Meziválečná funkcionalistická architektura je mnoha odborníky považována za to nejlepší, co se v Česku za uplynulých sto let postavilo. Přinesla jednoduchost a praktičnost, nové vnímání krásy. Kdo se považoval ve 30. letech minulého století za moderního člověka, nechal si postavit takový dům. Funkcionalismus charakterizují skoro pravoúhlé tvary, ploché střechy, absence ozdob a použití nových materiálů jakým byl například železobeton.

Unikátní kolonii domů, které navrhoval architekt Pavel Janák, najdete na pražském sídlišti Baba. Příkladem světové architektonické avantgardy se stala vila Milady a Františka Müllerových, kterou postavil Adolf Loos. V interiéru se dokonale protínají prostory, které na sebe navazují. Vybavení vybral a v mnoha případech dokonce navrhl sám architekt. Ostatně přesvědčit se můžete sami, objekt je otevřený návštěvníkům, stejně jako vila na pražských Malvazinkách, která vznikla na objednávku advokáta Josefa Winternitze v roce 1932. Vrátit se zpátky proti proudu času lze i při návštěvě plzeňských rezidencí a bytů, které Loos zařizoval pro tamní průmyslníky.

Dalším funkcionalistickým centrem předválečného Československa, které bylo známé i v zahraničí, se stalo Brno. Zasloužil se o to především architekt Bohuslav Fuchs. Kromě výjimečných projektů veřejných a privátních staveb se věnoval i navrhování užitných předmětů. S rodinou dokonce založil firmu AKA, která patřila k nejlepším tehdejším producentům designových bytových doplňků. Opomenout samozřejmě nelze brněnskou vilu od architekta Ludwiga Mies van der Rohe , která je dokonce zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Do širšího povědomí se její obdivuhodný interiér dostal díky filmové adaptaci románu Simona Mawera Skleněný pokoj.

Unifikované domky

Díky výstavbě kolonií řadových nebo rodinných domků se výrazně zlepšilo bydlení i méně majetných vrstev předválečného Československa. Fenoménem se stala družstevní výstavba, Masarykova kolonie například vyrostla v Košicích. Symbolem meziválečného stavebního rozmachu se staly dva tisíce domků, které vyrostly ve Zlíně.

„Typický baťovský domek je z režného zdiva, obklopený zahrádkou. Na začátku vývoje tohoto typu bydlení stál architekt Jan Kotěra, kterého si do Zlína přizval Tomáš Baťa, aby mu vystavěl vilu a také udělal zastavovací plán čtvrti Letná,“ říká architektka Jitka Ressová. Po Kotěrovi se do projektu vložil František Lydie Gahura. Většina unifikovaných domků se zachovala do dneška.

Nové byty byly často už vybavené koupelnou, záchodem, teplou vodou, a někdy dokonce nějakou variantou centrálního topení. Tento komfort, do té doby výsada luxusních domácností, si začala vychutnávat střední třída. Hospodyňkám usnadnil vaření litinový sporák, k němuž časem přibyl sporák plynový. Díky nástupu elektrické energie začaly mnohem pohodlněji sloužit žehličky, sporáky a vařiče, jednoduché pračky, dokonce první ledničky.

Sektorový nábytek z Brna

Nový duch se šířil i nábytkářskou produkcí. Mizela secesní zdobnost a těžkopádný nábytek, nastoupila vzdušnost, lehkost, střídmost a pohodlí. Z truhlářských dílen se výroba nábytku přesouvala do podniků, kde pracovaly stroje. Drahá dřeva nahrazovala dýha, ohýbané bukové dřevo kov. Brněnský podnikatel a designér Jan Vaněk začal ve Spojených UP závodech jako první vyrábět typový nábytek uzpůsobený pro produkci skutečně průmyslovou cestou. Úzká knihovnička a sekretář s odklopnou přední deskou, posazené na nízký sokl, se staly základem pozdějšího poválečného sektoru. Hladký kubický tvar dovoloval stavět jednotlivé kusy vedle sebe, což dřívější zdobený nábytek koncipovaný v ucelených sestavách neumožňoval.

Ve Vaňkových šlépějích pokračoval ve třicátých letech Jindřich Halabala, který vytvořil systém skladebného nábytku, umožňující skládat skříňky vedle sebe i nad sebe. Jeho čalouněná křesla s konstrukcí z ohýbaného dřeva nebo pohovka schopná přeměny na příležitostné spaní obstojí i dnes.

Unikátní kubismusUnikátní kubismus
Ostré hrany, průniky ploch, krystalické struktury, to jsou typické prvky hnutí, které se zrodilo v Praze okolo roku 1910, kdy skupina mladých avantgardních architektů a umělců aplikovala převratné kubistické principy malířů Picassa a Braqua v architektuře a užitém umění. Josef Gočár, Pavel Janák, Vlastislav Hofman a Josef Chochol postavili několik veřejných a rezidenčních budov a vytvořili desítky nábytkových souborů a stovky návrhů předmětů užitého umění. Po období značného domácího i mezinárodního zájmu upadl český kubismus do částečného zapomnění. Kubistický nábytek byl obtížně vyrobitelný, neměl se sériovou výrobou nic společného. Pro moderní design se stal kubismus slepou uličkou. Janákova a Hofmanova kubistická keramika však dosahuje na světových trzích závratných cen a je součástí sbírek předních světových muzeí od Londýna přes New York po Tokyo.