých, platinových, multiplatinových, a dokonce jednu diamantovou desku, což je v mluveném slově světový unikát. Kromě toho jsou stejnou měrou jako u nás populární v Německu, natočili spoustu televizních pořadů, večerníčky a hráli v televizích po světě a též ve filmu. Ve světové divadelní historii nic srovnatelného neexistuje. Navíc mají v Plzni a v Praze dvě sousoší v podobě laviček.

Každý den není posvícení

Kvůli koronavirové pandemii musel Spejbl slevit ze svých chystaných velkolepých oslav. „Spejbl s Hurvínkem mají pochopení – vždyť se vedle nich vystřídaly už čtyři generace člověčích souputníků a prošly kolem nich zásadní dějinné události. Oni dva moc dobře vědí, že není každý den posvícení,“ říká současná ředitelka divadla Denisa Kirschnerová a dodává: „Mnohé projekty se nám ale podařilo zachovat. Například vznik reedičního i novinkového CD Ať žije Spejbl! ve spolupráci se Supraphonem, který ho u příležitosti stých narozenin pana Spejbla vydal i na LP desce. Je to přesně po devětadvaceti letech, kdy u Supraphonu vyšla poslední vinylová deska Spejbla a Hurvínka Je Hurvínek OP? V Divadle S+H jsme měli dvě premiéry, jednu pro ty nejmenší diváky Žeryčku, hop! a pro dospělé Hotel Spejbl. To jsou novinky, kterými slavíme. Jak jsem ale říkala, pan Spejbl má porozumění a nemusí mít oslavy až tak velkolepé. Když si uvědomíte, že vstoupil na prkna v roce 1920, kdy Evropou otřásala španělská chřipka…“

Štafeta pro potomky

Děti Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové Denisa a Miki převzaly po rodičích štafetu, aby mohla Hurvínkova rodinka žít i nadále a bavit děti dalších generací. Před třemi lety zesnulá Helena Štáchová mi o nich mnohé prozradila: „Obě naše ratolesti se potatily a pomamily. Kdyby po mně Denisa převzala Máničku s Bábinkou, byla bych ráda. Má herecký talent, fistuli, je komediální, dovede psát divadelní hry, výborně zpívá a je i jazykově dobře vybavená. Vystudovala kulturologii na Karlově univerzitě a hned po absolutoriu se věnovala divadlu. Ale v anonymitě. Je schopnou dramaturgyní, sama pro divadlo píše hry, scénáře, knížky. Napsala překrásnou monografii Spejbl a Hurvínek na nitkách osudu, kde opět prokázala nejen spisovatelský um, ale i to, že je tou nejlepší znalkyní historie Spejbla a Hurvínka."

"A Miki? I on byl Spejblem a Hurvínkem odkojen a divadlo ho vždy bavilo. Jenže tatínek mu to rozmlouval. Nechtěl, aby se této práci v dospělosti věnoval. Sám totiž znal úskalí této profese a moc dobře věděl, o jaký životní závazek se jedná. Spejblovi s Hurvínkem se totiž upíšete na celý život, je to něco jako Faustovský podpis. Od té doby už nemáte čas na nic jiného, naše loutky jsou jako malí upírci, vysávají vás, živí se vaším mozkem, potem a krví, začarují vás a vy ve dne v noci myslíte jen na jejich životy a ten svůj vlastní jim podřídíte. Ne každý tohle vydrží. Miki si tedy zvolil jinou profesi. Vystudoval nejdříve designovou školu, potom FAMU, multimediální obor. Točil výborné dokumenty, dělal scénografii pro jiná divadla, ilustroval knížky, a přitom se krůček po krůčku blížil k našemu divadlu. Začalo to návrhy loutek, pak scény, potom začal hry i psát, a když si je napsal, počal si je režírovat. A nakonec se stal naším profesním kolegou. Do mé radosti z našich potomků se mísí i trocha smutku pokaždé, když si pomyslím, jaká je to škoda, že se jejich úspěchů nedožil jejich táta. Měl by z nich určitě velkou radost,“ dodala. Tři roky po svém odchodu by byla s prací svých potomků rozhodně více než spokojená i Helena Štáchová.