Předchozí
1 z 2
Další

Začnu netradičně. Věděl byste z hlavy, kolik doma v Průhonicích platíte za elektřinu?
Přesně vám to neřeknu, ale věřte mi, že je to dost.  

Zhasínáte, montujete úsporné žárovky?
Samozřejmě. Já chodím zhasínat doma a dělám to i tady na Úřadu vlády. Dělal jsem to i na ministerstvu financí, tam se to časem spolupracovníci naučili sami, ale ve Strakově akademii se mi to zatím úplně nedaří. O mně se ví, že jsem šetřivý. I když je pravda, že na ministerstvu financí se mi to vymstilo, protože jsem šel večer zhasnout na pánských a dámských toaletách a zhasl jsem na obou. Na dámské toaletě ale byla nějaká dáma. Takže to skončilo křikem. 

Aby bylo čím svítit a co zhasínat, tak se elektřina musí vyrobit. A vaše vláda právě stojí před zásadním rozhodnutím, zda podpořit ČEZ, aby začal nový tendr na dostavbu Dukovan. Vy jste na začátku listopadu před poslanci chválil obnovitelné zdroje jako budoucnost, o měsíc později jste na setkání s obyvateli Vysočiny řekl, že počítáte s jádrem. Proč taková otočka?
Citujete nepřesně. Tohle překroutil jeden novinář a všichni ty nesmysly opakujete. S ČEZ už proběhla čtyři kola jednání o jádru. Ředitel ČEZ Daniel Beneš ale naposledy prezentoval jednu z variant, podle názoru ČEZu, a to variantu pouhého prodloužení životnosti Dukovan. Lidé z okolí elektrárny nám na to konto začali psát, a proto jsme tam vyrazili a přímo na místě jsem vyzval pana Beneše, aby vyhlásil soutěž na stavbu nového pátého bloku. 

Takže odteď už můžeme psát, že premiér je jasně pro jádro?
To ale není novinka, můj názor se už pět let nemění. Říkám, že to má postavit ČEZ, Dukovany vložit do 100procentní dceřiné společnosti, vyhlásit soutěž na dodavatele technologie a její financování anebo mohou navrhnout i joint venture (ČEZ by vytvořil firmu přímo se zahraniční společností – pozn. red.). A vláda na to poskytne finanční garance, ale až jako druhá v řadě. Po garanci mateřské společnosti ČEZ. 

To není tak jednoduché. Ceny elektřiny jsou v Evropě různě pokřivené dotacemi, do cen promlouvají i obnovitelné zdroje. Nikdo nechce věštit, kde budou za 20 či 30 let a jaká je návratnost jádra, když jeden dukovanský blok vyjde možná až na 150 miliard. 
Přesnou cenu nevíme, může to být i méně. Já jsem přesvědčen, že byznys plán na dostavbu Dukovan vyjde. Jádro je dlouhodobě nejprofitabilnější forma výroby elektřiny. Jenom se to mělo udělat už dávno. Pan Beneš neříká pravdu, když tvrdí, že mu Sobotkova vláda zakázala dostavbu Temelína. Soutěž na dostavbu začala už v roce 2009, tendr probíhal podle plánu a podle mě měl být dokončen a nový jaderný blok mohl být už ve výstavbě. V roce 2008 tady chodil Martin Roman a všem tvrdil, že nebude elektřina. Tak proč se do toho neinvestovalo už tehdy? ČEZ raději investoval peníze v Albánii, Bulharsku a do jiných podivných obchodů?

Na to se musíte zeptat managementu. Má stávající vedení ČEZ s Danielem Benešem v čele vaši důvěru? Jestli chcete, aby vytvořili dceřinou společnost, tak je to velký krok.
To není velký krok, to je triviální úkon, který udělá každý, kdo rozumí byznysu. 

Tak triviální to nebude, když vezmete v potaz, že do nové společnosti by se převedly jaderné elektrárny. Menšinovým akcionářům se to nelíbí a hrozí žalobami.
Proč malí akcionáři nedávali žaloby, když ČEZ investoval miliardy do pochybných akvizic v zahraničí? Investice do jádra je ekonomická a návratná. Třeba na tento rok ČEZ plánoval, pokud se nepletu, že bude prodávat elektřinu za 30 euro a cena už je 55 euro za MWh. Tudíž asi měl ČEZ špatný ekonomický plán. Já jsem přesvědčen, že investice do jádra vyjde.

Máte návratnost podepřenou nějakou analýzou?
Já jsem pane redaktore za svůj život viděl stovky byznys plánů. A víte, který jediný funguje na beton? Že jeden den všichni umřeme. Všechny ostatní plány jsou o vizi a já znovu opakuji, že jádro je nejekonomičtější výroba elektrické energie. I díky jádru jsme dnes jednou z energeticky nejbezpečnějších zemí v Evropě.

Pokud ale malí akcionáři zažalují založení nové dceřiné společnosti ČEZ a vyvedení jaderných elektráren, tak se do země ani nekopne.
Neříkejte tomu vyvedení. Nejde o žádné vyvádění majetku, jen založení dceřiné společnosti. Veškerý majetek zůstane ČEZu. A pokud bude ČEZ chtít, tak může stavbu investovat v rámci svých aktiv. V takovém případě se to obejde i bez dceřiné společnosti.

Jak tedy bude vypadat zmíněná garance státu? Když to nevyjde, tak zaplatíte náklady na samotnou elektrárnu nebo jde o garanci výkupních cen elektřiny?
ČEZ má velmi dobré finanční parametry, jedny z nejlepších v Evropě a hravě to zvládne ufinancovat. Měli by ale omezit akvizice v zahraničí. Český národní zájem je mít energetickou bezpečnost doma. Pro firmy, živnostníky a hlavně pro lidi.

