Předchozí
1 z 2
Další

Se žlutým „autíčkem“, jež se chystá dobývat českou metropoli, se tak mám poprvé setkat v Ostravě. Vyzvedne mě v něm Pavel Kuchta, ředitel společnosti Re.volt, který má spolu s kolegou Martinem Matouškem posunout fenomén sdílení aut v Česku zase o kus dál.

Čekám na svinovském nádraží, když najednou zaslechnu překvapenou slečnu, stojící jen kousek opodál: „Sleduj, co to je? Vidíš to? Je to auto, nebo jen jakési vozítko?“ Její partner kontruje: „Asi nějaká motorová myš, ne?“

Slova páru, který „žluťáka“ vidí přijíždět už z dálky, jsou výmluvná, kouká totiž víceméně celé nádraží. Já rovněž, mám totiž obavy, že se do elektrického vozítka s délkou pouhých 220 centimetrů se svou výškou vůbec nedokážu poskládat.

„Pojďte dovnitř, místa je tu dost,“ vítá mě Pavel, zatímco s autem zabírá ani ne polovinu parkovacího místa. „Lidé mají strach, že se do vozu nevejdou, ale já i vy měříme skoro dva metry a sedíme pohodlně,“ usmívá se, když za sebou překvapeně přibouchnu dvířka a usadím se.

Ještě předtím odložím tašku do zadní přihrádky či „minikufru“ a za úsměvů kolemjdoucích vyjíždíme.

Jezdím už pouze elektroautem

Ve světě se dopravní prostředky sdílejí často, nejčastěji tedy automobily a motocykly. V Londýně či Amsterdamu jsou pak vysoce populární třeba jízdní kola. Elektromobily, navíc takto maličké, jsou však stále neprobádanou oblastí.

Jak se proto Pavel k takovému byznysu dostal? „Nerad bych začínal úplně od vzniku vesmíru, nicméně autíčka jsme začali prodávat ve Staré Bělé. Pak jsme si řekli – v cizině funguje systém sdílení, proč to tedy nezkusit i u nás? Především v Praze takto zaparkujete úplně všude a stojí to jen sto korun za rok,“ vypráví, zatímco mi předvádí palubní počítač.

K dispozici je USB, bluetooth i čtečka karet, dále pak víceméně vše, na co je člověk zvyklý z běžného vozu. „Sám mam Octavii na CNG, ale když můžu, jezdím pouze elektroautem, především pak po Ostravě. Zamiloval jsem se do něj. Baví mě jízda, parkování, těší mě, když se lidé ptají. Už jen čekám, až někdo přijde jen proto, aby se s autem vyfotil,“ směje se.

Re.volt vozidlo: obsahuje palubní počítač, jeho maximální rychlost je 80 km/h, má dojezd 120 kilometrů, pojme dvě osoby, obsahuje klimatizaci/topení, disponuje střešním oknem, malým kufrem, couvací kamerou, USB portem, čtečkou karet, posilovačem řízení i brzd apod.

Samotná myšlenka, která by takový nápad umožnila provést i v českých luzích a hájích, nicméně nevznikla přes noc. „Začalo to, když jsem byl z ostravské Vysoké školy báňské na stáži v Číně. Pak jsem tam půl roku jezdil po fabrikách, kde se podobná auta vyrábějí. Dvě nebo tři se nám líbily, tak jsme se s nimi dohodli. Číňané do Evropy chtějí, my jim tedy výrobek zhomologovali a poté jsme získali i právo na prodej,“ popisuje.

Pro „carsharing“, tedy sdílení aut, bude mít firma k dispozici celkově dvacet žlutých vozů, vlastní však i dodávky či čtyřmístná vozidla. Po Praze 1 a 2 se nicméně budou prohánět jen prvně zmíněné dopravní prostředky. „Jejich největší výhodou je velikost. Může jí být i tichost, zvažujeme ale určitý druh ozvučení, aby o blížícím se autě věděli i chodci. Velkým plusem je i možnost výměny baterie. Udělám to rychle v depu a nemusím řešit stání s nabíječkou někde u sloupu,“ vykládá osmadvacetiletý muž.

MHD, taxíky a my

Čímž se vlastně dostáváme k jádru celého projektu. Už za několik týdnů si lidé auta budou moci pronajmout, v české metropoli jich bude k dostání přesně dvacet. „Zákazník si nejprve musí stáhnout aplikaci a v té se zaregistrovat. Validátor pak jeho údaje prověří, včetně občanky a řidičáku, a pak jej vyzve na videohovor. Ten bude trvat jen pár sekund, chceme si ověřit, zdali je to skutečně on,“ říká Pavel.

Re.volt bude vlastně fungovat jako jakákoli jiná půjčovna aut, akorát on-line. „Nahrazujeme tím osobní setkání. Jinde přijdete na přepážku, ukážete doklady a poté si můžete půjčit vůz. My to děláme stejně, jen přes internet,“ hlásí.

Dorážíme na „základnu“, tedy do sídla firmy ve Staré Bělé. Mám konečně možnost vidět onu výhodu parkování v plné parádě – kde totiž běžné auto stojí na délku, můžete elektromobil umístit na šířku. Vypadá to legračně, na druhou stranu i nesmírně prakticky. „Doufám, že v Praze lidem pomůžeme třeba i z hlediska parkování, které je složité,“ tvrdí Pavel.

