Kouzlo kakaových bobů objevily středoamerické národy Mayů a Aztéků už tisíc let před naším letopočtem. Nápoje z bobů připravené byly považovány za léčebné a pily se během rituálních obřadů. Chutnaly hořce až kysele a dochucovaly se různým kořením.
V roce 1517 se s kakaovým nápojem seznámil španělský objevitel Hernán Cortés, jeho chutí ale příliš nadšený nebyl. Teprve když prototyp horké čokolády osladil medem, změnil na něj názor. Do Evropy ho dovezl jako unikátní novinku, která si postupně získala oblibu v kruzích španělské smetánky. Jakmile se do nápoje začal přidávat cukr, rozpoutalo se čokoládové šílenství po celém světě.

Horkou čokoládu v tekutém skupenství si za zimních chladných dnů rádi sem tam dopřejeme dodnes. Zvláště v adventním čase jde o jednoduchou a chutnou součást pohoštění, kterým uctíme hosty. A když ji připravíte zgruntu a nikoli z kupované směsi, máte možnost ovlivnit její složení.
Tradičně se horká čokoláda připravuje z mléka a kakaového prášku nebo tabulky hořké čokolády s co nejvyšším obsahem kakaa. Dochutit lze cukrem, medem nebo sirupem z agáve a pro ozvláštnění se může přidat máta, skořice, vanilka nebo třeba chilli koření. Tabulku čokolády nejprve rozpustíme v troše mléka ve vodní lázni nebo v mikrovlnce. Půl litru mléka zahřejeme v hrnci tak, aby bylo horké, ale nevařilo se, a pak do něj vmícháme rozehřátou čokoládu. Krémovější strukturu získáte, když použijete mléko plnotučné. Nápoj podáváme se šlehačkou, případně i s kapkou vaječného nebo kávového likéru.
Vlastní směs na horkou čokoládu připravíte tak, že smícháte 3 hrnky cukru se 2 hrnky kakaového prášku a dvěma čajovými lžičkami soli. Směs uchovávejte v plechové nádobě na suchém místě. Na šálek mléka při přípravě horké čokolády pak použijte dvě polévkové lžíce směsi.

A nakonec varování: jedná se o nápoj velmi sytý. Nezapomeňme, že čokoláda se u starých indiánů pila jako medicína, a stejným způsobem bychom ji měli konzumovat dodnes - v malých dávkách a s mírou.