Dobrá tuzemská červená vína? Existují, vinařům pomáhá i klimatická změna

Na rovinu. Sehnat dobré tuzemské červené je o něco náročnější než bílé, ale při troše snahy to zvládne i začátečník. Opět platí, že nejlepší je doporučení a nebo sázka na ověřeného producenta. A hlavně to nevzdávat po první lahvi, která se nemusí povést.

Posun na mapě

Morava a Čechy jsou v rámci EU severními vinařskými oblastmi. Naše vína jsou proto spíše „lehčího“ typu. Jenže minimálně poslední roky a jejich velmi teplá léta našim červeným vínům docela svědčí (teplo je fajn, ale problém je s vláhou).

Nový trend. Každé desáté víno vyrobené u nás je růžové

Naši vinaři už nemají problém dosahovat vyšší cukernatosti hroznů. To je základ budoucího úspěchu. Obecně se dá říci, že třeba jižní Morava je v posledních letech o sto až 200 kilometrů „níže“, a má tak klima, které dříve panovalo například ve Štýrsku.

Ale vždyť to drhne

Jen „jižanské“ počasí ale dobré červené víno neudělá. Jde totiž o zručnost samotného vinaře a jeho technologické vybavení ve sklepě. „Když od některých lidí slyším, že na Moravě nelze udělat dobré červené víno, tak by bylo férovější říci, že ten či onen vinař to prostě a jednoduše neumí a zatím se to nenaučil,“ říká na adresu kolegů nestor tuzemského vinařství Miloš Michlovský, který za svá červená vína pravidelně dostává ceny na mezinárodních i domácích soutěžích (naposledy Národní Šampion červených vín v rámci Vinaře roku).

Složitý proces

Výroba červeného vína je náročnější než bílého. Už samotné oddělování stopky (třapiny) od bobulí musí být velmi šetrné, aby nedošlo k poškození peciček. Tím by se totiž do vína dostaly nežádoucí hořké látky. Kdo pokazí začátek, už to nespraví. Vinař musí také perfektně zvládnout proces kvašení (u červeného je to nejčastěji pět až 30 dní), kdy probíhá tzv. macerace, kdy se ze slupek hroznů uvolňují barviva, třísloviny a aromatické látky. Teprve pak se víno lisuje.

Pálava, tramín, ryzlink? Čím začít, aby se víno stalo láskou na celý život

Čím začít? 

Pokud jste opravdový začátečník, zkuste spíše „marmeládové“ odrůdy, které jsou (pokud jsou udělány dobře) trošku sametovější. V našich končinách jde hlavně o Svatovavřinecké, Modrý Portugal a v poslední době čím dál rozšířenější Merlot. V závěsu za nimi je pak Rulandské modré. „Mohutnější“ odrůdy (André, Cabernet Sauvignon, Zweigeltrebe či Dornfelder) si nechte na později.

Za všechno může čas 

U červeného vína (včetně toho z České republiky) platí, že zub času vínu spíše pomůže. Stáří dva až tři roky u jednodušších odrůd je minimum. Vína, která jsou takzvaně školena v dřevěných sudech a nikoliv jen v nerezových tancích, snesou i více let.

Fenomén burčák. Může se lišit kvůli různým odrůdám, pozor na hnilobu

U červeného je důležité jeho správné podávání. Tedy lahev otevřít třeba hodinku dvě před servírováním, použít větší a širší skleničku a hlídat teplotu. Aby byla teplota mezi 16 až 19 stupni (nikoliv tedy pokojová teplota 23 stupňů).

Ale já chci primitivo!

Pokud si někdo potrpí na opulentní vína s vyšším alkoholem (14 či 15 procent) zřejmě sáhne po zahraniční produkci. Populární jsou dnes hlavně jižanská vína, jako je italská odrůda Primitivo, španělské Tempranillo či argentinský Malbec. Nic proti nim. I v tomto případě se ale vyplatí si připlatit. Kvůli zájmu zákazníků se k nám dostává i dost podřadný dovoz. Platí to obzvlášť u vín z nového světa, která jsou dovážena lodí a lahvována až v Evropě.