Inspirovat se při tom nechal Shakespearovou romantickou komedií Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Twelfth Night) z roku 1602, tudíž i v Srdcovém králi musí hrdinka (opravářka motorek Natalie) předstírat, že je kluk, aby si jí její vyvolený – Chad – konečně všiml.

Právě Chad, neodolatelný švihák s kytarou v ruce, je tím, který do ospalého amerického městečka vnese pořádnou dávku vzruchu. Původně se tam zastavil proto, aby se mu někdo podíval na motorku, porouchala se – dělá „džigili vigili", tak co s tím? Svou živelností nakonec strhává ostatní k tomu, aby se nad svými nudnými a stereotypními životy zamysleli, ustoupili od směšných předsudků a poohlédli se kolem, jestli náhodou vedle nich nestojí někdo, koho by mohli milovat.

Naivní příběh nesoucí poselství

Příběh, jakkoli se může zdát naivní, přece jenom toto poselství nese. V symbióze s Presleyho písněmi, které byste kvůli pozměněným aranžím občas ani nepoznali – celkem jich v muzikálu zazní čtyřiadvacet včetně Jailhouse Rock (Vězeňskej rock), Heartbreak Hotel, Love Me Tender (Něžná láska) či Don´t Be Cruel (Zlá, jsi zlá) – působí kompaktně a překvapivě silně.

Velkou zásluhu na tom mají, samozřejmě vedle režiséra a výtvarníka scény Šimona Cabana, samotní aktéři. Naprosto skvělý (jak jinak) je Jan Kříž coby Chad, výborná je i jeho manželka Marie Křížová, která se s bravurou chopila role Sylvie, rázné šéfky restaurace. Chválit je ale vlastně třeba všechny. Petru Koskovou jako Natalii, Petra Vondráčka coby Nataliina otce Jima, Markétu Martiníkovou jako neodolatelnou knihovnici Sandru či Alenu Štréblovou – konzervativní starostku Matildu.

Divadlo Kalich navázalo Srdcovým králem na předchozí hitmuzikály, které má na repertoáru (Osmý světadíl s písněmi kapely Elán, Atlantida s hity Mira Žbirky). V mnohém je dokonce předčilo.