Záchrana zchátralého venkovského domu vyžaduje spoustu času, peněz a odhodlání, zvlášť pokud ho chcete zachovat v jeho původní podobě. To je i případ rodiny, která už několik let vrací život statku v jižních Čechách. „Když máte k nějakému místu silné citové pouto, nechcete, aby se úplně změnilo, byť je už na spadnutí,“ vysvětluje architektka Petra Kocourková ze studia Mooza Architecture, kterou požádali o pomoc při proměně statku. Nezastírá, že i jí během let, které strávila přípravou projektu a následně samotnou rekonstrukcí obytné části, přirostlo selské stavení k srdci.

Dům Zilvar alias housenka
Dům jako housenka. Dřevostavba české architektky obletěla celý svět

S rekonstrukcemi různých domů a bytů zkušenost měla. „Myšlenka zachování atmosféry bytu a doplnění nových prvků je častá a většinou vhodná i u těch městských. Ale se statkem jako takovým a navíc ochotou experimentovat a pracovat do velké míry svépomocí na kdejakém detailu jsem se setkala až u tohoto projektu,“ říká architektka.

Zmiňovaný statek patří mezi stavby ve stylu jihočeského selského baroka s typickým uspořádáním obytných a hospodářských budov do tvaru „U“, které jsou doplněny čelní stěnou s velkou dřevěnou bránou a tvoří tak uzavřený dvůr s typicky zdobeným štítem. Stavení jsou jednopodlažní se sedlovou střechou a půdou. Pod obytnou částí je malý sklep. V současné době je zrekonstruovaný prostor obytné části, komplex hospodářských budov přestavba ještě čeká. I na této další přestavbě se podílí Mooza Architecture. Vznikají prostory pro přátelská posezení s přáteli a upravuje se prostor dvora a zahrady. A to je také důvod, proč zatím majitelé nechtějí ukazovat venkovní fotografie objektu.

Kachlová kamna s pecí

„Zadání bylo jasné: zachránit areál po stavební stránce, zachovat genia loci a zároveň zajistit současný komfort bydlení v podobě hygienického zázemí, který v domě z 19. století nebyl,“ popisuje architektka. Původní dispozice obytné části statku zahrnovala verandu, černou kuchyni, sednici, dva pokoje, koupelnu s lázeňskými kamny a spíž.

V nejstarší, čtyřiatřicet metrů dlouhé zděné chalupě žily generace hospodářů s rodinami, stejnému účelu slouží i dnes.
Když se jihočeskému statku vdechne nový život. Z usedlosti se stal skvost

Klíčovým prvkem domu byla původní, ale už nevyužívaná kachlová kamna s pecí. Majitelé si přáli, aby se znova stala funkční a mohli je využívat pro vytápění celé obytné části. „To byl tvrdý oříšek. Po několika neúspěšných pokusech o zprovoznění jsme je museli rozebrat a na jejich místě postavit kamna nová, která tvarově z původních vychází. Mají stejnou glazuru a dokonce byla vytvořena replika původního ozdobného pásku,“ popisuje architektka Kocourková.

O jejich stavbu se postaral vyhlášený kamnář Jaroslav Prokop, který přidal navíc drobné vylepšení. Nad pecí v zadní části vytvořil příjemně ukrytý a dobře vyhřívaný odpočinkový prostor, útulnu s pohodlnými matracemi i poličkou pro odložení knihy. Kvůli kamnům s pecí došlo k výrazné dispoziční změně, díky propojení původní černé kuchyně a sednice vznikla velká světlá a vzdušná místnost, kde rodina společně tráví spoustu času. Slouží jako kuchyně, jídelna či obývací pokoj s knihovničkou.

Rekonstrukcí prošla koupelna, v níž vanu a lázeňská kamna nahradil sprchový kout, umyvadlo a toaleta. Pohodlnější je nyní nový vstup do koupelny přímo z hlavní obytné místnosti. Ostatní prostory zůstaly stejné jako v původním uspořádání. Ve zbylých pokojích jsou ložnice rodičů a dětí. Technicky nevyhovující prvky nebo konstrukce byly rekonstruovány nebo nahrazeny novými. Bylo nutné udělat nový strop z keramických vložek, který je zateplený v prostoru půdy, nové dřevěné podlahy, rozvody vody, kanalizace i elektřiny. Všechna okna i dveře byly repasovány. Ve vstupním prostoru verandy byla položena nová dlažba se vzorem vyskládaným z různých formátů dlaždic z běžné série. Také byl doplněn nový botník a odkládací stůl.

