Inscenace Zpráva o zázraku sleduje Toufarův život od dětství přes kněžské působení až ke smrti. Reflektuje ale i události, které následovaly, tedy snahu o zpolitizování případu a pokusy vysvětlit to, co se 11. prosince 1949 skutečně stalo v Číhošti na Havlíčkobrodsku.

Podle svědků se při mši opakovaně pohnul kříž na oltáři. Dobová propaganda uváděla, že jeho pohyb ovládal Toufar. Podle jiné teorie šlo o komplot Státní bezpečnosti s cílem diskreditovat církev. Uspokojivé vysvětlení zatím nikdo nenašel.

„Inscenace pracuje převážně s dokumentárními materiály, ať už jsou to výslechové protokoly, vzpomínky, pitevní zprávy či dopisy prezidentu Gottwaldovi. Úhly pohledu se mění, výchozí otázka zůstává: Jsme ochotni uvěřit v zázrak?" uvedla režisérka. Po repríze 10. ledna následuje kulatý stůl o tématu inscenace.

StB zatkla Toufara 28. ledna 1950 a poté se ho snažila ve valdické věznici přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. Nakonec po krutém mučení přiznání podepsal. O dva dny později sedmačtyřicetiletý kněz zemřel na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze.

In nomine patris

Loni 28. října dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně a 8. listopadu byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty ostatky, které mohou Toufarovi patřit. Jejich exhumace byla nutná pro jeho možné blahořečení.

V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v úspěšné monografii Jako bychom dnes zemřít měli.