Lidé bez výtvarného vzdělání v dobách totality vytvářeli pozoruhodné artefakty, které byly protiváhou státem diktované uniformity. Nespokojili se s nabízenými sériovými produkty, ale raději se sami chopili jejich výroby. V tehdejším Československu k tomu stavu přispívala velmi omezená nabídka na trhu.
„Jeden soudruh dělník vytvořil zajíčka sletovaného z korunkových uzávěrů od piva. Uviděl to soused a vyrobil z pivních zátek fotbalistu, třetí soused je sice udal, ale stejně mu to nedalo a vyrobil ze svářecího drátu Švejka,“ říká Pavel Veselý alias Pablo de Sax, sběratel a zakladatel občanského sdružení Domácí umění.
Stačilo vzít svářecí drát nebo překližku či klubíčko chemlonu a v koutě kuchyně vzniklo při troše snahy umělecké dílko. Kutilové se většinou nesnažili napodobovat nedostatkové designové výrobky domácí či západní provenience, naopak zapojovali svou vlastní kreativitu a estetické cítění. Sami si vybírali, co jim stojí za napodobení, čemu budou věnovat svůj čas a um.
Dominantní postavení mužů
Největší rozkvět prožívalo domácí umění během 60. a 70. let minulého století. „Mělo několik vrcholů i fází úpadku, mělo své módní vlny a oblíbené materiály,“ podotýká Pavel Veselý. Patrné je podle něj dominantní postavení mužů. Muži vytvářeli předměty ze všech možných dostupných materiálů jako byl napříkald svářecí drát, korunkové uzávěry od lahví od piva, překližka či plech.
„Mě uchvacuje především to, že někdo, kdo celý den stál u pásu ve fabrice nebo jezdil s kombajnem po poli, přišel domů vydrhnutý solvinou, sedl si ke stolu s pájkou a drátem, lupénkovou pilou a překližkou a vytvářel vlastní užité umění,“ konstatuje sběratel.
Ženy se realizovaly především ve vytváření chemlonových gobelínků, hraček, prostírání, oděvních doplňků a síťových tašek z igelitových sáčků na mléko. Po pádu komunistického režimu novodobá lidová tvorba víceméně zanikla, většina kovových Ferdů Mravenců a chemlonových zátiší skončila nebo končí jakožto kýče v popelnicích, kamnech nebo sběrných dvorech.
„Před několika lety jsme si s přáteli uvědomili, že do nenávratna mizí celá jedna kulturní epocha, proto jsme začali produkty této svébytné kultury, v celosvětovém měřítku unikátní, vyhledávat, dokumentovat, zařazovat, zpracovávat a nakonec i vystavovat,“ vysvětluje Veselý.
Sdružení Domácí umění během uplynulých více než deseti let vytvořilo rozsáhlou sbírku klenotů domácí výroby, která už byla k vidění v některých muzeích v Čechách a na Moravě, na Designbloku a prezentována byla dokonce i v Českém centru v New Yorku. „Přes současnou ohromnou šíři nabízených průmyslově i ručně vyráběných předmětů určených ke zkrášlení našich domovů – a všimněte si jejich naprosté odlišnosti od původního domácího umění – si stále mnozí kutilové raději svářečkou vyrobí vlastní gril, než aby si ho za pár korun koupili v akci v nejbližším diskontu,“ říká sběratel. „Radost z vlastní tvorby, z tvůrčího zápalu i z možností vymanit se módnímu diktátu stále přetrvává a i za třicet let budou jistě vznikat kolekce domácího umění, referující o dnešní době.“