Ať už se dnes floristika a aranžování květin ubírá jakýmkoli směrem, vždy lze za jakýsi prapočátek tohoto oboru považovat ikebanu. Jistě, několik rad a doporučení z vás mistry tohoto tradičního japonského umění neudělá, můžete však získat jiný pohled na to, jak s řezanými rostlinami pracovat. Nastupujícím trendem v rámci interiérů se navíc stává Japandi – spojení skandinávského a japonského designu. „Na první pohled odlišné perspektivy mají společný minimalismus, smysl pro detail i úctu k přírodě,“ říká Lenka Hrubá, majitelka obchodu Zahrada na niti.

Ostatně k podobnému významu odkazují i japonská slova, z nichž je název ikebana složen. Výraz ike značí udržet při životě a slovo hana, které se čte jako bana, je pojmenováním pro květinu. Výraz lze tedy volně přeložit jako oživené květiny.

Konstrukce domu má netradiční podobu – je to podlouhlý bumerang kopírující tvar výklenku skály.
Moderní dům je jako zkamenělina ve vápencové stěně

V zemi vycházejícího slunce stále platí, že jde o umění, kterému je třeba učit se dlouhá léta. Vyhlášení učitelé objevují jemné finesy dokonalé kompozice, která v sobě spojuje něhu, řád, smysl a jednoduchost, celý svůj život. Až když si mistr dokonale osvojí všechna pravidla, může si dovolit do aranžmá promítnout vlastní kreativitu a osobnost. Není náhoda, že se mluví o mistrech či učitelích. Ikebana totiž byla po dlouhá staletí doménou japonských mužů. V samém počátku buddhističtí mniši květinovými dary uctívali božstva. Později samurajové vytvářeli bohaté kompozice ve velkých nádobách, které pak vystavovali v síních svých paláců. Ženy začaly aranžovat rostliny, aby podtrhly dokonalost čajových rituálů.

Květinové aranžmá bylo součástí výzdoby v místnostech, kde se čaj podával. Postupem času vzniklo mnoho různých stylů a umění ikebany začalo být vnímáno jako potřebná dovednost vdavekchtivých mladých dam. I v současné době se na japonských univerzitách, určených výhradně ženám, studentky s tímto tradičním uměním aranžování rostlin seznamují.

Od obětování rostlin na oltářích a při čajových obřadech se květinová aranžmá už dávno přesunula do lidských domovů. Konkrétně do části domu zvané tokonoma. Jde o niku v přijímacím pokoji, kde mohou členové domácnosti při pohledu na ikebanu v pohodlné pozici rozjímat.

Buddhistická symbolika

Aranžování rostlin se honosí tradicí, která v Japonsku sahá až do osmého století. Do země vycházejícího slunce přišlo komplikované umění ikebany se spoustou pravidel, významů a symboliky úzce spjaté s buddhismem z Číny. A nejde jen o výběr květin, větví a stonků, ale také třeba i tvar vázy. Buddhistické vnímání štěstí a neštěstí nebo dobré a zlé náhody má vliv nejen na výběr rostlinného materiálu, ale také na formu uspořádání. Když se seznámíte jen se zlomkem složitých pravidel, bude vám jasné, proč dosažení mistrovské dovednosti vyžaduje roky studia.

Pro všechny životní události – ať už radostné, či smutné – lze vytvořit květinovou kompozici. Ze symboliky štěstí a neštěstí vychází například barvy květů, proto červená barva představující rudé plameny ohně není použitelná. Dlouhé větve vrby bývají spojovány s dlouhým životem i přáním spokojeného manželství ženichovi a nevěstě.

