Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Miroslav Kumžák: Film? Hezké. Ale na divadelních prknech je to něco jiného

/ROZHOVOR/ Divadelní soubor v Rynárci oslaví v příštím kalendářním roce svou třicátou sezonu. Herec a režisér ochotnického divadla Miroslav Kumžák, který v roce 1988 stál u zrodu zmíněného souboru, zavzpomínal mimo jiné právě na začátky na rynáreckých divadelních prknech.

2.12.2017
SDÍLEJ:

Herec a režisér rynáreckého divadla Miroslav Kumžák.Foto: Deník / Pelíšková Monika

Nová divadelní sezona se pomalu blíží. Prozradíte našim čtenářům, na co se mohou při návštěvě rynáreckého divadla v nové sezoně těšit?
Jmenuje se to Rozpaky zubaře Svatopluka a je to autorská hra kladenského divadla V.A.D.. Stejně jako bylo kuchaře Svatopluka, je tohle zubaře Svatopluka. Hra je ze zubařského prostředí. Máme na jevišti zařízenou ordinaci. Jak se říká ve scénáři, protože se nemohli herci dohodnout na tom, kdo bude doktor a kdo bude pacient, budou nakonec pacienti z řad diváků.

Takže do hry budete zapojovat aktivně i diváky. Je to poprvé, co návštěvníky budete zapojovat do dění na jevišti?
Dá se říci, více méně, že ano. Když byl například C. a k. polní maršálek, tak se v hledišti vždycky postavil nějaký chlap do latě. Dělali jsme to osmnáctkrát a asi jen dvakrát se mi to nepovedlo. Jinak na to vždy ti vybraní lidé zareagovali.

Podle čeho vybíráte jednotlivé hry, které hrajete?
Nevím. Sháním a hledám. Sehnat dnes kloudný scénář je docela problém. Koukám, co se hraje v okolí, a jedu se na to i podívat. Také vybírám hry podle názvu. Přijde mi třeba deset dvanáct knih, které si vyžádám od ochotníků. Někdy se ale stane, že nic nevyberu, protože jim se to líbí, ale mně ne. (smích) Když jsme dělali C. a k. polního maršálka, tak jsem měl tu knihu nejprve sedm let danou ve skříni, než jsem si myslel, že jsme k tomu dospěli. Že bychom to mohli hrát.

Takže se nedá říci, že byste to vybíral podle tématu, musí vás prostě hra něčím oslovit…
Ne, podle tématu ne. Ale oslovit hra musí.

Jak příprava rynáreckých ochotníků na vystoupení probíhá? Od kdy zkoušíte a jak často?
Zkoušíme od prvního týdne v říjnu. Vždycky se sejdeme, máme dvě tři čtené zkoušky a pak se zkouší dvakrát týdně. Ze začátku s knížkami, potom chci, aby všichni knížky zahodili. Je třeba, aby se text naučili brzo. Čím dříve text umí, tím dříve se s ním nechá pracovat. Protože když herec chodí po pódiu s knížkou, kde si hledá, co má říct, a ještě má něco předvádět, je to špatně.

Jak dlouho trvá hru nacvičit?
Zkoušel jsem si to před lety počítat. Vychází to zhruba tak, že minuta na jevišti je skoro hodina zkoušení. Nedá se ale říci, že to platí na každou hru.

Kdy máte obvykle premiéru a kolik představení za sezonu odehrajete?
První představení bývá první týden v únoru nebo o týden dřív. Abychom uspokojili zájem lidí, musíme udělat osmnáct devatenáct představení v Rynárci. Plánujeme to tak, abychom končili v březnu. Hrajeme každý pátek, sobotu a někdy tam jsou i neděle.

A jak to bude v nadcházející sezoně?
Budou tam i neděle, protože masopust vychází na sobotu a je brzy. Kolegové budou chodit za masky a to nemůžeme večer hrát, protože by se mi to přes den zmazalo. To nejde. (smích)

Jak říkáte „abyste uspokojili zájem“, počet představení v průběhu těch třiceti let, které za sebou s rynáreckými ochotníky máte, výrazně narostl?
Určitě. Ze začátku jsme hráli třikrát čtyřikrát v Rynárci. Pak jsme jeli na nějaké štace po sousedních vesnicích nebo kam si nás objednali. Posledních deset let se nejezdí. Jezdíme akorát do Pelhřimova, jinak to odmítáme, i když nás zvou.

Z jakého důvodu?
Tam, kam se jede poprvé, se musí jet podívat dopředu. Pak se totiž zjistí, že na místě nejsou světla, nemají tam oponu a také se musí všechno stěhovat. Jednak je stěhování náročné. Někdy je tolik kulis, že se nám třeba nevejdou ani do avie. Druhá věc je ta, že když se kulisy převáží, tak čím více se s nimi manipuluje, tím více se ničí. Nějaké kulisy máme vyrobené a jsou v podstatě nové. Ale pak máme i kulisy z třicátých let, hlavně stromy a přírodu, ještě v původních barvách. Ty si chceme šetřit hodně.

Kam všude jste zavítali na představení?
Jak jsem již říkal. Poslední léta jsme v Rynárci a v Pelhřimově. V Pelhřimově jsme dělali po začátku jedno, pak dvě představení. Posledních pět let děláme představení tři. Dřív jsme jezdili různě. Třeba Božejov, Bohdalín, Křeč, Jiřice, Humpolec…


Kde se vám hraje nejlépe?
Doma, v Rynárci.

