V současné době v ČR existují čtyři tzv. multiplexy. První dva, ve kterých vysílají Česká televize, TV Nova, Prima a TV Barrandov, pokrývají 99,6 procenta republiky. Digitální signál nepřijímají lidé žijící v některých oblastech Šumavy, Českomoravské vrchoviny nebo Beskyd. Multiplex, který provozuje společnost Czech Digital Group, technicky zajišťují České Radiokomunikace a vysílají v něm TV Metropol, Prima Love nebo křesťanské Radio Proglas, má pokrytí 95,5 procenta. Signál není dostupný například na Znojemsku nebo v oblasti Beskyd. Čtvrtý multiplex, který provozuje společnost O2, má pokrytí pouze v Praze, Brně a Ostravě.

„Ukončením projektu digitalizace pro nás nic nekončí, naopak začíná další důležitá vývojová etapa, kterou je zavedení a rozvoj nového nástupnického systému DVB-T2. Ten umožní vysílání obrazu ve vysokém rozlišení tak, aby byla naplněna volání diváků po vyšší obrazové kvalitě,“ řekl generální ředitel Českých Radiokomunikací Kamil Levinský.

Digitalizace přinesla divákům širší nabídku televizních programů, kvalitnější obraz a zvuk a doplňkové informační služby. Pozemní digitální vysílání je pro diváka bezplatné, jedinou podmínkou je mít set-top box nebo televizi s digitálním tunerem DVB-T.

Digitalizace ale přinesla i některé nevýhody, například divákům v místech s méně kvalitním signálem může obraz „zamrzat“ nebo „kostičkovat“. Lidé, kteří na takových místech dříve analogovou televizi (byť v horší kvalitě) přijímali, nemusí mít signál vůbec. Řada majitelů nemovitostí také musela investovat do nových anténních systémů nebo úprav nynějších.

Řádné digitální vysílání začalo v říjnu 2005, a to nejprve v Praze. První oblastí, kde bylo zcela vypnuto analogové vysílání, bylo v srpnu 2007 Domažlicko. První velkou oblastí bez analogu se na jaře 2009 stala Praha.

Základní informace ozavádění digitální pozemní vysílání televize vČeské republice (k11.listopadu končí až na výjimky analogové vysílání):

  • Prvopočátky digitálního pozemního vysílání televize vČeské republice se datují do května 2000, kdy České Radiokomunikace (ČRa) zahájily vPraze a okolí experimentální vysíláni ve formátu DVB-T. Později se přidali idalší operátoři, více než pět let se ale jednalo pouze oexperiment.
  • Řádné digitální vysílání začalo vříjnu 2005, a to nejprve vPraze, očtvrt roku později se přidaly vysílače vBrně a Ostravě. Postupně přibývaly další oblasti a vdubnu 2008přijala vláda technický plán přechodu, který mimo jiné stanovil harmonogram ukončení dosavadního analogového vysílání.
  • Digitalizaci vysílání dlouho komplikoval přístup komerčních televizí, tedy Novy a Primy. Ty přistoupily na plán, kjehož uskutečnění se musely vzdát svých dříve získaných frekvencí, až vsrpnu 2008a výměnou získaly kompenzační licence, na jejichž základě mohly spustit další kanály (Nova Cinema a PrimaCool).
  • První oblastí, kde bylo zcela vypnuto analogové vysílání, bylo již vsrpnu 2007Domažlicko (důvodem bylo rušení sdigitálním rozhlasem vNěmecku). Nova se však později zejména kvůli stížnostem diváků na kvalitu dočasně vrátila kanalogu. První velkou oblastí bez analogu se pak na jaře 2009stala Praha, kde 30.dubna 2009skončilo analogové šíření programu všech hlavních televizí zvysílače na Žižkově.
  • Vsouvislosti sdigitalizací udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání kromě kompenzačních licencí pro Novu a Primu už vdubnu 2006šest dalších oprávnění. Kvůli soudním tahanicím se ale start vysílání pozdržel a véteru se nakonec objevily jen dvě televize: TV Barrandov a zpravodajská Z1, jež ale letos vlednu skončila (hudební Óčko nikdy nevysílalo na základě kompenzační licence).
  • Právě rozšíření nabídky programů je hlavním přínosem digitálního pozemního vysílání. Díky lepšímu využití kmitočtů je totiž možné šířit více programů. Zatímco analogové vysílání nabízelo na většině území ČR jen čtyři programy (ČT1, ČT2, Novu a Primu), nyní naprostá většina obyvatel bez problémů naladí více než dvojnásobek kanálů šířených pozemními vysílači (čtyři programy veřejnoprávní ČT, dva kanály Novy a tři Primy, TV Barrandov a někde jsou dostupné idalší televize).
  • Digitalizace ale přinesla iněkteré nevýhody, například divákům vmístech sméně kvalitním signálem může obraz „zamrzat“ nebo „kostičkovat“. Lidé, kteří na takových místech dříve analogovou televizi (byť vhorší kvalitě) přijímali, nemusí mít signál vůbec. Řada majitelů nemovitostí také musela investovat do nových anténních systémů nebo úprav těch stávajících.
  • Přechod na digitální vysílání si vyžádal nemalé náklady utelevizí, radiokomunikací isamotných diváků. Televize například platily šíření signálu dvěma způsoby (signál odcházející ze sídel televizí byl digitální již od 90.let), majitel vysílačů zase musel modernizovat jejich vybavení.
  • Diváci měli dvě základní možnosti, jak se sdigitalizací vypořádat. Kromě finančně náročnějšího nákupu nového televizoru, který již je schopen přijímat DVB-T, je to pořízení takzvaného set-top-boxu. Tedy zařízení, jež převádí digitální vysílání na signál, který je schopen zobrazit istarší přijímač. Set-top-box přitom není příliš drahý, ceny začínají na několika stokorunách– iproto se vČR neujala praxe zjiných zemí, kde na nákup přispívalstát.
  • Digitalizace vysílání se netýká jen pozemních vysílačů, vuplynulých letech na něj totiž přešly také firmy provozující kabelové televize nebo satelitní příjem. Řada lidí si ostatně vposledních letech pořídila satelitní komplety, čímž se vyhnula možným problémům santénou a navíc získala možnost přijímat idalší programy.