Ačkoliv by proti tomu oba autoři jistě protestovali, všechny hry obsažené v tomto svazku už dnes patří k naprosté klasice. Vest pocket revue, Golem, Caesar a Balada z hadrů jsou názvy povědomé i tomu, kdo humor dvojice V + W nikdy nevyznával.

V edici Česká knižnice, s jejíž pomocí mapuje brněnské nakladatelství Host vzlety a vrcholy tuzemské literatury, došlo po mnoha vážných dílech i na pilíře naší komiky.

Smíchem proti zlu

Osvobozené divadlo sice pánové Voskovec a Werich nezaložili, pod jeho hlavičkou však mezi lety 1927 a 1938 vytvořili bezmála třicítku inscenací. V nově vydané knize najdeme čtyři z nich. Hry byly vybrány tak, aby dohromady dávaly obrázek o rozmanitosti a vývoji této pražské scény. „Osvobození“ před sebou mohli mít ještě pěkných pár let, nebýt jednoho jediného člověka jménem Adolf Hitler.

Nacistické hrozbě, jak dokládá nejen tahle knížka, čelili V + W už zkraje třicátých let. Jejich zbraní byla legrace a dnešní čtenář se může už jen domýšlet, jakou vzpruhu poskytoval repertoár Osvobozeného divadla deprimovanému národu.

Ironií je prošpikována zejména antická férie Caesar z roku 1932, kde z některých monologů dosud mrazí. Třeba když se tu o časech římské diktatury říká: „Jak krásný příklad pro dnešní dobu, která nás znovu přesvědčuje, že jen tam, kde tradice odkázala zbrklý pokrok do mezí zákona a kde moudrá veřejná moc přísnou rukou třímá otěže nacionalismu, že jen tam vládne pořádek, spokojenost a blahobyt!“

Pařeniště neřestí

Naštěstí je Caesar také studnicí stále živých předscén, které Jan Werich po válce oprášil se svým dalším jevištním partnerem Miroslavem Horníčkem. Komediální výstupy z vězení, římských lázní a chrámu, kde straší, zná leckdo z nás díky deskám a cédéčkům nazpaměť.

Totéž platí o Baladě z hadrů, satiře navlečené na osudy básníka a vyvrhele Françoise Villona. Odvážnou hrou chtěli V + W v pětatřicátém roce sdělit, že v dějinách opakovaně nastávají údobí připomínající „pařeniště lidských neřestí, špatností a skoro apokalyptických hrůz“. A to ještě nevěděli, co přijde…

Vest pocket revue z roku 1927 je do výboru zařazena nejen jako vůbec první hra Voskovce a Wericha, ale také jako připomínka, z čeho ti dva vyšli (surrealismus, dada, grotesky a brak). V Golemovi z roku 1931 zase za kulisami rudolfinské Prahy tušíme kritiku první republiky. Divadlo podle V + W vždy probíhalo ve více rovinách. Ale tím prvním plánem byla pokaždé dobrá zábava.