Příkladem může být Yasuji Kakuzaki, sedmašedesátiletý farmář z prefektury Čiba, která leží východně od Tokia, hlavního města tohoto ostrovního státu.

„Nemáme kapacitu na utrácení za (nový) kapitál, abychom zautomatizovali produkci,“ řekl agentuře Bloomberg Kakuzaki.

Nedávná změna japonských zákonů umožnila zdejším zemědělcům najímat ve velkém levnou pracovní sílu z ostatních zemí, a mnozí z nich včetně Kakuzakiho tento program uvítali s otevřenou náručí.

Zatímco místní o práci v zemědělství vzhledem k jejímu špatnému finančnímu ohodnocení příliš nestojí, pracovníci ze zemí, jako je například Vietnam, se na japonské ostrovy doslova hrnou. Vydělají si zde na nejen na živobytí, ale rovněž i na vlastní střechu nad hlavou, a to navíc za relativně krátkou dobu.

„Kdybych zůstala ve Vietnamu, trvalo by mi až 15 let, než bych ušetřila na náš nový dům,“ nechala se slyšet devětadvacetiletá Tran Thi My, která v Japonsku pracuje sedm hodin denně šest dní v týdnu, přičemž její odměna činí 8 dolarů na hodinu (zhruba 180 korun), což je zákonem stanovená minimální mzda.

Takových pracovníku jako ona pracuje na Kakuzakiho farmě celkem pět. Ročně na jejich mzdy vynaloží kolem deseti milionů jenů, tedy něco málo přes dva miliony korun. Z prodeje rajčat pak během roku utrží pětkrát tolik.

Místnímu zemědělství hrozí úpadek

Řadu japonských odborníků nicméně nastalá situace poměrně děsí. Poukazují především na skutečnost, že pokud je najímání levné pracovní síly pro farmáře o poznání výhodnější než investice do moderní zautomatizované technologie, odvětví jako celek bude ve srovnání s ostatními vyspělými státy v regionu upadat.

„Obávám se, že najímání málo kvalifikovaných pracovníků ze zámoří jako řešení nedostatku pracovní síly může z dlouhodobého hlediska podkopat japonské úsilí o efektivitu skrze inovace,“ uvedl profesor ekonomiky na univerzitě Meiji v Tokiu.

Farmáři stárnou, jejich děti prchají do měst

O tom, že japonské zemědělství zažívá aktuálně krušné časy, svědčí i čísla publikovaná tamními vládními autoritami. Oproti roku 1995 totiž klesl počet místních farmářů o 56 procent na 1,82 milionu, přičemž jejich průměrný věk se zvýšil z 59 na 67. To je připisováno na vrub skutečnosti, že mnozí z farmářů nemají ve svých rodinách nikoho, kdo by je nahradil, a jsou tudíž nuceni tuto fyzicky náročnou práci vykonávat o poznání déle. Mladí Japonci na místo toho upřednostňují podle informací ministerstva zemědělství spíše velká města, která naskýtají možnost mnohem lépe placené kancelářské práce.