Unikátní dům stojí v Novém Městě na Moravě
Architektonický skvost: Nový dům ideálně zapadl mezi budovy ze 16. století

K nejoblíbenějším květinám patří chryzantémy. Není divu, Japonci věří, že odpuzují zlo, neštěstí i nemoci. Patří proto také mezi čtyři hlavní květiny japonského i čínského malířství, symbolizující radost a život sám. Japonský císař dokonce v podzimním čase, kdy tyhle krásky rozkvétají, uděluje chryzantémový řád. Odchod blízkého člověka při aranžování oznamují bílé květy s několika suchými listy a větvemi, uspořádané však tak, aby pozůstalým pohladily srdce. S pomocí ikebany se slaví třeba Den dívek a rozkvetlá větvička broskvoně symbolizuje jejich něhu a půvab. Květy a listy kosatce naproti tomu připomínají svým tvarem meče statečnost mládenců a uplatňují se na Den chlapců.

Kompozice ikebany se zároveň řídí ročním obdobím, duše rostliny se prý během roku stěhuje – na jaře sídlí v květech, v létě v listech, na podzim v plodech a v zimě ve větvích. V jarních aranžích se často používají listy a květy pivoněk, v letních kompozicích zase nacházejí uplatnění vodní rostliny, zatímco větvičky slivoně se využívají v zimních kompozicích. Z větviček ovocných stromů se využívají také višně, hrušně nebo magnolie. Pro novoroční aranžmá se považují za nejvhodnější rostliny růže a větvičky borovice, vyjadřující dlouhý život.

Dokonce i množství vody ve váze závisí na ročním období. Na jaře její množství napodobí bohaté toky řek a váza je naplněná až po okraj. Japonci dokonce lemují voskem okraj vázy, aby voda působila dojmem, že přetéká. V létě se zase používají mělké nádoby evokující širokou vodní plochu. Samotná nádoba sloužící k aranžování, je chápána jako povrch země, z něhož vytékají prameny. S pravidly ale stále nejsme u konce. Váza je vždy rozdělena na světové strany a body kompasu přesně určují, jak se v nádobě květy umisťují během ročních období.

Nebe, lidstvo a země

Ikebana má do jisté míry napodobit přírodní scenérie, v nichž vládne asymetrie a nikoli dokonalost. Cílem je vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy. Japonci tedy při volbě přírodnin věnují pozornost nejen květům, ale také stonkům, listům a větvím či způsobu umístění v nádobě. Ikebana se skládá ze tří základních rozměrů, chcete-li linií, v nichž jsou rostlinné prvky do aranžmá umisťovány. Symbolizují nebe, lidstvo a zemi, mohou však představovat také otce, matku a dítě. Z tohoto základního konceptu, který prý vytvořil japonský básník Sóami v šestnáctém století, vycházejí i moderní principy uspořádání ikebany.

Užitečný ježek
Speciální aranžérský podstavec kenzan poslouží jako šikovný pomocník, byť zrovna nefandíte ikebanám. „V souvislosti s aktuálními trendy Japandi a minimalismu o něm ještě mnoho uslyšíte,“ ujišťuje Lenka Hrubá, zakladatelka obchodu Zahrada na niti. Oblíbila si „ježka“, který je vyrobený ze slitiny cínu a olova, s ostrými nerezovými hroty. Ty udrží jak stébla trávy, tak houževnaté větve, stačí proto vyrazit na procházku, posbírat přírodniny, které se vám líbí, a pak dát prostor vlastní kreativitě. Kenzan lze postavit kamkoli. Můžete do něj nasadit suché i živé květiny, pak už stačí vybrat misku, květináč nebo vázu, kam kompozici umístíte.

Nejdelší stonek je označován „šin“ a symbolizuje nebe, jeho sklon k ústřední ose je patnáct stupňů a linie směřuje mírně dopředu. Druhá linie, která se nazývá „soe“, představuje lidstvo a je odkloněna od hlavní osy o čtyřicet pět stupňů. Má vzbuzovat dojem že vyrůstá stranou celku. Třetí linie, označující zemi, nese název „hikae“. Aranžuje se opačným směrem než předchozí linie „soe“ v úhlu sedmdesáti pěti stupňů.  Každý centimetr i stupeň naklonění stonku nebo větvičky je pro Japonce důležitý. Tyto tři hlavní linie jsou základem aranžmá a bývají doplněny dalšími prvky.

