Jaké úkoly čekají Potravinářskou komoru a její členy v tomto roce? Co z problémů trhu můžete vyřešit sami?
V tomto roce nás určitě čeká rozsáhlá diskuse na téma značení potravin, zejména pokud jde o označování země původu. Podle našich informací je již v Evropském parlamentu předložen návrh zákona o označování potravin, který ukládá povinné označování původu u masa, drůbeže, mléčných výrobků, nezpracovaného ovoce a zeleniny a jednodruhových potravin.

Zvláště ve světle posledních událostí, mám na mysli zejména dioxinovou aféru v SRN, s tímto návrhem jako Potravinářská komora ČR samozřejmě souhlasíme.

Spotřebitelé mají právo vědět, odkud výrobky, které nakupují, pocházejí a kde byly zpracovány. S tím souvisí také aktivita Potravinářské komory ohledně loga s českou vlajkou a nápisem Garantováno Potravinářskou komorou ČR, které bude udělováno českým výrobkům, pocházejícím z domácích surovin.

Ve spolupráci s jednotlivými svazy v současnosti finalizujeme metodiku udělování loga a první výrobky by měly být takto oceněny na přelomu dubna a května.

V čem může a musí při řešení problémů pomoci stát?
Stát určitě pomoci může a skoro bych řekl, že i musí. Rozhodně by zástupci ministerstva zemědělství měli v Bruselu prosazovat a podporovat urychlené přijetí nařízení o označování potravin.

Zároveň je potřeba tady přijmout taková opatření, aby se k nám ze zahraničí, a tím myslím i z Evropské unie, nedovážely nekvalitní potravinářské výrobky a suroviny.

Jsem přesvědčen, že by vláda měla urychleně přijmout nařízení, které ukládá povinnost informovat v předstihu o dovážených zvířatech a surovinách živočišného původu, aby bylo možné vyhodnotit možná rizika.

Naproti tomu logo s českou vlajkou je výhradně dobrovolnou aktivitou Potravinářské komory ČR.

Jaký je vůbec stav jednotlivých komodit v České republice? Kde jsou problémy, a kde se naopak daří?
Velmi špatná je situace v sektoru vepřového a drůbežího masa, které je k nám dováženo převážně ze zahraničí. Jen pro ilustraci, ačkoliv je v České republice dostatek chovů i zpracovatelských kapacit pro pokrytí spotřeby drůbežího masa, která se pohybuje na úrovni 25 kg na osobu a rok, dovozy drůbeže do Česka neustále rostou.

Například v roce 2009 činil dovoz 80 000 tun drůbežího masa, což je pětkrát více než v roce 2001. Bohužel je také nutné zdůraznit, že většina dovezeného drůbežího masa pochází z Polska, Asie, Jižní Ameriky a podobně.

Tyto země disponují v mnoha případech zastaralými technologickými zařízeními, která nedokážou zaručit stejnou kvalitu potravin jako místní produkce.

Zvyšující se dovozy pak pochopitelně likvidují také české zemědělce, kteří nemohou přílivu levných surovin ze zahraničí konkurovat, pokud chtějí zachovat kvalitu a bezpečnost jejich výroby.

Jakou má české potravinářství budoucnost a co je třeba pro jeho zachování udělat?
Spotřebitelé si musí uvědomit zejména fakt, že v supermarketech si nekupují, co chtějí, ale obchodní řetězce nabízejí to, co vyberou jejich nákupčí a co získají za nejvýhodnějších podmínek.

Naprosto alarmující je tvrzení zástupce jednoho řetězce v časopise Euro, ve kterém deklaruje, že nákupčím je naprosto jedno, odkud zboží pochází, hlavně když je v přijatelné kvalitě za nízkou cenu.

Tento zástupce zároveň uvádí, že podíl českých výrobků v tomto řetězci je na úrovni 30 procent. Nedokážu si představit, že by v německém či rakouském řetězci v domovské zemi byl podíl domácích potravin na tak zoufale nízké úrovni.

Je tedy více než zřejmé, že budoucnost českých potravinářů závisí především na spotřebitelské volbě. Lidé by měli kupovat především výrobky zdejší produkce, protože tak mají garantovanou vysokou kvalitu.

Zároveň tak pomohou českým výrobcům potravin zachovat výrobu a zaměstnávat obyvatele České republiky.

Jak se pozitivně či negativně současné podmínky dotknou občanů České republiky?
Právě zvýšené a zvyšující se dovozy potravin mohou mít velmi negativní dopad na trh. Uvědomme si, že jestliže zlikvidujeme potravinářský průmysl a potažmo i zemědělství, pak se naše země stane absolutně závislá na dovozech a libovůli dovozce.

Pak není nic jednoduššího než zvednout ceny dováženého produktu, protože domácí konkurence neexistuje a není tedy důvod snižovat cenu.

Čtěte také:
Kam pro české maso? Poradí vám internet
Nálepka upozorní na české potraviny