Žlutá svítí

Při zařizování interiéru Petra Kocourková důsledně využívala původní zařízení. „Patří sem, majiteli připomíná dětství. Roky, které zde prožili jeho předkové,“ vysvětluje. Nábytek prošel renovací. Každý detail v interiéru je pečlivě promyšlený i vyrobený, proto odborně repasované komody s trojdílným zrcadlem doplňuje gramofonem, nad kterým visí na stěně černobílé rodinné fotografie. V ložnici jsou umístěny původní, ovšem také renovované masivní šatní skříně s historickým kováním, bytelné postele vyrobil truhlář na míru a čelo doplnil restaurátor tak, aby ladilo se sadou ostatního nábytku.

Hodně prožily už také skleněné a porcelánové nádoby v kuchyňských skřínkách v bývalé světnici, které stále slouží rodině. Stará selská truhla se dobře snáší i s trubkovým gaučem z 30. let minulého století.

Petra Kocourková prakticky využila i zdánlivě bezcenné pozůstatky z minulosti domu, jako byly věšáky na oblečení nebo police na dekorace. Některé části původního zařízení dostaly novou roli, třeba nádoby na kysané zelí proměnila architektka v elegantní noční stolky. Propojením s předky, kteří žili na statku, zůstanou i modré kachle zachráněné z původních kamen. Jsou osazeny jako pruh do desky jídelního stolu a slouží k odkládání horkých nebo mokrých nádob.

Při výsadbě různých květin do truhlíků byste měli vzít v úvahu, jaké intenzity růstu dosáhnou.
Jak mít rozkvetlý balkon jako z pohádky: základem je dobře zvolený truhlík

Na spojení s daným místem myslela architektka i při výrobě nových zařizovacích předmětů, mnohé jsou vyrobené z místního dubu, který před lety zničila bouřka. Dřevo, které majitel roky sušil ve stodole, tak bude znova sloužit obyvatelům statku. „Kuchyňská linka, lavice, jídelní stůl, lavice u pece, skříňka pod televizí a police nad pecí. Také stůl a horní deska botníku ve verandě, deska pod umyvadlo v koupelně. Vlastně většina nového nábytku,“ konstatuje. Originálním zařizovacím prvkem se v ložnici staly nové dřevěné stoličky, které vypadají, jako kdyby byly zapuštěné do stěny. Slouží k odkládání oblečení, jejich opěradla vytvářejí zajímavou hru světla a stínu.

Výrazné barvy vnášejí do interiéru selského stavení hravost. Na první pohled zaujme žlutá, kterou Petra Kocourková využila netradičně na rámech a původním obložení dveří, její odstíny zvýrazňují historické prvky. Doplňují ji světle modré kachle kamen s pecí. Nejde však o násilné vnášení moderních cizorodých prvků. Inspiraci architektka opět našla v tradičních barvách jihočeského baroka.

Fasáda statku původně nesla stejně výraznou žlutou barvu, kterou nyní mají rámy dveří. V případě pece jde o stejný odstín modré. Tyhle dvě svěží a výrazné barvy doplňuje neutrální šedá na běleném dubu či hnědá na původním nábytku a zářivě bílé stěny. Právě díky nim vyniknou masivní kusy původního nábytku. Interiér působí vzdušným svěžím dojmem, všude je dostatek prostoru, všechny zařizovací předměty bez okázalosti opět slouží obyvatelům statku.

Mooza Architecture

Autorkou projektu je Petra Kocourková, která společně s Klárou Kuncovou v roce 2013 na základě předchozí dlouhodobé spolupráce založily Mooza Architecture. Obě vystudovaly fakultu architektury na ČVUT a sbíraly pracovní i studijní zkušenosti v zahraničí (Nizozemsko, Španělsko, Německo). Časem přibyla nová posila v podobě architektů Markéty Římské a Štěpána Svejkovského. Mají na svém kontě projekty rodinných domů, proměny interiérů bytů i veřejných objektů.