Jsme rády, že tu máme chlapa, říkají herečky z komedie Ženy o režisérovi

Novinka liberecké činohry Ženy je čistě dámskou záležitostí. Muži mají možnost nahlédnout do nejniternějších myšlenek a pocitů něžného pohlaví. Dámy se zase na pódiu mohou zhlédnout. Komedii Clare Boothe Lucové včera vyprodanému hledišti poprvé představilo šestnáct hereček liberecké činohry.

Hru v rozhovoru představil režisér Vojtěch Štěpánek, dramaturg Martin Urban a herečky Jana Hejret Vojtková a Markéta Coufalová.

Komedie pojednává o důvěrně známém tématu nevěře. Myslíte si, že přinese nový pohled? Něco nečekaného?

Vojtěch Štěpánek: Ten příběh není světoborný. Kolik lidí se rozvedlo? Miliony. Důležité ale je, mít tu možnost podívat se pod pokličku a mít možnost, podívat se jen na specifický pohled ženy. A že to není jedna žena. Ta je totiž obklopená dalšími dámami, které jsou s ní, proti ní. Každá na to má svůj názor.

Jak jste přišli na to, že nasadíte tuto hru? Hrálo už ji jiné divadlo v České republice?

Martin Urban: S inscenací přišel výtvarník Tomáš Kypta, který ji viděl v Německu. Chtěli jsme k Testosteronu udělat i čistě ženské představení.

V čem je hra zajímavá? Proč jste ji vybrali?

Vojtěch Štěpánek: Ženské bývají v divadle opomíjené. Je zajímavé dát dohromady na jedno jeviště jednatřicet postav v podání šestnácti hereček. Nedá se to udělat všude a ne dobře. Ženské věci nesou v sobě něco ne úplně přirozeného. Nemyslím to pejorativně. Jen ženská věc mě láká tím, že jsem zvědavý, jestli je to možné.

A v Liberci to možné bylo?

Vojtěch Štěpánek: Tady v Liberci se naskytla příležitost uskutečnit tento až megalomanský projekt. Dát šestnáct žen na jeviště. Ženy v libereckém souboru se znají, slyší na sebe a rády si spolu zahrají. Je mezi nimi dobrá nálada a atmosféra.

Proč se to jinde nepodaří?

Vojtěch Štěpánek: Může se stát, že chcete udělat ženský projekt, poskládáte zajímavé ženy, sestavíte si jména, ale selže vám to, protože mezi těmi herečkami nevznikne ta správná chemie, která je důležitá. Mezi ženami je hodně vzácná. Tady se to stalo. Je to zajímavé, pustit šestnáct žen na jeviště a je vzácné, že se to tady povedlo.

Společně se členkami činoherního souboru hrají i mladší dívky?

Vojtěch Štěpánek: Ano, je tam takový mladší sbor. Až antický. (Smích) Jsou to slečny z Liberce, Jablonce a jedna z Prahy. Všechny mají vztah k divadlu. Je to takový vnitřní mechanismus. Všechno zařizují ženy. Od scénické přestavby až po převlékání postav.

Když je to čistě ženská hra, jak to, že ji režíruje muž?

Markéta Coufalová: Jsme rády, že tu nějaký chlap je.

Martin Urban: Vybrali jsme mladého režiséra, protože ten si nebude vyřizovat účty se ženami. (Smích)

Jana Hejret Vojtková: Muž nás vidí tím správným pohledem a dá tomu tu správnou nadsázku. My se na sebe nedokážeme dívat mužskýma očima. Muž režisér to dokáže přesně pojmenovat.

Jaké jsou postavy v Ženách?

Vojtěch Štěpánek: Ve hře hraje šestnáct hereček jednatřicet postav.

Martin Urban: Autorka hry vybrala různé typy žen, které se navzájem doplňují. Z moderních seriálů můžeme obdobný model vidět v Sexu ve městě.

Co je v komedii zásadní, co postavy řeší?

Vojtěch Štěpánek: Hra vedle sebe staví banality a závažné věci. Na jedné straně někdo vypustí nepodloženou informaci. Jedna paní povídala. Z toho vznikne žena, která řeší reálné riziko, že ji po sedmnácti letech opustí manžel. Ten malý intimní spor se dostane do společnosti. Dokonce se objeví v bulvárních novinách, protože jsou to prominentní lidi a veřejnost zajímá, co dělají.

Příběh se posouvá dál, vidíme, jak podepisuje rozvodové papíry a vysvětluje dceři, že tatínek už s nimi nebude. Na začátku vidíme nepodložený drb a na konci holčičku, která přichází o tatínka.

Takže hra má dvě poloviny, prozradíte něco i o té druhé?

Vojtěch Štěpánek: Druhá polovina pojednává o té ženě, která opustila muže, nebránila se rozvodu a šla do něj se strategií, dokud o ni opravdu nepřijde, že si neuvědomí, jak pro něj byla důležitá a jak si budou chybět. Dva roky věří, že on ji má pořád rád a musí si nabít hubu. On si ji nabije. Utekl k ženě, která chce peníze a přesune se kvůli nim k dalšímu muži.

Můžete popsat svou postavu?

Jana Hejret Vojtková: Hraji Sylvii, která je kamarádka hlavní postavy. Jsem trošku mrcha. Vadí mi, že pro ní není nic problém a je až moc šťastná. Dozvím se, že tu hlavní hrdinku manžel podvádí a řeknu jí to. Zapálím tu vatru. Nepočítám, že se rozjede vlak neskutečných tragédií. To nedomyslím.

Markéta Coufalová: Já hraji seriálovou hvězdičku Miriam Aaronsovou, která přebere Sylvii, té mrše, co pustila drb, chlapa.Tuto silnou samici naprosto rozložím a už si nebude tak silná v kranflecích, jak se zdála být první polovinu představení.

Čtěte také:

V komedii Ženy nahlédne divák do dámských myšlenek