V příštím roce oslaví rynárečtí ochotníci svou třicátou sezonu. Rynárecké divadlo má ale ještě mnohem starší historii. Jak hodnotíte tu uplynulou dobu posledních třiceti let z pohledu režiséra?
(úsměv) Lidé, kteří hrají dnes, jsou v souboru už léta. Někteří přišli, odbyli si jeden dva roky a skončili, protože prostě k tomu ten vztah nenašli. Nicméně ti, kteří zůstali, už mám přečtené. Když si čtu novou knihu, tak si je do jednotlivých rolí v podstatě představuji. Za tu dobu už vím, co od koho můžu čekat.

Vy jste stál u zrodu rynáreckého divadla. Jak vzpomínáte na začátky?
(smích) To už je hrozně dávno. Je v tom třicet let života. Tehdy to bylo takové nadšení. Člověk si k tomu musí najít vztah. Je to jako v práci, když k té práci máte nějaký vztah, přináší vám to radost a potěšení. Kolikrát i nervy a stresy. Nicméně na konci, když se to odbyde, tak ty těžkosti, trampoty se mění v malichernosti a přináší to potěšení. Říkám, že každý, když k jde k divadlu, tak by měl ke hraní přistupovat s nějakou pokorou. Ten, kdo přijde a hraje si na mistra, obyčejně vydrží jeden dva roky a odchází.

Co podle vás bylo tím největším impulsem pro to obnovit rynárecké divadlo?
Ten impuls byl hrozně jednoduchý. Já jsme v podstatě hrál od školky v Božejově. Pak jsme měli nějaké školní představení a když mi bylo patnáct a vyšel jsem ze školy, začal jsem s dospělákama. Protože jsem se oženil do Rynárce, do Božejova jsem nějaký léta ještě dojížděl. Pak tam divadlo skončilo a tři čtyři roky byl klid. Já jsem ale chtěl něco udělat v Rynárci, takže jsem obešel pár lidí. Někteří mi na to kývli, někteří mě odmítli a tak to vlastně vzniklo.

Když se vrátím k tomu začátku. Pamatujete si vaše osobní pocity před premiérou první hry s rynáreckými ochotníky?
Tehdy vyšel článek v novinách, vydával se ještě Nástup, že v Rynárci je první pelhřimovská ochotnická scéna. V té době totiž Pelhřimáci nehráli. Byl to takový kus sebeuspokojení. Kdysi dávno, když bylo rádio Dráťák, jsem z něj slyšel mluvit jednoho starého pána, dlouholetého ochotníka, který řekl, že kdo nikdy na divadelních prknech nestál, tak nedokáže pochopit to, proč tam ti lidé chodí, proč tomu věnují tolik času. Z vlastních zkušeností vím, že času je tomu věnováno opravdu hodně.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ

Autor: Monika Pelíšková

2.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Volební štáb Jiřího Drahoše při prvním kole prezidentských voleb 13. ledna v Praze. Drahoše přišli podpořit i Michal Horáček a Marek Hilšer.
9 11

Zeman se stylizuje do role levičáka. Drahoš oslovuje liberály i konzervativce

Ilustrační foto
11

„Pacient neexistuje“. eRecept odhalil chyby v registru obyvatel

Pád opilce do kolejiště a Labská princezna na suchu: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v úterý 23. ledna 2018.

Zeman podle expertů Drahoše v debatě předčil. Kritizovali i formát duelu

V první prezidentské debatě kandidáti nepřekvapili a dominoval Miloš Zeman, shodli se experti na politický marketing. Konzultant pro politický marketing Martin Joachymstál řekl, že Zeman ve včerejším duelu na TV Prima svého konkurenta Jiřího Drahoše přetlačil. Převahu Zemana v debatě viděla také expertka Alžběta Králová z Institutu politického marketingu (IPM). Drahoš se podle ní pokoušel vést seriózní debatu v neseriózním prostředí. Duel podle obou expertů ovlivnil také mdlý výkon moderátora Karla Voříška, který nedokázal ukáznit hlučné publikum.

Krok k většímu bezpečí. Obce zřizují vlastní strážníky, ročně vyjdou i na milion

Na nejméně tři strážníky zřejmě v budoucnu narazí lidé v Hrušovanech nad Jevišovkou na Znojemsku. Tamní radnice chce posílit bezpečí a chránit své budovy. Deníku Rovnost to potvrdil starosta Miroslav Miloš. Čeká se na to, až dělníci zrekonstruují bývalý hotel v centru města. „Právě tam může služebna městské policie vzniknout,“ uvedl Miloš.

Daniela Pešková: Rodina dává člověku nadhled i pro práci

/ROZHOVOR/ Nejvýše postavenou bankéřkou v Česku je Daniela Pešková, která se jakožto členka představenstva České spořitelny stará o pět milionů klientů. Se sympatickým nadhledem o sobě tvrdí, že kariéru začala budovat už ve skautském oddíle. „Vždycky jsem měla štěstí na šéfy, všichni to byli lidé osvícení, kteří neřešili, zda něco může řídit žena, nebo ne,“ říká.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>