Odkud vlastně přicházely impulsy nebo podněty k založení spolku?
V druhé polovině šedesátých let se dala v obci dohromady skupina nadšenců dychtivých hrát divadlo a navázat tak na tradici ochotnického divadla, která skončila v roce 1957. V roce 1968 se začalo se zkoušením pohádky Šípková Růženka. Premiéru měla 19. dubna 1969. 20. února 1969 byl ustaven Divadelní soubor Vojan Libice nad Cidlinou jako místní odbor Středočeského sdružení amatérského divadla. Název byl vybírán z několika návrhů. Zvítězilo jméno Vojan po slavném herci, osobnosti českého divadla Eduardu Vojanovi.

Během padesáti let zřejmě prošlo souborem mnoho zájemců o amatérské divadlo. Kolik jich tak mohlo být a vytrval někdo od začátku do dnešních dob?
Ano, podle našich záznamů víme, že na různých činnostech spolku se podílelo zhruba 220 lidí. Samozřejmě, že nejvíce jich bylo z Libice, ale přicházeli a přicházejí k nám zájemci i z širšího nymburského a kolínského regionu. Někdo se zapojí na delší dobu, jiný třeba pomůže jednou, dvakrát, to je opravdu různé. Ze zakládajících členů zůstali do dneška tři. Vedle mé osoby lze uvést moji ženu Helenu a Miloslavu Brtkovou.

V podstatě jste od začátku i hlavním režisérem, ale vývoj souboru pozitivně ovlivnilo během minulých desetiletí několik zajímavých osobností. Můžeme je připomenout?
Začátkem sedmdesátých let nám s inscenací komedie Kat a blázen krátce pomohl pražský režisér Miloš Švarc. Ovšem nejvýraznější vliv na úroveň souboru měl profesionální režisér kolínského Městského divadla Jan P. Schmidt. Metodicky nám pomáhal v sedmdesátých a osmdesátých letech. Další kvalitu pak přinesl zkušený režisér Vladimír Dědek z Mělníka. Díky jeho pomoci se Vojan poprvé dostal v roce 1996 na Jiráskův Hronov. Tehdy jsme na prestižní přehlídce uvedli komedii Blázinec v prvním poschodí. Bohužel naše spolupráce trvala jen do roku 2000, kdy Vladimír navždy odešel. V poslední době souboru metodicky pomáhá režisér příbramského Divadla Antonína Dvořáka Milan Schejbal.

Lze tedy říci, že Vojan má za sebou mnoho úspěchů, na které rádi vzpomínáte?
Úvodem chci říci, že soubor se od svých začátků téměř pravidelně účastnil okresních a krajských přehlídek. Když byla inscenace úspěšná objevila se pak i na těch národních. První výraznější úspěch přišel už v roce 1970, kdy došlo k uvedení Jiráskovy Vojnarky na národní přehlídce amatérských divadelních souborů v Litomyšli a soubor se umístil na druhém místě. Dva úspěšné tituly už byly zmíněny, rád připomenu komedii Bumerang, se kterou jsme se v roce 1977 poprvé dostali na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou. Potom nelze vynechat komedie Dva muži v šachu, Oskar a Prázdniny snů. Všechny vzbudily divácký i odborný ohlas. Malé diváky potěšilo několik pohádek, do historie souboru se zejména zapsal titul Měla babka čtyři jabka. Ostatně soubor ji uvádí už více než deset let a má za sebou více než 110 repríz. Na přehlídkách se mnozí členové spolku účastní různých vzdělávacích seminářů a kurzů. Podle mínění celé řady odborníků si Vojan stále udržuje dobrou úroveň a jeho inscenace jsou zárukou kvality.

