Výmalba, to je přesný odborný termín, v každém případě vyjde levněji než tapetování. K zahození nejsou také její zdravotní účinky, pokud v bytě žijí alergici, protože dokáže čistit vzduch. Díky speciálním barvám se navíc zbavíte většiny druhů plísní a alergenů. Příprava a dokončení vás však budou stát víc času a námahy. I když zvolíte vhodnou techniku nanášení barvy a fóliemi či plachtami přikryjete nábytek, nepořádku a navazujícímu úklidu se nevyhnete.

Co je záporem malování, je kladem tapetování. Promění stěny rychle a s minimem nepořádku. Současné technologie umožňují vyrobit tapety s různými vzory, barevnou škálou i strukturou povrchu – od levných papírových až po vysoce luxusní textilní. Nanášení na stěny však vyžaduje kromě zručnosti také pečlivost, protože je třeba pohlídat, aby na sebe jednotlivé pruhy se vzory přesně pasovaly.

Odpovědět na otázku, jestli zvolit tapetování, nebo se pustit do malování, si musíte sami. Nebo zvolte obojí, protože řešením, které kráčí ruku v ruce s posledními trendy, je kombinace stěn částečně vytapetovaných a doplněných kvalitní barevně sladěnou omyvatelnou malbou.

Než se pustíte do malování

Cesta k vymalování příbytku začíná nákupem všeho potřebného. Zásadním krokem je pochopitelně výběr vhodného odstínu. Stačí si stáhnout aplikaci některého z hobby marketů, výrobců nebo velkých prodejců, kde najdete barvu podle svého gusta a zároveň vyzkoušíte, jak bude slušet právě vašemu interiéru.

Přímo v prodejně si pak necháte namíchat zvolený odstín. V některých kolorovacích centrech si lze nechat natónovat jeden litr balení, kterým si doma zkušebně vymalujete kus zdi. „Momentálně jsou nejvíce trendy jemné skandinávské odstíny šedé, béžové a hnědavé, tradičně oblíbená je stále bílá. Tmavé, syté odstíny jsou na ústupu,“ uvádí Karel Lupinski, technicko-obchodní zástupce značky Primalex.

Důležitý je však také konkrétní druh malířské barvy. Pro svou vysokou krycí schopnost a odolnost patří mezi oblíbenější disperzní barvy, ale používají se také barvy akrylátové či silikátové. Většina barev je vhodná pro podklad z omítky, betonu, zdiva, tapet nebo sádrokartonu. Při malování velmi hladkých ploch, jako je právě sádrokarton, lze však využít i speciální přípravky, nátěry vyšší kvality. Takzvané omyvatelné barvy, tedy barvy „oděruvzdorné za mokra“, jsou vhodné do prostor více namáhaných, jako jsou například kuchyně, koupelny, ale i chodby a dětské pokoje.

Abyste zjistili, kolik kilogramů barvy budete potřebovat, není od věci oprášit základy aritmetiky a vypočítat plochu výmalby. Údaj o pravděpodobné spotřebě barvy najdete na obalu nebo v technickém listu výrobku. Vypočítává se z výměry natíraných ploch a údajů o průměrné vydatnosti a určuje, kolik metrů čtverečních vymalujete jedním litrem konkrétní barvy.

Pozor na prostřih

Při nákupu tapety s opakujícím se vzorem vás může překvapit množství rolí, které budete potřebovat. Jednotlivé pruhy je třeba k sobě sesadit tak, aby vzor plynule navazoval. Na etiketě tapetové role najdete číslo, kterému se říká prostřih, opakování, repeat či rapport. Udává počet centimetrů či metrů, po kterém se na tapetě opakuje vzor. Drobné vzory mají prostřih třeba jen pár centimetrů, velké vzory ho mohou mít až několik desítek centimetrů. Čím větší bude prostřih, tím bude také vyšší spotřeba tapet.

Přípravné práce

Budete také potřebovat vhodné náčiní. Stříkací pistoli, práce s ní je rychlá, interiér se přitom ale hodně zaneřádí, a proto se používá spíše výjimečně, dále různě široké štětce a válečky s otírací mřížkou a vaničkou. Práci usnadní kompletní malovací sety. Pro první nátěr se používá plochá nebo kulatá malířská štětka. Při nákupu zkontrolujte, zda má stejně silné štětiny u rukojeti i ve vrchní části. Stejně dlouhé štětiny totiž dobře nasávají nátěr.

„Malířské náčiní volte podle rozměrů interiéru i podle velikosti zákoutí a ploch,“ doporučuje Monika Linghartová, specialistka na barvy a laky v Hornbachu. Špatně dostupná místa, například kolem rámů oken, krbu či radiátorů, budete muset natřít menším štětcem. Existuje i štětec zárohák, kterým dosáhnete i na nejhůře dostupná, leč stále viditelná místa. Válečky vybírejte nejen podle šířky záběru, ale i podle délky rukojeti. Ideální je šikula s teleskopickou tyčí a výměnnými válci.

