Co je pro vás důležité při vytváření návrhu?
Úplně na začátku, než ze mne něco vypadne, se snažím všechno vstřebat. Pochopit klienta, jeho životní styl, finanční možnosti. Zásadní roli má samozřejmě místo, kde návrh vzniká. U rodinných domů hraje ohromnou roli okolí, výhledy, návaznost na terén. Všechno je spolu propojené. Při navrhování interiérů zase hledám návaznost na historický kontext. Když dávám podobu interiéru v měšťanském domě z 19. století na pražských Vinohradech, je to jiné než v domě, který stojí v industriálních pražských Vysočanech. Všechny tyhle roztříštěné vstupní informace nacpu do hlavy, a najednou se střípky samy seskládají do návrhu projektu. Někdy se ale ta správná řešení rodí postupně, během zakázky. Klienti si nás pozvou, protože chtějí jen poradit barvu kuchyně a nakonec je z toho bourání celého bytu. Takhle vznikal kompletní návrh půdního bytu pro pětičlennou rodinu v pražských Hodkovičkách, kdy jsme nově uspořádali prostory kolem hlavní obytné části, otevřeli je do krovu a přivedli do prostoru vzduch a světlo shora. Úplně na začátku jsem přitom navrhla malinké pokojíčky pro jejich tři děti, teprve když padlo rozhodnutí, že se bude dělat nová střecha se zateplením, mohla jsem zvolit mnohem lepší řešení – otevřít a využít prostor do krovu.

Máte za sebou hodně realizací. S jakými prvky ráda pracujete?
Snažím se ke každému projektu přistupovat individuálně, ale je pravda, že mám oblíbené barvy i uspořádání prostoru, třeba v koupelnách. A možná podobný styl nábytku, truhláři už se mi smějí, když vidí nákresy. V zásadě mám ráda, když je architektura jednoduchá a zároveň nabídne nečekaný prvek, který by si klient sám nevymyslel, jinak by si přece nenajímal architekta. Takovou fintu s oblibou používám, třeba v podobě skleněné krabice, v níž je koupelna. Když to jde, ráda při rekonstrukcích zvětšuju okna, aby vznikl světlý a vzdušný prostor, kde člověk cítí návaznost na přírodu a okolí. Zároveň v kontrastu s tím jsou prima i menší tmavší místnosti, kam se můžete zašít. Jinak spíš zastávám názor, že zprvopočátku architektura a především interiér nemají být přeplácané, aby lidé měli možnost si je ještě zařídit po svém.

Soudě podle některých návrhů interiérů, je vám blízký japonský minimalismus.
Japonská architektura mi byla inspirací vždy. Japonci dokážou na malém prostoru navrhnout naprosto velkorysou stavbu, velkorysé bydlení bez zbytečností. Minimalistické bydlení je pro mne úzce spjaté s minimalistickým životním stylem bez hromady zbytečných věcí. To je samozřejmě důležité téma i z hlediska ekologického přístupu k našemu prostředí. I u nás se setkávám s lidmi, kteří chtějí žít na malém prostoru s minimem věcí a jsou spokojení.

Změnily se během let požadavky klientů?
Začala jsem pracovat samostatně před třinácti lety, když se mi narodily děti. Při pohledu zpět musím říct, že dneska jsou klienti čím dál tím víc osvícenější. Už za mnou nechodí bohatí lidé, kteří se chtějí vytahovat, že mají architekta, ale lidé, kteří chtějí hezky bydlet a mají nějakou představu a vkus. Nemohu si vůbec stěžovat. A když tohle někde řeknu, čeští kolegové nevěřícně kroutí hlavami a namítají, že v téhle zemi to nikdy nebude dobré. Mám občas reflexi ze Švýcarska, dlouhodobě spolupracuji s jedním ateliérem. I podle mých švýcarských kolegů v Česku vzniká čím dál víc hezkých domů.

K jakým hodnotám bychom měli v architektuře vzhlížet?
Snadno se navazuje na funkcionalismus, jsou to čisté tvary, které se dají do současné architektury lehce převádět. Mě inspiruje a fascinuje jednoduchost a samozřejmost, s níž vznikaly domy v 19. století. Bylo jasné, kde je schodiště, jak navazují byty. Jejich dispozice s malými obměnami fungují do dneška. I prastaré domy jsou použitelné pro současný životní styl s relativně malými zásahy. U současných bytových projektů mi ve velké většině právě tohle chybí.

Proč?
Existuje příliš mnoho materiálů, příliš mnoho prostředků, s nimiž lze stavět. Lidé se v tom kolikrát ztrácejí a vznikají pak hlouposti. Dříve byla k dispozici cihla, betonový strop, jednoduchý rastr, jednoduchá konstrukce a stačilo to.

