Projekt po měsíci od svého spuštění již přináší první ovoce. Dosud se do něj prostřednictvím webové stránky zapomenutemiliardy.cz nechalo zaregistrovat přes 75 tisíc lidí. Podle tvůrců počítačové aplikace, která zapomenuté účty vyhledává, pro ně nalezli akcie za přibližně 320 milionů korun.

Šťastný konec již mělo hledání zapomenutých peněz třeba pro sedmdesátiletou důchodkyni paní Danuši ze Znojemska. Jí počítačová aplikace našla účet na akcie a z nich pocházející dividendy za 239 tisíc korun. „Vzpomněla jsem si, že jsem část své kupónové investice v minulosti nedořešila,“ uvedla paní Danuše. Protože aktuálně pro peníze nemá „důležité využití“, zčásti je uspoří a zčásti věnuje vnoučatům.

Statisícové sumy se již podařilo najít pro více lidí, nejvyšší částka na jednom účtu dosáhla dokonce 407 tisíc korun. V průměru ale na každý zapomenutý účet vychází asi 20 tisíc korun. Stotisícové částky jsou obvykle na účtech obsahujících akcie obchodované na Pražské burze cenných papíru – tedy například akcie ČEZ, O2 nebo Komerční banky. Tyto akcie projekt zatím našel na 12 procentech „zapomenutých“ účtů.

Vyplnit žádost o nalezení akcií můžete na adrese www.zapomenutemilirady.cz

Někdy jsou lidé ale šťastni i za mnohem menší částku. Jedním z úspěšných klientů byl pán z jedné z jihomoravských obcí zasažených nedávným tornádem. „Akcie v hodnotě 15 tisíc korun se mu hodily na opravu střechy. Jemu jsme je samozřejmě nechali bez poplatku,“ řekl Deníku Surmař.

Někteří odborníci přístup chválí

V případech, kdy se zapomenuté akcie veřejně obchodovatelné na burze cenných papírů daří nalézt, tvůrci projektu jejich vlastníkům nabízejí odkup. „Za službu si v průměru účtujeme deset procent z celkové hodnoty nalezeného majetku,“ řekl Deníku Daniel Surmař, jenž projekt vymyslel.

Jeho první motivací bylo zjistit, zda jeho máma nemá nějaké zapomenuté peníze z privatizace. „Pro ni jsme bohužel nic nenalezli, ale třeba mé tetě ano,“ uvedl Surmař. „A v rodině mé přítelkyně měli zapomenutý účet dokonce čtyři z pěti lidí, u kterých jsme to zkoušeli hledat,“ konstatoval.

Kupónová privatizace se v tehdejším Československu uskutečnila ve dvou vlnách v letech 1992 a 1994. Každý dospělý občan si mohl zakoupit kupónovou knížku a v ní deset kupónů, což jej celkem vyšlo na 1035 korun. Jejich prostřednictvím si mohl levně zakoupit podíl na akciích vybraných do té doby státních podniků. Mnoho z nich ale po privatizaci vytuneloval jejich management či noví majitelé.

Vzhledem k tomu, že od „kupónovky“ uplynulo již téměř 30 let, jsou většinou klientů služby starší lidé s průměrným věkem 62 let. Více než pětina z nich si ale nechá s registrací pomáhat od mladších, kteří si s moderní technikou lépe rozumějí. Svým rodičům či prarodičům tak pomohlo hledat peníze již přes 15 tisíc lidí. Věc není ztracena ani tehdy, když původní vlastník kupónové knížky mezitím zemřel. Deset procent zájemců o ztracené peníze totiž tvoří jejich dědicové.

Surmař očekává, že zprávy o nalezených penězích budou motivovat další zájemce, a celkový počet klientů jeho služby se vyšplhá na 200 až 300 tisíc. Někteří odborníci jeho přístup chválí. „Já si myslím, že tento projekt je velmi užitečný, a těm lidem, kteří to sami neumí dohledat, dnes nikdo jiný není schopen pomoci,“ řekl nedávno Deníku Karel Zeman z Vysoké školy ekonomické v Praze. „Obzvláště starší lidé s tím měli vždycky starosti, protože to není jednoduchá věc, takže se v tom nevyznají,“ dodal.