Nezapomeňte na zakrývací fólie, plachty a rouna, jimiž ochráníte nábytek i podlahu. Kupte si i lepicí a krepové pásky, malířské i maskovací, jimiž upevníte nejen zakrývací fólie, ale hlavně jimi oblepíte rámy oken, zásuvky, vypínače, radiátory, zárubně i začišťovací lišty podlahy.

Ochranou všeho, co vzápětí nepokryje barva, příprava na malování teprve začíná. Než nanesete první metry nátěru, je třeba zjistit, v jakém stavu a kvalitě jsou podklad zdi a strop. Přídržnost původních starých maleb zjistíte jednoduchým testem: na stěnu nalepíte kousek lepicí pásky, a když po jejím strhnutí zjistíte, že jsou na ní zbytky barvy, čeká vás nejméně oblíbená fáze malování – škrábání. Zdi navlhčíte mokrou malířskou štětkou nebo houbou a poté všechny vrstvy oškrábete malířskou škrabkou. Praskliny a problémová místa pak vyspravíte některou ze stěrkovacích hmot nebo kvalitním akrylátovým tmelem, ale pozor – některé levné tmely mívají problém s překrytím, který se projeví po vymalování tmavšími fleky. Raději zatmelte i ty nejmenší trhliny.

Z povrchu je také potřeba odstranit mastné skvrny, k jejichž odszranění postačí mýdlový roztok a houba. Završením přípravných prací bude penetrace, která se používá především na zpevnění různorodých podkladů a sjednocení savosti. Zároveň zvyšuje přilnavost nátěrů, takže nová barva bude lépe krýt. Volba druhu penetrace závisí na podkladu. Trh nabízí penetraci univerzální, hloubkovou a fungicidní. S univerzální si vystačíte u většiny podkladů, hloubková proniká do nitra povrchu a využívá se především u problematických podkladů, třeba po škrábání zdi. Fungicidní penetrace se aplikuje na stěny, kde se vyskytuje plíseň.

Vzhůru na štafle

Pokud máte připravený bezchybný podklad stěn a zakryté všechno, co nechcete posléze složitě očišťovat od zaschlé barvy, pusťte se do výmalby. Nejlepší je začít s nátěrem hran a míst kolem oken či zásuvek, poté místnosti začněte malovat od stropu, shora dolů. Ideálním postupem je malování do „kříže“. Barvu nanesete na stěnu svisle, následně přejedete vodorovně a nakonec opět svisle, přičemž na váleček působíte pokud možno co nejmenší silou. Tak si zajistíte rovnoměrné rozválení nátěru po podkladu se skvělou strukturou povrchu.

Při rozdílných odstínech na stropě a stěnách se před nátěrem polepí hrany již natřených ploch malířskou samolepicí páskou. Všechny hrany a přechody natřete plochým štětcem tak, že nejprve nedotahujte až do kraje, barvu pak naneste přímo na okraj. Tak docílíte přesných hran, protože štětec lépe přilne k povrchu. Plochy natírejte válečkem – pracujte vždy způsobem „mokrý do mokrého“, tzn. předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout.

Při aplikaci barvy se řiďte doporučením výrobce, většinou se ale interiérové barvy nanášejí v jedné až dvou vrstvách. První vrstva barvy může být řidší – lépe se tak propojí s podkladem. Druhá vrstva je především krycí, a proto by měla být hustší. Celé místnosti i jednotlivé stěny malujte ve směru dopadu denního světla, směrem od oken ke dveřím. Snáze se tak vyhnete možným šmouhám. 

Na zasychání barvy má vliv počasí, v horku nátěr zasychá rychleji, zatímco chladno a vlhko dobu zasychání prodlužují. Při standardních podmínkách s teplotou kolem dvaceti stupňů postačí k uschnutí dvě až čtyři hodiny. Odolnosti čerstvě natřených ploch proti běžnému poškození je za standardních podmínek dosaženo nejpozději za 24 hodin.

Než se pustíte do tapetování

Při nákupu tapet nebudou rozhodovat pouze barva a vzor, ale také materiál, z něhož jsou vyrobeny. Každý má své výhody i nevýhody a je dobré je znát. Cenově nejdostupnější, univerzálně využitelné a prodyšné jsou papírové tapety, které mohou být jednovrstvé nebo kvalitnější dvojvrstvé – takzvané duplexní. Čeká vás však náročnější tapetování, nastříhané pruhy musejí před samotným tapetováním navlhnout, a proto se na ně nanáší lepidlo. Poté je třeba několik minut počkat, až papír nasákne, čímž ale může změnit svůj rozměr. Minusem je také pozdější obtížné strhávání.