Kompozice musí být v rovnováze, takže je třeba správně pracovat s prostorem ve váze i se vzdáleností mezi stonky rostlin. Při přípravě aranží se stonky květin seřezávají šikmo, zatímco konce větviček, aby vydržely svěží co nejdéle, se roztloukají kladívkem. Na trhu najdete k těmto účelům speciální nástroje, především nůžky. Správně zkrátit a seříznout stonek není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vždycky byste měli odstranit spodní listy jak u větviček, tak u květin, aby později, až budou ponořené ve vodě, nezahnívaly.

Černá dává vyniknout texturám a umožňuje různé neotřelé a přitom variabilní kombinace.
Černá je nová bílá. Patří i tam, kde ji nečekáte

Aby přírodniny zůstaly vzpřímené, drží je speciální jehličkový stojan. V Japonsku se mu říká kenzan, v doslovném překladu něco jako hora z mečů. Podle vzhledu se tenhle nástavec označuje také jako ježek či ježatá žába. Slouží k tvoření ikeban hlavně ve stylu moribana, kdy se přírodniny zapíchané v kenzanu umisťují do mělké misky či na hluboký talíř. Pravděpodobně právě s ním budete pracovat při vytváření své první ikebany. Najdete ho v mnoha různých velikostech a také tvarech, nejčastěji bývá kulatý.

Dobrou volbou se může stát také aranžovací hmota florex. V zemi vycházejícího slunce se tradičně pro aranžování ve stylu rikka používá komiwara, tedy smotek slámy, kterým se stonky a větvičky provlékají. Po dlouhá staletí využívali mistři k tvorbě ikebany také kubari. Šlo systém kolíků, které fungovaly jako opora. Péče o hotovou kompozici už je snadná, je třeba pouze měnit vodu v nádobě, aby zůstala čistá, případně stonky osvěžit občasným rosením. Naštěstí se v naší západní kultuře ikebana nebere tak vážně jako v Japonsku.

„Berte ji především jako inspiraci při tvorbě květinových aranží v přírodním stylu,“ doporučuje Lenka Hrubá, majitelka obchodu Zahrada na niti. Stačí hezká váza, miska či hlubší talíř a k tomu větvičky, stébla trávy nebo květiny, které nasbíráte při procházce přírodou. Nemusíte dodržovat žádná pravidla. Řiďte se vlastní fantazií a tím, co vás zrovna napadne či inspiruje.

Tatebana, moribana nebo čabana

Ikebany dosáhly největšího rozmachu v šestnáctém století, kdy pod vlivem buddhistických a čajových mistrů začaly vznikat různé umělecké školy. Jen v Japonsku prý počet škol a stylů přesahuje tři tisíce, všechny mají svoje pravidla a vážené mistry. Ti učí své žáky, aby v ikebaně našli spojení s přírodou a prostřednictvím dodržování pravidel a řádu dospěli k vnitřní rovnováze.

Jeden z nejstarších stylů se jmenuje tatebana. Masivní aranžmá tvořila větev z borovice, ve střední části byly menší květy, výrazné listy nebo plody a v dolní části větší květy nebo jiný materiál.

Objevte kouzlo zavlažovací technologie pomocí nádob z pálené hlíny či neglazované keramiky OLLA.
Olla? Olala? Prastarý pěstitelský hit ušetří vodu i čas

Nejsložitější styl ikebany v současnosti představuje styl rikka. Zkušení mistři zdobí těmito kompozicemi, velkými až sto padesát centimetrů, oltáře buddhistických a šintoistických klášterů a chrámů.

Styl čabana je zase určený pro čajový obřad. Má jednoduché uspořádání obvykle z kvetoucí větve, ideálně v barvě kimona hostů. 
Ve štíhlých vysokých vázách se vytvářejí kompozice ve stylu nageire – každá rostlina stojí zvlášť, aby vynikl její přirozený růst.

Za nejjednodušší způsob vytváření ikebany se považuje styl moribana. Pokud se přihlásíte na některý z kurzů pro začátečníky, pravděpodobně budete vytvářet přírodní kompozice v plochých miskách s viditelnou vodní hladinou, v níž se aranžmá zrcadlí. Ty jsou typické právě pro styl moribana.