Podle oblíbeného stejnojmenného filmu na motivy hry dramatika Jaroslava Vrchlického upravil scénář pro divadlo Zdeněk Podskalský jr. v muzikálovém zpracování legendárního hitmakera Karla Svobody. Libreto psal Zdeněk Podskalský, autor slavných písňových textů (Asi do věží, Lásko má já stůňu, Hoja hoj…) je Jiří Štaidl.

Nový muzikál odstartoval v roce 2004 ze scény Hudebního divadla v Karlíně. „Autor nesmrtelných hitů Karel Svoboda byl ochotný přidat písně, bylo tedy třeba navrhnout a vymyslet s choreografem obsah a začlenění nových scén. Otextování nových písní se ujal Eduard Krečmar," vzpomíná Zdeněk Podskalský junior. Také v následujícím rozhovoru odpovídá on.

Dost práce zbylo na úpravu libreta. V čem byl problém?

Zatímco původní hra začínala vítáním hostů přijíždějících na hrad, tedy způsobem dosti konvenčním a nikterak úžasně nápaditým, začátek filmového muzikálu je zase pojat příliš filmově. Díváme se na obrazovou koláž různých situací očima Elišky, na prázdnotu jejího života bez císaře, osamělost, lítostivost, únavu z turnajů a společnosti. Oboje je pro divadelní muzikál nešikovné. Producent žádal otevřít hru velkolepou scénou, a tak nápad, který se hned nabídl, byla korunovace císařovny a její slib věrnosti.  Místo toho, abych teď zmiňoval svůj přínos do Vrchlického hry, musím přiznat, že jsem si text úvodní scény bohapustě vypůjčil. Napsal ho skvěle a o staletí dříve sám Karel IV. Osvícený český panovník je totiž autorem korunovačního řádu a jeho literární dílo je u nás známé a dokonale zpracované v publikacích historika profesora Cibulky. Odsud je slib Elišky, modlitby Arnošta, popis obřadu od choreografie až po úbor.

Byly v textu chyby, nelogičnosti?

Ano, zde je jedna za všechny: Jaká to byla sázka, která dostala Alenu v noci na hrad? Alena říká Vsadila jsem se s tatínkem… Ale to přece nestačí. Proč by na to tatínek přistupoval, navíc, kdyby vystavil dceru riziku a ještě si koledoval, že prohraje? Z filmu se logika tohoto činu nějak vytratila. V původní předloze se sázky účastní ještě další člověk, který věří v nedotknutelnost Karlových zákonů, ale ani zde nemá věc uspokojivou logiku. Ten člověk nemá důvod sázet peníze na to, že nějaký zákon nebude porušen, protože by tím nepřímo vyhlásil soutěž o tuto disciplínu. Omlouvá ho jen to, že byl opilý, jak naznačuje sám libretista Jaroslav Vrchlický.  Na úpravách pak je snaha tyto detaily opravit, nebo jim připsat funkci pihy na krásné tváři, která narušuje přílišnou symetrii a zvyšuje tak zajímavost celku. Ale třeba chybu hned z druhého záběru filmu, kde vidíme v pozadí muže, vedoucího jízdní kolo, ten já naštěstí omlouvat nemusím  - není to problém divadelní inscenace. Filmovým fandům je ale ten lapsus důvěrně známý a koluje na internetu.