K čemu například zákazníci budou moci žlutá auta využívat? „Doufám, že třeba k cestě do práce, která by díky našemu projektu mohla být mnohem příjemnější. Lépe člověka naladí. Existují navíc i firmy, které si vozidla nemohou dovolit, a zaměstnanci pak řeší, jak se dostat na schůzku. První možností je městská hromadná, druhou taxíky. Tou třetí budeme my,“ vypráví pan Kuchta.

Zatímco pořizuji fotky ze všech stran a úhlů, dostávám nejen sklenici vody, ale také zevrubný popis, jak budou vozy fungovat. „Dojezd mají zhruba 120 kilometrů, přičemž je technici budou sledovat v systému. Jakmile výdrž baterie klesne pod 30 procent, aktivuje se ochrana, takže auto pojede na eko režim. Co nejdřív k němu přijede servisák a během chvilky baterku vymění. Nebude tak hrozit, že se vybije úplně a člověk pak někde zůstane viset.“

Správná cesta české firmy

Zákazníci budou mít autíčka k dispozici pouze za čtyři koruny za minutu, což mi, obzvláště na Prahu, přijde jako královská cena. „Uvidíme, jak nám to půjde. Časem zvažujeme i hodinové či denní sazby, ale to až podle konkrétních přání i cílů zákazníků. Chceme se držet jednoduché linie, často jsou totiž podobné nabídky hrozně nepřehledné. Minutová sazba, hodinová i kilometrová, do toho balíček basic, exclusive a kdo ví, co ještě… To ne, podmínky budou pro všechny stejné,“ zdůrazňuje Pavel.

Doplňuje ho i právě příchozí Martin, muž, jenž stojí za aplikací, skrze kterou si budou lidé auta objednávat i odemykat. „Variant je mnoho, ale budeme se držet zmíněné linie a časem se učit a přidávat. Nechceme, aby to bylo jako v obchodě, kde před sebou například máte deset druhů notebooků, každý umí něco jiného a člověk se v nich nevyzná.“

Takový přístup mi přijde sympatický, stejně jako „garážová“ výroba podniku, který si sami řídí dva zkušení, ale především nadšení profíci. „Je to podle nás správná cesta. Možná je i výhoda, že se jedná o produkt, který vlastně prozatím ve světě nefunguje. Říkáme, že surfujeme na vlnách carsharingu, teď to bude jen o tom udržet se na nich a neutopit se. Každý ale už máme něco za sebou, takže věřím, že se bude dařit,“ říká Martin.

S Pavlem si mimochodem plácli díky ImpactHubu. „Dali jsme se přes něj dohromady. Martinovi se nápad líbil, přičemž na něj chtěl napsat aplikaci. Zprvu se jednalo spíše o takovou vzdušnou myšlenku, postupem času ale vypadal projekt mnohem reálněji. Když se zformoval, šli jsme s ním na konferenci do Hradce Králové a od ní zažíváme takový boom. Je o nás zájem a my z toho máme obrovskou radost,“ usmívá se Pavel.

Začátky prý nicméně nebyly vůbec jednoduché. „Je to věc, kterou svět ještě nezná, což znamená, že se k ní ze začátku stavěly kostrbatě i banky nebo pojišťovny. Nakonec jsme to ale zvládli a máme zařízeno vše. I kvůli tomu máme každopádně menší problém se zpožděním, věříme ale, že na nás lidé počkají i tak,“ prohlašuje podnikatel se zkušenostmi z Číny i Švédska.

Z Prahy až do Bahrajnu?

Když si udělám veškeré možné snímky, je čas se rozloučit. Koneckonců, nevidíme se naposledy – malí žlutí rychlíci budou v Praze k dispozici zhruba za měsíc. Jak bylo zmíněno: zprvu pouze v centru, postupem času by se však projekt měl rozšiřovat. Zájem prý je.

Potvrzuje to i Pavel, jenž dodává, že už se dokonce zajímají i zahraniční města. „Je to hudba budoucnosti, ale náš cíl je být časem v každém větším českém městě. Bylo by to příjemné jak pro zákazníky, kteří cestují, a mohli by tak jezdit všude, tak i pro další. Stejně tak to bude i s cizinou, ozvala se nám třeba Bratislava nebo jeden investor z Bahrajnu. Všichni jsou zvědaví na rozjezd, pak jednání nabudou reálnější charakter,“ myslí si v Re.voltu.

Představa žlutých autíček napříč celým Českem je lákavá. „Pokud nějaké město přijde a bude mít zájem, zprostředkujeme jim jako službu vozidla i aplikaci. Carsharing se tak může provozovat kdekoli – v Německu, Polsku, Ostravě… My pouze chceme, aby byl uživatel v systému, protože když ho zvalidují tam, uvidíme ho i my. Můžeme tak carsharing postupně propojovat dále a dále.“

Jak oba nadšenci dodávají, sdílení aut smysl má. Když proto za nějakou dobu uvidíte v Praze vůz, který bude mít žlutou barvu a sotva poloviční délku toho běžného, vězte, že se v něm prohání první zákazníci. Chcete-li navíc zažít něco skutečně netradičního, není nic jednoduššího, než za volant usednout sami.

Vozítko, které pojme dvě osoby, malá zavazadla i neskutečnou porci zábavy, opravdu stojí za to.

Za společností Re.volt (ze zkratky carsharing re.volution) stojí dvojice Pavel Kuchta a Martin Matoušek, která se dala dohromady skrze ImpactHub. Za měsíc v Praze představí unikátní projekt, který lidem umožní využívat dvacet malých elektrických automobilů. Více naleznete na revolt.city.