Váš spolek však má i mezinárodní zkušenosti…
S komedií Dva muži v šachu jsme byli v roce 2000 vybráni na mezinárodní festival Estivades v Belgii. I přes jazykovou bariéru zde měla inscenace úspěch. Více než dvacet let spolek udržuje přátelské vztahy s českými krajany a zároveň divadelníky z chorvatského Daruvaru. Soubor uvádí svoje hry na jejich scéně a dle možností zajíždí i do dalších Českých besed v Chorvatsku. Díky skvělým kontaktům vznikla během této doby řada osobních přátelství. Potom se soubor dvakrát představil s pohádkami na jevišti české menšinové školy ve Vídni. A letos v květnu pojede Jiří Hlávka na Mezinárodní festival seniorského divadla v německém Esslingenu, kde uvede monodrama Co vyprávěl Sepp Jörgen. V podstatě tímto způsobem spolek reprezentuje nejen české amatérské divadlo, ale i obec, region a vlastně celou republiku.

Připomeneme také, že Libice patřila a patří mezi místa, která jsou spojena s divadelními přehlídkami…
Už v osmdesátých letech se v kulturním domě konalo několik ročníků okresních přehlídek her pro děti a také krajských přehlídek vesnických a zemědělských divadelních souborů. Libice je rovněž spojena se čtrnácti ročníky Festivalu mladého amatérského divadla, známého jako FEMAD. Naše obec se tehdy stala jedním z center amatérského divadelního života. Na přehlídce bylo možné vidět představení vyspělých ochotnických i profesionálních divadel. V posledních letech pořádáme přehlídku s názvem Libický divadelní podzim. Máme za sebou už sedmnáct ročníků.

Co vlastně připravujete k tomu krásnému jubileu?
Oslavovat, tedy připomínat si 50. výročí budeme celý rok. Jak jinak než divadlem. Od ledna nabízíme v kulturním domě každý měsíc nějaký zajímavý program. Na sobotu 9. února je připravena pohádka Měla babka čtyři jabka, v podání Vojanu. Večer se diváci mohou těšit na besedu s pražskými herci Tomášem Töpferem a Martinem Písaříkem. Potom v sobotu 23. března uvede pražský DS Máj nejprve pohádku O perníkové chaloupce jenom jako a večer klasické drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa. Také na další měsíce připravujeme zajímavá představení. Už nyní ale chci pozvat na naši novou komedii Slaměný klobouk, jejíž premiéra je naplánovaná na 10. dubna. Zajímavý program připravujeme i do festivalu Libický divadelní podzim 2019. K výročí vyšel Almanach a k vidění bude výstava věnovaná historii spolku. Veškeré informace a podrobnosti si každý může vyhledat na webových stránkách www.vojanlibice.cz a na facebooku https://www.facebook.com/vojanlibice/. Každého u nás rádi uvítáme.

Jakou pozici má dnes Vojan ve světě amatérského divadla?
Spolek je držitelem Ceny Pavla Dostála, toto významné ocenění mu bylo uděleno při slavnostním zahájení loňského festivalu Jiráskův Hronov 2018. Patří mezi soubory, které jsou známé daleko za hranicemi svého domácího působiště.

A jak vidíte budoucnost vašeho spolku?
Výročím naše činnost určitě neskončí. Protože je ve spolku dostatek lidí zapálených pro divadlo a velmi aktivních, bude Vojan svým divákům připravovat zajímavá představení i v příštích letech. Dramaturgické plány se už připravují.

Ing. Jaroslav Vondruška

se narodil 18. 3. 1946 v Městci Králové. Základní školu ukončil v roce 1960. Poté byl přijat na Střední všeobecně vzdělávací školu (dnes gymnázium), kde úspěšně složil maturitní zkoušku v roce 1963. Další maturitní zkoušku složil v roce 1971 po ukončení večerního studia na Střední průmyslové škole strojní. Potom následovalo studium na Lidové konzervatoři Středočeského krajského kulturního střediska – obor režie, zakončené závěrečnou zkouškou v roce 1978. Další vzdělávání bylo na Stavební fakultě ČVUT ukončené obhajobou a státní zkouškou v roce 1991. Kromě celoživotní lásky – divadla – byla v mládí jeho dalším velkým koníčkem sportovní gymnastika a kouzelničení. Před odchodem do důchodu pracoval jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) v oboru projektování vzduchotechniky. Se svojí ženou Helenou už společně strávili krásných 48 let, převážně v divadle.