Informaci o Pechově úmrtí zveřejnil na svém facebooku režisér a scenárista Břetislav Rychlík, potvrdila ji mluvčí divadla Husa na provázku Alžběta Nagyová. „Je to pro nás šok,“ řekla. Podle ní zemřel herec, který žil v brněnském Komíně, ve čtvrtek ráno.

Právě v brněnském „Provázku”, kde působil od přelomu 60. a 70. let minulého století až do penze a byl jedním ze zakladatelů divadla, se Pecha proslavil. Spousty představení tam odehrál se svým kolegou a kamarádem Miroslavem Donutilem. "Strávili jsme tam s Jirkou dvacet let. Byl to můj veliký kamarád, fantastický herec a skvělý člověk do party. Pořád je součástí mého života. Zatím se nedokážu smířit s myšlenkou, že nás opustil. Pořád ho tady vidím," sdělil brněnský herec.

Pecha Vytvořil úspěšnou hereckou dvojici s Boleslavem Polívkou, hráli spolu například v inscenaci Pezza versus Čorba. "Bolek hrál Čorbu a Jirka Pezzu, právě podle této postavy se mu říkalo Peca," vysvětlil Rovnosti herec a Pechův kamarád Arnošt Goldflam.

Jinak než Peca Pechu nenazvali ani v Huse na provázku. "Říkali mu tak všichni herci. Peca byl rovnej chlapík. Dovedl se zasmát sám sobě a byl hodně upřímný, zbytečně nediplomatil," uvedl herec Jan Zadražil z brněnského divadla.

Podle Zadražila Pechu trápily zdravotní problémy, v mysli byl ale zdravý. "Tělo ho zlobilo, ale duše byla otevřená. Byl to mladý pankáč zavřený ve starým těle," řekl Zadražil.

Osudová role babičky

Peca ztvárnil také množství filmových rolí, třeba v Baladě pro banditu, Dědictví aneb Kurvahošigutntag nebo Zapomenutém světle. Byl loupežníkem Lotrandem i Zilvarem z chudobince.

V posledních letech se na jeviště Husy na provázku čas od času vracel hlavně v titulní úloze inscenace Babička podle Boženy Němcové. Právě na jevišti svého osudového a v jedné ze svých nejúspěšnějších rolí Babičky, za kterou v roce 1997 obdržel cenu Alfréda Radoka, slavil Pecha v roce 2014 své 70. narozeniny. I když počet repríz už tehdy přesahoval tři stovky, Pecha  řekl, že jako celoživotní trémista se večer znovu bude „třepat jako ratlík”. Na otázku, zda se cítí na dalších 300 repríz, ovšem tehdy reagoval trpkým smíchem. „To je odpověď,… dodal lakonicky.

Cesta třebíčského rodáka k herectví nebyla přímá. V mládí závodil v přespolním běhu, na republikovém přeboru mladších dorostenců dokonce vybojoval druhé místo. Rozjetou sportovní kariéru však ukončila otevřená zlomenina nohy, kterou si přivodil při trénování psa.

JAMU i bez maturity

Vyučil se elektromechanikem, mezitím už ale působil jako divadelní ochotník. I bez maturity se na doporučení učitele zkusil přihlásit brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Byl díky svému talentu přijat pod podmínkou, že si maturitu dodělá později. Svůj slib nesplnil, přesto JAMU úspěšně dokončil.

Odborníci na něm oceňovali zejména hereckou živelnost a zemitost, stejně jako schopnost ztvárnit komické i dramatické role. Díky širokému rejstříku zvládal nespočet klauniád, ale také titulní roli v Králi Learovi nebo part v absurdním dramatu Čekání na Godota.

Připomeňte si Jiřího Pechu v roli babičky:

Pechovu divadelní a filmovou kariéru nezhatily ani celoživotní potíže s učením textů ani zdravotní problémy spjaté s věkem. Když Husa na provázku uspořádala velkou oslavu jeho pětašedesátin, příliš to prý nechápal. „Teď už je mi to jasné – oni si mysleli, že se sedmdesátky nedožiju,” řekl herec, když mu bylo právě 70 let.

Rodák z Třebíče
Jiří Pecha pocházel z Boroviny. Od raného mládí hrál v Třebíči ochotnické divadlo v borovinském kulturním domě. Ochotníky byli i jeho rodiče.

Pecha v Třebíči vyrůstal v baťovském domku, jeho rodiče pracovali v blízké fabrice BOPO. Když před dvěma lety dostal otázku, jak na bydlení v Borovině vzpomíná, odpověděl: „Až když jsem se tam přijel podívat po letech, tak mi došlo, jak jsou vlastně domky malé. A byl jsem zklamaný, protože v původní podobě jich zůstalo hrozně málo. Všichni už to mají předělané. Duch baťovského Zlína, přenesený do Třebíče, je fuč.“

Herec obdržel v říjnu roku 2017 Cenu města Třebíče. Převzít ji přijela jeho manželka Jana. Herec se ze zdravotních důvodů nezúčastnil. Pechová tehdy při slavnostním aktu uvedla, že manžela poprosila, aby jí napsal aspoň pár vět, které by mohla říct. „Napsal dvě: Bohužel stáří už je takové, že vám maří, z čeho byste mohli mít radost. To je všechno.