Tradici zobrazování scény narození Ježíše Krista údajně založil sv. František z Assisi. Ten prý v roce 1223 vystoupal do jeskyně na vrcholu kopce u vesničky Greccio, zbudoval zde chlév s jeslemi, do kterých položil sošku Jezulátka, přivedl sem tele a oslíka a o Štědrém večeru zde odsloužil mši pro místní vesničany. Šlo prý nejen o první betlém na světě, ale také o první půlnoční mši.

Vánoční představení jesliček obklopených domácími zvířaty se rychle rozšířilo, už od středověku se však scénu začali zobrazovat i umělci. Původně byly betlémy projektovány převážně pro církevní stavby a šlechtická sídla. V našich zemích se začaly přesouvat do domácího prostředí za vlády Josefa II., který řadu církevních objektů zrušil. Řada malířů a řezbářů tehdy přišla o práci, a tak začali své řemeslo nabízet i mimo církev.

Zdroj: Pixabay.com

Ačkoli politická situace v zemi v minulosti často křesťanským výjevům nepřála, Češi si ohledně betlémů připsali na konto dvě významná světová prvenství. Pyšníme se největším mechanickým lidovým betlémem na světě, který vytvořil jindřichohradecký punčochář Tomáš Krýza, a také největším betlémem jako takovým. Ten vybudoval řezbář Jiří Halouzka v Jiříkově na Rýmařovsku a stále ho rozšiřuje. Expozice v současné době čítá zhruba 450 vyřezaných plastik a o vánočních svátcích jí budou letos provázet živí andělé.

Jesličky byly v lidové tvorbě často zasazovány do místní krajiny. Nevidíte okolo nich palestinskou poušť, ale typicky české kopečky a domky s červenou střechou. Není to proto, že by snad lidoví umělci měli mylnou představu o panoramatu skutečného Betléma, jen chtěli vyjádřit, že Kristus přišel na svět pro lidi všech krajů a národů, tedy i pro české měšťany a vesničany.