Režisér inscenace Radovan Lipus, který nedávno na téže scéně představil své pojetí Lermontovovy Maškarády, ji nastudoval v hlavní roli s Klárou Cibulkovou. Další postavy ztvární Kamil Halbich, Tomáš Pavelka či Kristýna Frejová. Mladé postavy (učitele Běljajeva a dívku Věročku) svěřil Lipus studentovi DAMU Jiřímu Suchému z Tábora a studentce pražské konzervatoře Anně Fišerové.

„Zkoušení pro mě bylo zábavné, díky panu režisérovi, díky mým kolegům, se kterými jsem se opravdu těšila a těším na jeviště, díky celému tvůrčímu týmu. Mám ráda, když je inscenace skutečně týmová práce,“ uvedla Cibulková, představitelka okouzlující dámy Natalji Petrovny. „Natalja je silná a proměnlivá energeticky i myšlením, ale co mě vlastně nejvíc bavilo, byla její sebereflexe, jak člověk kolikrát moc dobře ví, že si pod sebou řeže větev, nicméně nemůže si pomoct a pěkně v tom pokračuje, až zahučí. A pak ještě těch podob lásky! To by mohlo diváky taky bavit,“ doplnila herečka, která má za sebou nedávnou zkušenost s rolí Jeleny v Čechovově Strýčkovi Váňovi. „Musím říct, že mě Turgeněv „dostal“ víc než Čechov, kterého mám také velmi ráda, tedy že Měsíc mě bavil víc než Váňa, Natalja víc než Jelena. Přijde mi obsáhlejší, barevnější, drsnější, cyničtější. Jako by byla Jelena jednou z částí Natalji,“ uvedla.

Turgeněvovo nejznámější dramatické dílo Měsíc na vsi (napsán v roce 1850, premiéru měl však až v roce 1872) patří k vrcholům světové dramatiky, byť často bývá zastiňováno hrami Turgeněvova následovníka Antona Pavloviče Čechova.

Podobně jako jeho dnes slavnější krajan i Turgeněv vychází z obrazů zdánlivě všedního života, pod nímž se však dějí bouře a lidské tragédie. Postavy Měsíce na vsi oplývají obdivuhodnou směsí úporného snažení, marnosti, směšnosti, melancholie i přílišné citlivosti. Třaskavá směs v duších, která během několika málo letních dnů zkrátka musí vybuchnout. A nic už nejde vzít zpátky.

Ve Švandově divadle prošel text hry zásadní úpravou v jediném – byla vyškrtnuta postava německého učitele Schafa. Jinak byl text pouze krácen v rámci běžné inscenační úpravy. Inscenace samotná se soustředila především na hereckou práci. Režisér Radovan Lipus věnoval velkou část zkoušení důkladnému propracování detailů jednání jednotlivých figur.

Výtvarného řešení se ujal scénograf Petr Matásek (pracuje se stylizací bříz a především nabízí konfrontaci salonu a „volného“ prostoru) a kostýmní výtvarnice Eva Kotková (vychází z dobové siluety). Hudební a zvukovou složku měl poté na starost Pavel Helebrand.