Jediným akcionářem ČSPL se německý lodní dopravce z Duisburgu stal podle obchodního rejstříku v polovině listopadu. Kromě lodí získal také známou a především respektovanou ochrannou známku. O změně majitele jako první informoval server zdopravy.cz. „Nyní věc komentovat nebudeme, připravujeme společné prohlášení,“ řekl serveru jednatel Argo Bohemia Jiří Kratochvíl. Děčínského rejdaře Argo získalo v roce 2002.

„K prodeji společnosti se vyjadřovat nemohu. Nyní jsme tu měli dva dny zástupce nového majitele, se kterým jsme ladili další postupy,“ uvedl ředitel ČSPL Milan Raba.

Rhenus je skutečným obrem ve svém oboru, zaměstnává po celém světě na 30 tisíc lidí a jeho obrat se blíží pěti miliardám eur, což je částka přesahující 125 miliard korun. Podle informací Deníku vlastník ČSPL Argo Bohemia nového investora aktivně vyhledával.

Hrozba pro soběstačnost 

Prodej největšího českého rejdaře do zahraničních rukou může podle spolumajitele „dvojky“ české lodní dopravy EVD Lukáše Hradského ohrozit soběstačnost České republiky.

„Osvícení politici by si měli uvědomit, že tímto prodejem se opět oslabila dopravní bezpečnost a soběstačnost státu. Čím méně má Česká republika lodí, tím více je závislá na někom jiném,“ prohlásil Hradský a dodal, že vodní cesta je na rozdíl od železnice nebo silnice bezplatná.

EVD je sice druhým největším rejdařem se sídlem v Česku, v přeshraničních přepravách je ale podle Hradského jedničkou. ČSPL má totiž většinu lodí dlouhodobě v zahraničí. Do Čech se příliš často nepouští kvůli dlouhodobě špatně splavné labské cestě.

Náhlý pokles hladiny řeky by totiž mohl lodě uvěznit v Čechách a nemohly by tak svému majiteli vydělávat. Toto riziko pravidelně podstupuje při každé cestě do Čech také EVD.

„Pokud by přišla nabídka vzhledem k tomu, jaká je situace na Labi tak bychom ji zvažovali. Zatím se chceme udržet. Ale čtyři roky po sobě je sucho, navíc naprostý nezájem státu, to je všechno špatně,“ dodal Hradský.

Tradiční české rejdařství vzniklo v roce 1922 jako Československá plavební akciová společnost Labská. Jejími zakladateli byly kromě československého státu také banky.

Stát do nově vznikající firmy vložil plavidla, která získal z válečných reparací. Šlo o 18 parníků, 11 parních rychlolodí, 189 člunů, 7 řetězových parníků, 12 přístavních parníků, 7 skladních člunů, 49 pramic a 21 ostatních pomocných plavidel. Celkem to bylo 314 plavidel s tonáží 142 392 tun.

V poválečných letech firma provozovala několik přístavů v Československu, zastoupení měla také například v Magdeburku, Hamburku nebo Duisburgu. Na vrcholu svých sil byla ve druhé polovině 80. let minulého století. Tehdy v ní pracovalo více než 4 tisíce lidí, dnes je to přibližně 200.

Společnost v tu dobu přepravila téměř 9 milionů tun nákladu ročně. Velkou měrou se na tom podílel převoz uhlí z Lovosic do elektrárny ve Chvaleticích. Této suroviny se ročně převezlo více než 3,5 milionu tun.