Určitě víte, že v Evropě zatím není jediný projekt stavby jaderné elektrárny, která by nebyla zpožděná a neprodražila se. Toho se nebojíte?
Samozřejmě o tom vím a bavím se o tom s premiéry všech dotčených zemí. Ale já nejsem generálním ředitelem ČEZ. To je jejich úkol, aby elektrárnu postavil včas a v rámci rozpočtu. Teď jsem o tom mluvil s jihokorejským prezidentem a třeba jejich firma staví elektrárnu v Abú Dhabí  a jsou v termínu. Rovněž americký ministr energetiky tu byl s nabídkou nových technologií, která je podobná modelové skládačce, a budou připraveni ji nabídnout do dvou let. Ale jak říkám, to není můj problém, ale úkol vedení ČEZ.

Budete jako hlavní akcionáři ČEZ v případném tendru zohledňovat i geopolitická rizika a brát v potaz, odkud dodavatel elektrárny pochází?
Samozřejmě. Energetická bezpečnost je bezpečnost jako taková. Závislost na nějaké cizí moci je vždycky problém. Ovšem tak daleko ještě nejsme. 

Evropa v těchto dnech žije brexitem. Britský parlament měl hlasovat, zda přijme dojednané podmínky s EU. A Evropská komise zároveň vzkázala, že žádná jiná dohoda už nevznikne.
Spíše vzkázala, žádná dohoda už nebude lepší než tato. Všichni věříme, že britský parlament tu dohodu přijme. A pokud ne, tak se Evropská rada sejde a začne jednat. Určitě to nebude tak, že by se řeklo: je konec a každá země začala jednat s Británií zvlášť. 

Brexit budou Češi vnímat hlavně přes jednotlivosti. Budou dál běžet výměnné programy typu Erasmus a zachovají se práva Čechů, kteří v Británii pracují?
Ta dohoda o brexitu s tím počítá a já věřím, že projde. V Británii pracuje momentálně asi 50 tisíc Čechů a celkem tam žije 80 tisíc našich lidí. My jsme se Spojeným královstvím měli vždy nadstandardní vztahy, a i kdyby došlo k nějakém divokému odchodu Britů, tak já jsem přesvědčen, že naše vztahy mají natolik dobrý základ, že spolupráce bude pokračovat. 

Nehledě na brexit, Česko je silně exportní zemí, ze které však jde 85 % vývozu do EU. A poslední čísla ukazují, že náš vývoz je pomalejší než třeba u zemí Visegrádu. Mimo EU ale jezdí s podnikatelskými delegacemi jen prezident, a to hlavně do Číny či Ruska.
To není úplně pravda. Do Indie vyrazil někdejší ministr průmyslu Hüner, jeho nástupkyně paní Nováková byla v Izraeli a nyní jsme byli společně v Maroku. Já sám pojedu v lednu do Thajska, Singapuru a Indie. Ale jen o misích s podnikateli to není. My tam otvíráme dveře, ale naši velvyslanci a Czech Trade musí dotahovat potenciál navyšování obchodu, ale je to hlavně o urputnosti a vůli našich podnikatelů a firem. Musejí nás tlačit a říci konkrétně, kde a co pro ně máme udělat. Jde o to, aby byly i konkrétní výsledky. A třeba do Číny létají všichni a naše pasivní bilance zahraničního obchodu je 19 miliard dolarů. Pan prezident tam otevřel dveře. Ministři a české firmy to musejí zužitkovat. 

Vláda ale slíbila v programovém prohlášení, že ekonomickou diplomacii podpoří. I personálně.
To je důležité, protože já někdy až žasnu, jaká impotence se projevuje v ekonomické diplomacii a podpoře exportu. V EU čeští podnikatelé pomoc nepotřebují, ale když jsem byl nedávno v Paříži na oslavě stého výročí ukončení bojů 1. světové války, tak jsem měl možnost potkat se s mnoha premiéry a prezidenty afrických či asijských zemí a viděl jsem ten obrovský potenciál pro naše firmy.

Proč to drhne?
U nás hlavně léta panuje resortismus, který musí skončit. Něco si řeší ministerstvo zahraničí, další část resort průmyslu. Teď jsem zjistil od našich podnikatelů, že nemáme adekvátní zastoupení v Singapuru, který je ale „hubem“ obchodu pro jihovýchodní Asii. Já mám osobní zkušenosti z podniku zahraničního obchodu, v Maroku jsem pět let zastupoval 15 našich firem. A znovu říkám, je to o lidech. Když jsem se nedávno bavil s thajským premiérem, tak jsem se mu zmínil o tom, že máme úplně nové vojenské bitevníky L-159 a Thajci už uvažují, že to koupí. To samé Senegal, který také bude kupovat naše letadla. Díky svým zkušenostem vím, jak se dělá zahraniční obchod. Vše jde hlavně přes osobní kontakty.  

Tak hlavně, aby to věděli naši diplomaté.
Když se podíváte třeba do Finska, tak je tam skvělý velvyslanec Ivan Jukl, který dělá kompletní zahraniční obchod téměř bez jakékoliv podpory vládních agentur, kterých máme neuvěřitelné množství. Nepotřebuje je k tomu. Velmi úspěšná je paní velvyslankyně Červenková v Rakousku, paní Hubáčková v Itálii, pan Podivínský v Německu či pan Drulák ve Francii. Otázka našich ambasadorů je ale věcí ministra zahraničí, jeho prioritou by mělo být, že na ty posty bude posílat profíky, kteří si tam udělají kontakty. Nikoliv politické nominanty.