Pracovala jste ve Švýcarsku a Nizozemí. Co vás naučilo tamní prostředí a přístup k architektuře?
V Holandsku jsem před lety kreslila řadové domečky ve velkém ateliéru, který měl přes padesát zaměstnanců. Byla to poučná zkušenost. Ve Švýcarsku spolupracuji s malým ateliérem, který funguje podobně jako ateliéry v Česku, ale v mnohem větším klidu, bez věčných stresů jako u nás, protože především jednání s úřady funguje bezproblémově a předvídatelně. Třeba získání stavebního povolení. V Česku nevíte, jak dlouho to bude trvat, jaké problémy se objeví. Ve Švýcarsku stavební úřad nechce detailní projekty a architekt se může spolehnout, že ve stanovené době povolení dostane. Samozřejmě si všímám tamní architektury, opravdu pěkné domy objevíte i na vesnicích. Nevíte, kdo ho postavil, ale zapadne do prostředí dokonale. Je faktem, že Švýcaři mají víc peněz než my, v malých městech žijí bohatí lidé, což není s Českem srovnatelné. Nicméně i v malé zapadlé horské vesničce vidíte čtyři krásné domy. A víte, že si je postavili obyčejní lidé. Tamní obecný vkus je vysoký.

Se švýcarskými kolegy aktuálně řešíte návrhy bytových domů. Na projektu bytových domů jste pracovala i v Česku. Můžete proto srovnávat.
Projektujeme menší bytové domy. Ve Švýcarsku jsou opravdu velmi drahé pozemky, majitelé proto většinou zainventují do bytového domu a sami si v něm nechají byt, zbytek prodají nebo pronajímají. To je docela běžný postup. Byty jsou podobné jako v Česku. Oni jsou docela úsporní. Dokonce na auta mívají přístřešek, protože garáže jsou drahé, ale vždycky vyčlení velkorysý prostor pro uskladnění věcí. V Česku je bohužel pořád snaha, co nejvíc zhodnotit především metry čtvereční obytné plochy.

Jak jste spokojena s kvalitou bytové výstavby v Česku?
Konečně se začíná řešit urbanismus, ale bude to ještě běh na dlouhou trať. Leckterá náměstí a přilehlé domy, uspořádání ulic, veřejné prostory jsou u nás stále velmi zanedbané. V obcích chybí vybavenost, návaznosti. Ve Švýcarsku je to automatické, všechno hlídá obec. Když jsem ještě studovala, bylo urbanismus skoro sprosté slovo. Teď najednou je lidem konečně víc jasné, že nezáleží na tom, jestli je dům hezký nebo ošklivý, ale musí být dobře umístěný. Podívejte se třeba na pražský Spořilov. Je dobře naplánovaný, byť domy nejsou vždycky úplně citlivě zrekonstruované, člověk se tam cítí dobře. Často se mi stává, že mě stav některého území trápí natolik, že si pro něj v hlavě vymýšlím řešení, jenom tak pro pobavení. Snad se jednou k podobnému zadání dostanu.

Na čem momentálně pracujete?
Dokončujeme můj oblíbený „lesní“ projekt Krásná. Dům na mýtině stavíme pro odvážnou klientku, která se nebojí moderní stavby, má ráda klid přírody, okolních lesů a samotu. Je to vysoká stavba na malém půdoryse, protože se nachází na svažitém pozemku a je obklopená stromy. Relativně malý obytný prostor je zhodnocený velkými okny a pokoje se tak maximálně otvírají do okolní krajiny. Vnitřní uspořádání domu je tvořeno několika galeriemi, které propojují hlavní obytné místnosti. Řemeslníci, kteří provádějí dokončovací práce, se pořád diví, proč chce někdo bydlet dva kilometry od silnice, uprostřed lesů. Já ne. Připravujeme také rekonstrukci dvou starých venkovských domů, jeden je dokonce památkově chráněný, což je vždycky složité nejen legislativně, ale i tím, kam až člověk může zajít v modernizaci.

Vlastní bydlení architektů je často téma, které zajímá klienty. Jak vy sama se svou rodinou bydlíte?
Já bydlím docela obyčejně. V pražském bytě v činžovní vile s deseti byty, který jsme před lety koupili a kompletně zrekonstruovali. Popravdě ani moc netoužím po stavbě vlastního domu. Možná na důchod bych ráda měla úplně jednoduchou krabici s velkým oknem v horách. Seděla bych tam v houpacím křesle u kamen a koukala ven.

Ing. Arch. Barbora KOPEČNÁIng. Arch. Barbora Kopečná (1977)
Barbora studovala architekturu v německém Aachenu a na pražské Fakultě architektury ČVUT.
Působila v renomovaných ateliérech A69, Olgoj Chorchoj a KOOA.
V současné době společně se dvěma kolegy pracuje ve svém ateliéru BARAAK. Soustřeďuje se na navrhování rodinných domů a vil, rekonstrukce činžovních i rodinných domů a výstavy.