Nachází se zde pánská krejčovna, ve které šijí Marie Schwarzová a Petr Vosmek, v dámské úřadují Karla Čermáková a Hana Vinczeová.

„Dostaneme návrhy od výtvarníka, který nám nakoupí a doveze materiál, a my na tom pracujeme. Nakonec se jenom domluvíme, kdy budeme zkoušet kostýmy. Po vyzkoušení se na kostýmech pracuje ještě pár dní, než se dopracujeme k finální verzi," sdělila vedoucí krejčovny Karla Čermáková.

Všechno je o vzájemné dohodě mezi krejčovnou, výtvarníkem i herci. Někdy však šití kostýmů bývá náročné. „Musí tady být lidé, kteří opravdu umí vypracovat střih. Nikdo si nemůže dovolit říct, že něco neumí. To tady neexistuje. Ke všemu se musíme dopracovat, a když to není z nových látek, tak se přešívá z fundusu. Podle mě jsou nejnáročnější vojenské uniformy. Je to umění udělat, ale jsou krásně propracované," řekla Karla Čermáková.

Kolega Petr Vosmek měl však jiný názor. „Já bych řekl, že jsou nejnáročnější dobové kostýmy. Člověk někdy neví, jak do toho má vůbec vlézt," smál se Petr Vosmek.

KOSTÝM Z PAPÍRU

Jelikož mají v divadle několik premiér za sezonu, využívají různý materiál. Jednou dokonce šili kostýmy z papíru. „Z papíru jsem dělala brnění. Šití z papíru je určitě náročnější, protože se to trhá. Při každém zkoušení a při každé hře se to roztrhalo. Byl to zvláštní děrovaný a vlnitý papír. Hned jsme říkali, že to nemá smysl," řekla Marie Schwarzová z pánské krejčovny.

Během našeho rozhovoru do krejčovny přišel herec Richard Vokůrka. Rozhovor jsme dělali dva dny před premiérou hry Země je kulatá a dolaďovaly se poslední detaily. V tomto případě to byla vhodná lahvička na čůrání. Herec totiž na jevišti hraje, že močí a potřeboval lahvičku s vodou skrýt do kostýmu. „Tak to tady vidíte, jak probíhá naše práce. V sobotu bývá premiéra a v pátek vždy přiběhnou, že potřebují upravit tohle a tohle," informovala mě během hledání lahvičky dámská krejčová Hana Vinczeová.

Při přípravách na poslední premiéru se v krejčovně pořádně zapotili. „Teď je ve hře Země je kulatá sto deset kostýmů a všechno se to šilo nové. Ve hře Obsluhoval jsem anglického krále bylo také přes sto kostýmů, ale tam se všechno nešilo a hodně se vybíralo z fundusu. Ale třeba i do Zvonokos pro starší ženy byly hezké kostýmy, které se vybraly a přešily z fundusu. Záleží jak kdy. Když se kostýmy potom přešívají, tak určitě nevydrží tak dlouho jako nové," dodala Čermáková.

HUSÍ KRK

V tomtéž podlaží Horáckého divadla se skrývá i divadelní čalounictví, ve kterém tvoří Jitka Křikavová. „Jsem čalounice a málo lidí ví, že jsem i dekoratérka. Většinou se mě hodně lidí ptá, co tady dělám jako čalouník, že tady toho nábytku nemůže být tolik, což je pravda. Nábytek dělám méně než dekorace. Nebo také truhláři udělají rámy, já je potahuji látkou, malírna je namaluje a takhle se na tom pracuje dále. Potom dělám rekvizity a vyrábím i loutky. Například Kokoschku do Šíleně smutné princezny nebo husu do Ostře sledovaných vlaků. Výtvarník za mnou přijde a řekne mi, že chce vyrobit husu a já si s tím musím poradit. Třeba ta husa musela mít vyrobený i husí krk, do kterého herečka strkala šišky, a vypadalo to, jako když ji krmí. Tady je to hodně o tom, že děláte každou chvíli něco jiného, a tím je to zajímavé," vysvětlila Jitka Křikavová.

Náročná byla pro ní výroba figurín do inscenace Valčík tučňáků. Figuríny měly vypadat reálně jako muži a ženy a herci s nimi na jevišti poté tančili. Do nedávno uvedené hry Médeia vyráběla mimina. „Paní výtvarnice mi dala obrázek a řekla mi, jak mají být velká, a já jsem musela jenom podle toho obrázku vymýšlet, jak je vyrobím. Výtvarnice měla nápad udělat je z plátna a to plátno vycpat rýží. Já jsem si ale říkala, že to není možné, protože kdybych do šedesáticentimetrového mimina nasypala tolik rýže, tak to nikdo neunese. Vyplnila jsem je tedy netkanou textilií. Nakonec jsem musela obarvit i látku, protože sehnat látku v tělové barvě bylo nereálné. Střih na mimina byl také náročný. Měla mít mít prdelku i bříško a musela sedět, když se dala na zem," popsala čalounice.

Do muzikálu Někdo to rád horké dělala poutko na basu. „Jednou za mnou přišli s tím, že chtějí, aby herec mohl nosit basu na zádech jako tašku. Z toho jsem měla trochu strach, aby herci ta basa nespadla. Naštěstí to vydrželo," vyprávěla Jitka Křikavová.

Mimo jiné vyrábí také závěsy a všelijaké opony. Například do pohádky vyráběla dlouhý horizont z malých kousků látky, které musela postupně k sobě přišívat. Všechny hotové výrobky se následně přenesou na scénu, kde výtvarník posoudí, zda je vše v pořádku. Občas se musí i scéna drobně upravovat, aby vypadala dobře.

K této práci se dostala díky inzerátu v novinách. „Vyučila jsem se, a potom manžel uviděl v novinách inzerát od divadla, že hledají čalouníka. Tak jsem se sem dostala. Dříve jsem si myslela, že budu pracovat s nábytkem, ale takhle se to změnilo. Baví mě to, protože je to rozmanitá práce. Nedělám pořád stejné věci," řekla závěrem čalounice a dekoratérka Jitka Křikavová.

TOMÁŠ KUCEJ