Štědrovečerní tabule bývala v minulosti vždycky bohatá, hospodáři se snažili být o Vánocích pohostinnější a štědřejší jak ke své rodině, tak ke zvířatům. Ve výběru pokrmů se odrážely církevní předpisy i pohanské pověry. Například pro zaručení hojnosti v nadcházejícím roce muselo být na stole něco, čeho je "hodně", tedy převážně luštěniny a kroupy - nejznámějším chodem tohoto druhu je černý kuba, jehož základem jsou sušené kroupy, houby, česnek a sádlo. Z naklíčeného hrachu se připravovala méně známá pučálka, která se podávala buď naslano se škvarky, solí a pepřem nebo i nasladko s medem.

Ani vánoční cukroví nemělo stejnou podobu, jak ho známe dnes. Oblíbeným vánočním dezertem bývala takzvaná muzika, kterou tvořilo rozvařené a prolisované sušené ovoce, které se zahustilo povidly nebo perníkem.

Oplatkou s česnekem a medem se odháněly zlé síly, pecen chleba nebo vánočka na rohu stolu pak měly být podle církevního výkladu poctou Ježíši Kristu. Pověrčiví vesničané však chléb považovali spíš za jakýsi úplatek domácím bůžkům.

Dle církevního nařízení se na Štědrý večer nesmělo jíst maso, křesťané se měli postit až do chvíle, kdy se na obloze objevila první hvězda. Představa zlatého prasátka zato vychází z tradice pohanské: zlaté prase bývalo symbolem prosperity a bohatství a kdo o Štědrý den vydržel až do večera nejíst, v novém roce se měl těšit z dostatku finančních prostředků.

Odkud se vzal kapr a bramborový salát:

Vánoční kapr je poměrně mladou tradicí

Kapři se v českých a moravských rybnících chovali už od středověku, jako vánoční chod se ale začali objevovat na svátečních stolech teprve v 19. století, a navíc si ho tehdy mohla dovolit jen bohatší vrstva. Dostupným se stal až v období po první světové válce, kdy bylo jiného masa naopak nedostatek. Zpočátku se kapr připravoval na černo (ve sladké omáčce z povidel, strouhaného perníku, mandlí, rozinek a černého piva) nebo na modro (v bílém víně či zředěném octě s kořenovou zeleninou), později ale převládla verze Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta smaženého kapra v trojobalu převzala z rakouské tradice a podle jejího receptu ho připravujeme dodnes.

Bramborový salát se oproti tomu dostal na štědrovečerní tabuli až po druhé světové válce. Jeho původ není jasný - do našich zemí se zřejmě rozšířil z Rakouska-Uherska, ale některé stopy vedou i do Ruska. V anglicky mluvících zemích se dokonce setkáte přímo s názvem "Russian salad" - ruský salát.