Jak dlouho už bavíte lidi?
Začal jsem před publikem vystupovat na vojně v roce 1988. Spočítejte to. Já to z hlavy nedám.

Co vás k tomu přivedlo?
Armádní soutěž ASUT. Každý útvar musel někoho poslat, a také jsme se chtěli na den dostat z kasáren. Ovšem postupovali jsme do dalších kol, nakonec až do celoarmádního, kde jsme byli třetí. A co postup, to opušťák. Takže dobrý!

Čím se necháváte inspirovat při vymýšlení scének?
Nejlepší zdroj inspirace je nedostatek času. A televizní porady.

Kterou považujete za nejvíce povedenou a která se vám tak úplně nevydařila?
Takhle jsem to nikdy nehodnotil. To je spíš na lidech. Každý máme jiný vkus a to je dobře. Každému se proto líbí něco jiného. Navíc jich bylo tolik, že si je ani nepamatuji.

Co děláte v situacích, kdy lidé nereagují tak, jak byste si přál? Nedaří se vám někdy publikum „rozehřát"?
Začnu se potit a před očima mám finálovou písničku. Ale lidé většinou reagují a smějí se, takže tento stav si protrpím jen párkrát do roka.

Koho předvádíte nejraději?
Pokud nejsem nastydlý, tak operní pěvce. Není nad to si pořádně zařvat.

Rozesmát lidi je hodně náročné, je to takové balancování nad propastí, jak to snášíte?
Rozesmívat lidi mě bavilo už ve škole. Pokud jde o propasti, výšky a hloubky nesnáším moc dobře. Nad Macochou bych určitě nebalancoval!

Na jevišti se asi musíte hodně „vyhecovat", jak relaxujete po vystoupení?
Jeviště bych dával u lékaře na předpis. Člověk může být unavený, nemocný, něco ho bolí, ale když vstoupí na jeviště, je všechno zapomenuto a nebolí nic. A to tak potěší, že se po vystoupení nemusí ani relaxovat.

Kolik vystoupení absolvujete za rok a jak to snáší vaše rodina?
Přesné číslo nevím, ale je jich dost. Máme doma dva záchytné body. Letní prázdniny a Vánoce. Hlavně léto si užijeme všichni pohromadě. Ale pokud není třeba pět představení za sebou na Moravě, jsem praktický každý den doma, takže se denně vidíme.

O bavičích se říká, že jsou doma nudní - jak je to u vás?
To je otázka spíš pro manželku a dceru. Myslím, že manželka by mi dala tak 50% a dcera 100%.

Jak byste definoval dobrý vtip?
No přece takový, kterému se zasmějete! Pokud možno tak, že vám tečou slzy.

Co spolehlivě pobaví českého diváka?
Jára Cimrman.

Byl jste někdy se svým programem v zahraničí? Troufl byste si na zahraniční publikum?
Byl jsem v Londýně, ve Vídni a v USA. Ale pozor - vždy pro české publikum. Na zahraniční publikum bych si klidně troufl, ale asi by mi nerozuměli. Zažil jsem ve Varech v Termálu Holanďany. Zatleskali, ale nesmáli se.

Vymýšlet scénky a vtipy musí být náročné. Jak dlouho to ještě „vydržíte"?
To nevím. Vzhledem k tomu, že se tím živím, tak doufám, že alespoň do důchodu. A když to nepůjde, udělám si rekvalifikaci na mluvčího na pohřbech.