Minulá sobota v mých očích definitivně pohřbila mýtus, že Češi jsou líní ohnout se pro jahodu a ovoce si raději kupují v obchodě a z dovozu. A to i přesto, že na rozdíl od jablek a hrušek u cesty musí za vlastnoručně nasbírané jahody zaplatit.

Je krátce před půl sedmou ráno a přestože samosběr začíná až v sedm, úzkou cestičkou od Turnova už míří k jahodové plantáži kolona aut. Chvíli si namlouvám, že jedou na svatbu, ale když vidím blinkry vyhozené k ceduli SAMOSBĚR, je mi jasné, že se na poli nebudu cítit osaměle. A už jsme v části zvané Vrchhůra, kde sídlí jeden z největších pěstitelů jahod u nás – Sempra Turnov.

Jako na technoparty

Muž ve žluté vestě nás naviguje po prašné cestě. Jsme u cíle. Kolem polí to vypadá jako na zakázané technoparty. Auta kam se podíváš a přijíždějí další a další. Obsazeno je každé místečko, mezi nimi se proplétá zástup pěšáků s košíky a špánky. Jahody se totiž sbírají do vlastních nádob. Paní pod slunečníkem je prázdné váží a přiděluje mi řádek.

Po sedmé hodině už to na poli vypadá jako na bavlníkové plantáži. Ohnutá záda a pot, který se lije z čela. Řídím se pokyny ze stránek a trhám poctivě všechny zralé jahody, obry i ty drobnější. Pár zkušených vykuků ale jede systémem proběhni pole a otrhej ty největší. Taky přístup. „Není to fér,“ vydechne paní vedle mě. Svorně nad tím „čecháčstvím“ zakroutíme hlavou a sbíráme dál.

„První soboty jsou vždycky nejsilnější, ale takový nápor, jaký tu byl dneska, jsme tu snad ještě nezažili,“ konstatuje později jednatel a majitel firmy Dušan Louda. Ze tří hektarů se během minulého víkendu sklidily formou samosběru téměř tři tuny jahod. Zhruba polovina celkového výnosu. Tu druhou sklidí brigádníci. A to přitom podle Dušana Loudy polovina letošní úrody pomrzla. Loni je zase potrápila sucha.

Za necelou hodinku mám nádobu plnou. Jde se vážit a platit. Cestou se znovu a znovu shýbám. Je to návykové. Naštěstí slunce začíná pálit a fotografa už to nebaví. Když na mě u váhy přijde řada, s překvapením zjišťuji, že ačkoli jsem měla v plánu maximálně tak tři kila, váha ukazuje 10! A to nepatřím k největším sběračům.

K poli se mezitím blíží další a další auta, dobrovolní sběrači se vrhají mezi jahodníky. Lidé z jahodárny rozdávají instrukce a dbají na to, aby vše klapalo. Přesto se najdou ti, kteří nepochopí, že se z úzké polní cesty stala jednosměrka.

Starší řidič se snaží otočit a zapadne do rigolu. Ostatní mu radí. Muž za volantem hlasitě komentuje, co si myslí o jahodách i o manželce. Ostatní pánové mají zjevně na jahody a manželky stejný názor, ale moudře si ho nechávají pro sebe.

Omamná vůně

K polednímu se pole začíná vyprazdňovat. Nemilosrdné slunce, všudypřítomný prach a hlavně keříky obrané navzdory instrukcím jen shora přestávají lákat. Lidé ale odcházejí spokojeni.

„Měli jsme přijet dřív, ale i tak jsem ráda. Jahody z obchodu takhle krásně nevoní,“ říká mladá žena, která sem dorazila až z Frýdlantu. Do Turnova jezdí pravidelně. „Ušetřím a hlavně vím, že děti nejedí ovoce postříkané všelijakými chemikáliemi, aby při skladování neshnilo,“ svěřuje se.

Pán z rigolu mezitím odjel, odjíždíme i my ostatní. Jen traktor sbírá po poli plné špánky od brigádníků. Přijíždějí si pro ně ti, kteří sami trhat nechtějí nebo nemohou. Za kilo si připlatí téměř polovinu. I tak ale vyjdou zdejší čerstvé jahody levněji než v mnohých obchodech. Místní jahodárna prodává česané za 70, samosběr za 40 korun za kilo.

Pyšnit se může i šesti vlastními vyšlechtěnými odrůdami. „Kromě jahod samotných prodáváme i odnože, i o ně je mezi lidmi velký zájem,“ dodává Dušan Louda.

Jak samosběr probíhá: Jahodárny stanoví konkrétní den, kdy se zájemci mohou dostavit. Trhá se většinou do vlastních nádoby, jahody jsou pak zváženy a zákazník zaplatí za množství ovoce, které si sám natrhal.
Cena: V průměru se pohybuje mezi 40 a 50 korunami za kilogram, což znamená zhruba polovinu ceny oproti nákupu jahod v obchodech. Trocha práce na poli se tak rozhodně vyplatí.