To, že většina dlužníků není k zastižení na adrese svého trvalého pobytu, výrazně komplikuje práci exekutorských úřadů. V první řadě se jim nedaří doručit oznámení o zahájení exekuce. „Například v loňském roce si tuto zásilku převzalo pouze 28 procent dlužníků,“ uvedl přerovský soudní exekutor Lukáš Jícha. Jeho lidé pak musejí vyvíjet až detektivní práci v terénu.

Vykolíkování území nemusí pomoci

Analýza podle něj zároveň obnažila nefunkčnost systému takzvané exekutorské teritoriality, jehož zavedení dlouhodobě prosazuje Exekutorská komora i část poslanců a senátorů. Pokud by byl zaveden, byly by jednotlivým exekutorům přidělovány případy právě podle adresy trvalého bydliště dlužníka.

Zastánci tohoto principu tvrdí, že je potřeba přiblížit exekutora k dlužníkovi, aby spolu mohli být v častějším kontaktu a snížily se cestovní náklady, které nese dlužník.

„Praxe jasně ukazuje, že většina dlužníků nemá zájem se na exekutorské úřady osobně dostavovat,“ podotkl Jícha. Navíc podle zákona platí, že pokud cestovní výdaje exekutora přesáhnou 1500 korun, hradí veškeré další náklady věřitel, nikoli dlužník.