Mezi hlavní výhody stále oblíbenějších vliesových tapet patří prodyšnost vzduchu a páry (stěny pod nimi neplesniví), vysoká pevnost a stálobarevnost. K dobru jim přičtěte také výbornou tepelnou a zvukovou izolaci. Práce s nimi je snazší než s ostatními druhy tapet, protože se lepidlo nanáší pouze na stěnu – tzv. lepení za sucha. Strhávají se také za sucha a díky jejich vysoké pevnosti – i beze zbytků. Z odolného vliesu se vyrábějí také přetíratelné tapety. Mívají různou strukturou povrchu, mohou imitovat dřevo, štuky či geometrické vzory, a poslouží jako podklad pro nátěr

Díky velmi vysoké odolnosti a snadné údržbě jsou oblíbené vinylové tapety, které se vyrábějí nanášením vinylové vrstvy na papírový podklad. Spolehlivě překryjí prasklinky či menší nerovnosti. Můžete je nalepit na různé podklady, např. na omítku, beton, sádrokarton či umakart. Body jim ubírá náročnější postup při tapetování a odstraňování – stejně jako u papírových tapet. Nedávejte je do ložnice a dětského pokoje, nejsou prodyšné.
Extra třídou, jak z hlediska ceny, tak údržby, jsou luxusní textilní tapety. Jsou těžké, a proto výborně tepelně i zvukově izolují. Na trhu najdete různé druhy, některé mají například tenký vinylový potah, jiné jsou vyrobeny z textilu na vliesovém podkladu.

Máte-li vybráno, stačí správně spočítat spotřebu rolí a zkontrolovat, zda na všech rolích máte stejné číslo šarže. Tento údaj je zárukou toho, že tapety byly tištěny ve stejné sérii a mají naprosto stejnou barevnost.

Preciznost se vyplatí

Stejně jako u výmalby je prvním krokem k úspěchu především hladká, rovná zeď bez prasklin. S odstraněním zbytků starých tapet pomůžou mýdlová voda, ocet nebo speciální přípravek, ale především ty papírové dají zabrat. Povrch, který se rozhodnete tapetovat, by měl být jednobarevný a světlý. Jen tak budete mít jistotu, že vám skrz tapetu nevykoukne původní malba.

Celou zeď nejdříve upravíte penetračním nátěrem. V hobby marketech vám poradí s jeho výběrem. Rohy si zkontrolujte vodováhou, protože pokud jsou křivé, budete muset tapetu v těchto místech seříznout. Připravte si lepidlo, které vyberete podle druhu tapety a podkladu. Při jeho nanášení použijte speciální tapetový váleček, držte se návodu a dodržujte dobu nasáknutí. Máte-li na zdi zásuvku či vypínač, vypněte pojistky a sundejte jejich kryt i rámeček. Tapetou je později přelepíte, po vyschnutí ji proříznete ve tvaru kříže a kryt namontujete zpátky.

Už víte, že při lepení papírových tapet se lepidlo nanáší na rubovou stranu tapety i na stěnu, v případě tapet z vinylu se nanáší jen na tapetu a při lepení vliesových tapet pouze na stěnu. Pracovat začněte od okna. Vodováhou si udělejte značky, které určí, kam půjde první pruh tapety. Změřte si výšku stropu a připočtěte přesah: nahoře i dole 5–10 cm. Ustřihněte první pruh tapety a pro kontrolu k němu přiložte rozbalenou roli tak, aby správně navazovaly vzory. Věnujte dostatek času přesnému vyměření dalších pruhů a buďte precizní při stříhání. Vyplatí se to.

Pruhy lepte nadoraz vedle sebe, shora dolů. Tapetovací stěrkou každý pruh hned důkladně uhlaďte od středu k okrajům – vyženete tak případné vzduchové bublinky. Spoje důsledně přitlačte pryžovým válečkem shora dolů. Přebytečné lepidlo ve spojích ihned otřete navlhčenou houbičkou.

Na posledním pruhu v rohu si nechte přesah 3–4 cm po celé délce. Pruh nalepte a přitlačte do rohu po celé délce hranou tapetovací stěrky. Přesah pak pečlivě odřízněte. Na celé stěně najednou také odřízněte horní i dolní tapetové přesahy pomocí řezáku a kovového pravítka. A máte hotovo. Nezapomeňte, že tapety musí schnout pomalu a rovnoměrně – bez průvanu a vytápění. Dejte jim dvacet čtyři hodin.

Jaký druh barvy zvolíte?

* Disperzní barvy: jsou velmi oblíbené díky vysoké krycí schopnosti a odolnosti i prodyšnosti, a proto se hodí do běžných místností. Barvy oděruvzdorné za mokra jsou omyvatelné.

* Akrylátové barvy: zajistí hutný a odolný nátěr a jsou určeny pro více zatěžované povrchy, např. venkovní fasády, ale pro svoji odolnost a vlastnosti jsou používány i v interiérech.

* Silikátové barvy: hodí do místností, kde hrozí např. zemní vlhkost či kde je aplikována sanační omítka. Na tyto prostory disperzní ani akrylátové barvy nepatří.

* Vinylové barvy: jsou hitem poslední doby, protože jsou vysoce ekologické, nátěr je prováděn ve velmi tenké vrstvě, jsou však dražší než např. disperzní barvy.

* Latexové barvy: jsou velmi vhodné do prostor, kde hrozí velké riziko zašpinění či umaštění, což jsou dětské pokoje či kuchyně. Některé latexové barvy na malování pokojů umožňují i několik set omytí.