Když to tak půjde dál, skoro bez nadsázky by se mělo uvažovat o změně textu národní hymny. V Česku totiž přestává „voda hučet po lučinách“, ale zcela natvrdo začíná „hučet“ po betonu, případně po asfaltu.

Tvrdí to alespoň statistika o stavu zemědělského půdního fondu, kterou v úterý zveřejnilo ministerstvo životního prostředí. Pod betonovým příkrovem různých tovární hal, skladů, ale i kvůli těžení nerostů u nás denně zmizí 15 hektarů zemědělské půdy. Přitom ještě na začátku roku 2001 to denně bylo „pouze“ 11,2 hektaru. Pokud se sečtou údaje z let 2001 až 2006, zmizela u nás plocha téměř dvou set kilometrů čtverečních. To je asi tolik, jako bychom vedle sebe postavili 32 tisíc fotbalových hřišť.

Rozhodnou poslanci

„Tímto tempem za deset let zmizí až 500 kilometrů čtverečních, to je rozloha jednoho okresu,“ varoval ministr životního prostředí Jan Dusík.

Jeho resort v úterý přispěchal s apelem na poslance, aby nebránili přijetí novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ten by výrazně zdražil poplatky za zábor zemědělské půdy.

Pokud chce někdo nyní postavit místo pole sklad či továrnu, platí podle téměř dvacet let starého ceníku. Za hektar nejkvalitnější půdy I. třídy (černozemě) dá investor poplatek přibližně 82 tisíc korun. Ministerstvo ho však chce až zdesetinásobit. Nově by podnik či firma platily až 937 tisíc korun za hektar. „Nejde nám o to, aby se snad zastavila výstavba, ale aby se vytřídily zastavěné plochy. Nutí to investora či developera zvážit, zda jeho záměr musí mít nutně 20 hektarů, nebo stačí třeba deset,“ vysvětluje Dusík.

Výhoda pro domky

Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že zdražením záboru zemědělské půdy jenom napravuje divoké obsazování polí a naopak hodlá směrovat firmy, aby stavěly tam, kde už někdy v minulosti něco stálo. Navíc pokud by byla novela zákona přijata, ulehčila by výstavbu obydlí. Bylo by totiž snazší vyčlenit zemědělskou půdu na stavbu domů a bytů.

Po úterku je však jasné, že do voleb se změna zákona o půdě nestihne. Poslanci totiž normu večer odmítli zařadit na program jednání. Rozhodne tak až další sněmovna.

Farmáři nicméně zákonu pořád fandí. „Jsou tu tisíce starých zruinovaných objektů, a to i v zemědělství, tam by bylo potřeba stavět,“ řekl Deníku prezident Agrární komory Jan Veleba.

„Meziroční nárůst poptávky po potravinách je až šest procent. Do roku 2030 by celosvětově měl zájem o potraviny vzrůst až o 40 procent. Přijde tedy doba, a nebude to tak dlouho, kdy budeme rádi za vlastní potravinovou soběstačnost,“ uzavírá Veleba.

Složení půdy v České republice

Největší riziko záplav? Momentálně asi na úpatí hor

Praha – Nebojujeme jenom za to, aby byla půda pro pěstování potravin, jde také o to, bránit se povodním, varuje v rozhovoru pro Deník náměstek ministra životního prostředí František Pelc. Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu by tomu podle něj měla výrazně pomoci.

Česko podle statistiky mizí pod betonovým příkrovem. Ve kterých krajích je teď situace nejhorší?
Problematické je to všude, ale poslední roky má největší vynětí půdy ze zemědělského fondu kraj Jihomoravský, ročně přes deset kilometrů čtverečních. Další dva favorité – myšleno v uvozovkách – jsou kraje Středočeský a Moravskoslezský. Ty mají ztrátu mezi pěti až šesti kilometry čtverečními, což jsou velmi významné plochy, a uvědomme si, že v Jihomoravském kraji i Středočeském kraji jsme přišli o velmi kvalitní půdu, která se mohla využít pro produkci potravin.

Kde jsou nejkřiklavější případy?
Myslím, že to ani nemusím říkat. Všichni známe příklady různých montoven. Naposledy jsme dostali velkou petici lidí z okolí Šlapanic u Brna, kde má vzniknout obří skladovací a výrobní park.

Vzácnou půdu chcete chránit tím, že zdražíte odvody za její zábor až desetinásobně. Je ale doba ekonomické krize, odradíte tím investory, kteří by mohli přinést lidem práci. Jaký je na to váš argument?
Argument je poměrně prostý. Ten rozvolněný režim funguje do dnešních dnů a zatím se zdá, že se nám hospodářská krize nevyhnula. Deset procent nezaměstnaných je toho dostatečným indikátorem. Tady ale rozhodujeme o strategickém přístupu v budoucnosti, to není rozhodování na příští rok. Jde o to, jak budeme zacházet s prostorem a půdou obecně. Máme velký problém v tom, že kromě toho, že se nám zmenšuje plocha pro výrobu zemědělskou, tím betonováním a asfaltováním se nám rozrušují území z hlediska uzavření vodního režimu. Kvůli klimatickým změnám je pak riziko povodní daleko větší.

Kde je to riziko povodní, které je dané betonováním krajiny, aktuálně největší?
Je to z velké míry dáno i úpravou vodních toků, ale zpravidla je teď to riziko větší na úpatí některých horských oblastí. Koneckonců máme v živé paměti třeba Beskydsko a Jesenicko. Nechci to paušalizovat, že povodně jsou jenom kvůli betonování, ale vznikají na základě nějakého cyklu vody. Zastavováním krajiny ten malý cyklus vody, kdy někde naprší a hned to tam vyschne, nepřirozeně prodlužujeme.

Dá se navržený zákon chápat tak, že na jedné straně chcete zdražit poplatky za zábor půdy pro velké investory, na straně druhé zjednodušit vyjmutí půdy pro stavbu obydlí?
Je to tak. Zákon není o tom, že zakazujeme vyjímání zemědělské půdy pro stavby. Jenom tomu dáváme nová pravidla. Tam, kde to považujeme za méně škodlivé a společensky žádoucí, tak tam se pravidla uvolní. Tam, kde je schválený územní plán a jsou v něm třeba proluky, tak tam bude vynětí bezproblémové a žádná záležitost nebude bránit zastavování. Tenhle zákon je spíše proti divokému zastavování ve volné krajině na kvalitních půdách.