Titul pochází z autorské dílny chorvatského dramatika Miro Gavrana. Své hře dal velmi provokativní název. Vše o ženách. Proč provokativní? Copak je možné vědět všechno o ženách? Jsem toho názoru, že žena kolikrát sama sebe překvapí a je úplně jedno, zda je jí sedm nebo sedmdesát. A jak si vůbec MUŽ troufá tvrdit, že o ženách všechno ví?!

Abych byla upřímná, nejvíc mě na hře irituje fakt, že právě něžné pohlaví z ní dvakrát dobře nevyšlo. Vidí nás jako stvoření vypočítavé, intrikující, tvrdé až kruté.

Excelentní herecké výkony

Ovšem výkony všech tří protagonistek by se daly shrnout jedním výrazem. Par excellence! Každá z nich se představila hned v pěti rolích a nutno podotknout, že převleky i „přehození se“ z postavy do postavy zvládaly bravurně.

Autor totiž děj postavil na několika příbězích, které sice mají souvislost, nicméně jsou vždy v určité fázi přestřiženy a divák si musí počkat na vyústění. Herečky si tak vychutnají role děvčátek v mateřské škole, matky i dcer, jenž na několik let rozdělí muž, kamarádek, které se pravidelně scházejí na „babinci“, ale za zády se pomlouvají či chovanek Domova důchodců Budoucnost, které chystají besídku.

Od komiky po tragiku

Právě scéna z Budoucnosti zahajuje dvouhodinový herecký koncert všech protagonistek. Dvě sestry ve věku pětaosmdesát až smrt bojují o souseda z domova. Jsou zářným příkladem toho, že láska kvete v každém věku. A když říkám, že bojují, pak je to boj se vším všudy. Hůlky se změní v meče. „Ty kurvo jedna stará!“ říká jedna. „Stará???!“ cítí se dotčená druhá. V podobném duchu se nesou i další dialogy.

Nenechte se však mýlit. Divák se dočká i procítěně zahrané tragiky. Prostě od všeho trochu. Jak jsem řekla na začátku – domnívat se, že mohu vědět vše o ženách je nanejvýš bláhové. Možná to dramatik myslel s nadsázkou. Co já vím? Každopádně – pokud se chcete zasmát a vychutnat si tři skvělé herečky, nenechte si je příště ujít, až zavítají do Zlína. Nebudete litovat.