„Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 procenta doporučené denní potřeby železa a jedno procento vápníku nebo draslíku,“ shrnula zjištění šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová. Redakce navíc odhalila, že pět výrobců uvádělo na obalech klamavá tvrzení.

Podle platné vyhlášky by se totiž na obalech solí neměla objevovat tvrzení o její zdravotní prospěšnosti ani výrazy jako pravá, přírodní nebo čistá. „Co do klamání byla nejodvážnější značka Cereus – o své soli tvrdí, že má očistný vliv na organizmus,“ podotkla Hoffmanová. V tomto ohledu selhaly i značky K+S, Bad Reichenhaler či Cereus. Společnost dTest proto na všechny provinilce podala podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci.

Mořská, nebo horská? Je to prakticky jedno

Test 19 výrobků nepřinesl jednoznačnou odpověď na otázku, zdali je lepší sůl kamenná, mořská či nejdražší himálajská. Laboratoř zkoumala obsah chloridu sodného, množství jódu, draslíku, vápníku, železa, olova a kadmia. Přístroje v ani jednom případě nenaměřily žádné znepokojivě vysoké hodnoty obsahu těžkých kovů, obsah jódu byl též v mezích normy. Jednotlivé produkty se výrazně neodlišovaly ani svou slaností.

Zdroj: Deník

Ačkoli tedy rozdíly ve složení jedlé soli nejsou zásadní, cenové rozdíly jsou propastné. Na trhu lze koupit kvalitní kuchyňskou sůl za čtyři koruny, ale i za 116 korun za kilogram. Maximální doporučená dávka soli pro zdravého dospělého jedince je šest gramů denně.