Se žlutým „autíčkem“, jež se chystá dobývat českou metropoli, se tak mám poprvé setkat v Ostravě. Vyzvedne mě v něm Pavel Kuchta, ředitel společnosti Re.volt, který má spolu s kolegou Martinem Matouškem posunout fenomén sdílení aut v Česku zase o kus dál.

Čekám na svinovském nádraží, když najednou zaslechnu překvapenou slečnu, stojící jen kousek opodál: „Sleduj, co to je? Vidíš to? Je to auto, nebo jen jakési vozítko?“ Její partner kontruje: „Asi nějaká motorová myš, ne?“

Slova páru, který „žluťáka“ vidí přijíždět už z dálky, jsou výmluvná, kouká totiž víceméně celé nádraží. Já rovněž, mám totiž obavy, že se do elektrického vozítka s délkou pouhých 220 centimetrů se svou výškou vůbec nedokážu poskládat.

„Pojďte dovnitř, místa je tu dost,“ vítá mě Pavel, zatímco s autem zabírá ani ne polovinu parkovacího místa. „Lidé mají strach, že se do vozu nevejdou, ale já i vy měříme skoro dva metry a sedíme pohodlně,“ usmívá se, když za sebou překvapeně přibouchnu dvířka a usadím se.

Ještě předtím odložím tašku do zadní přihrádky či „minikufru“ a za úsměvů kolemjdoucích vyjíždíme.

Jezdím už pouze elektroautem

Ve světě se dopravní prostředky sdílejí často, nejčastěji tedy automobily a motocykly. V Londýně či Amsterdamu jsou pak vysoce populární třeba jízdní kola. Elektromobily, navíc takto maličké, jsou však stále neprobádanou oblastí.

Jak se proto Pavel k takovému byznysu dostal? „Nerad bych začínal úplně od vzniku vesmíru, nicméně autíčka jsme začali prodávat ve Staré Bělé. Pak jsme si řekli – v cizině funguje systém sdílení, proč to tedy nezkusit i u nás? Především v Praze takto zaparkujete úplně všude a stojí to jen sto korun za rok,“ vypráví, zatímco mi předvádí palubní počítač.

K dispozici je USB, bluetooth i čtečka karet, dále pak víceméně vše, na co je člověk zvyklý z běžného vozu. „Sám mam Octavii na CNG, ale když můžu, jezdím pouze elektroautem, především pak po Ostravě. Zamiloval jsem se do něj. Baví mě jízda, parkování, těší mě, když se lidé ptají. Už jen čekám, až někdo přijde jen proto, aby se s autem vyfotil,“ směje se.

Re.volt vozidlo: obsahuje palubní počítač, jeho maximální rychlost je 80 km/h, má dojezd 120 kilometrů, pojme dvě osoby, obsahuje klimatizaci/topení, disponuje střešním oknem, malým kufrem, couvací kamerou, USB portem, čtečkou karet, posilovačem řízení i brzd apod.

Samotná myšlenka, která by takový nápad umožnila provést i v českých luzích a hájích, nicméně nevznikla přes noc. „Začalo to, když jsem byl z ostravské Vysoké školy báňské na stáži v Číně. Pak jsem tam půl roku jezdil po fabrikách, kde se podobná auta vyrábějí. Dvě nebo tři se nám líbily, tak jsme se s nimi dohodli. Číňané do Evropy chtějí, my jim tedy výrobek zhomologovali a poté jsme získali i právo na prodej,“ popisuje.

Pro „carsharing“, tedy sdílení aut, bude mít firma k dispozici celkově dvacet žlutých vozů, vlastní však i dodávky či čtyřmístná vozidla. Po Praze 1 a 2 se nicméně budou prohánět jen prvně zmíněné dopravní prostředky. „Jejich největší výhodou je velikost. Může jí být i tichost, zvažujeme ale určitý druh ozvučení, aby o blížícím se autě věděli i chodci. Velkým plusem je i možnost výměny baterie. Udělám to rychle v depu a nemusím řešit stání s nabíječkou někde u sloupu,“ vykládá osmadvacetiletý muž.

MHD, taxíky a my

Čímž se vlastně dostáváme k jádru celého projektu. Už za několik týdnů si lidé auta budou moci pronajmout, v české metropoli jich bude k dostání přesně dvacet. „Zákazník si nejprve musí stáhnout aplikaci a v té se zaregistrovat. Validátor pak jeho údaje prověří, včetně občanky a řidičáku, a pak jej vyzve na videohovor. Ten bude trvat jen pár sekund, chceme si ověřit, zdali je to skutečně on,“ říká Pavel.

Re.volt bude vlastně fungovat jako jakákoli jiná půjčovna aut, akorát on-line. „Nahrazujeme tím osobní setkání. Jinde přijdete na přepážku, ukážete doklady a poté si můžete půjčit vůz. My to děláme stejně, jen přes internet,“ hlásí.

Dorážíme na „základnu“, tedy do sídla firmy ve Staré Bělé. Mám konečně možnost vidět onu výhodu parkování v plné parádě – kde totiž běžné auto stojí na délku, můžete elektromobil umístit na šířku. Vypadá to legračně, na druhou stranu i nesmírně prakticky. „Doufám, že v Praze lidem pomůžeme třeba i z hlediska parkování, které je složité,“ tvrdí Pavel.

K čemu například zákazníci budou moci žlutá auta využívat? „Doufám, že třeba k cestě do práce, která by díky našemu projektu mohla být mnohem příjemnější. Lépe člověka naladí. Existují navíc i firmy, které si vozidla nemohou dovolit, a zaměstnanci pak řeší, jak se dostat na schůzku. První možností je městská hromadná, druhou taxíky. Tou třetí budeme my,“ vypráví pan Kuchta.

Zatímco pořizuji fotky ze všech stran a úhlů, dostávám nejen sklenici vody, ale také zevrubný popis, jak budou vozy fungovat. „Dojezd mají zhruba 120 kilometrů, přičemž je technici budou sledovat v systému. Jakmile výdrž baterie klesne pod 30 procent, aktivuje se ochrana, takže auto pojede na eko režim. Co nejdřív k němu přijede servisák a během chvilky baterku vymění. Nebude tak hrozit, že se vybije úplně a člověk pak někde zůstane viset.“

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