Kliknutím zvětšíteProjdeme kolem sil, zamíříme mezi stáje s dojnicemi, býky a roztomilými telaty. Až tam vzadu za bioplynkou je nový modrý objekt. A v něm vyhřátý prostor, kde jsou kádě, v nichž to šplouchá. U hladiny se objevují vousaté ryby. Vítejte v Zemědělském družstvu Hrotovice, kde se nebojí zkoušet nové věci.
„Začínáme s chovem sumečka afrického. Je to teplomilná ryba, potřebuje teplotu okolo 28 stupňů Celsia. Jsme první zemědělci na Vysočině a jedni z mála v republice, kteří se vydali touto cestou,“ říká předseda představenstva ZD Hrotovice Bohumír Hutař.
Na vybudování zpracovny ryb už získali z evropských dotací z Operačního programu Rybářství skoro půl milionu korun, sami přidali milion. Jateční hmotnost sumečka je dvě kila, první chlazené filety čerstvých ryb dodají do školních jídelen, vývařoven a restaurací na Třebíčsku příští rok v lednu. Sumeček roste půl roku až osm měsíců. „Chceme být cenově přijatelní, děti budou mít kvalitní potravinu v jídelníčku,“ poznamenává Hutař.
ZD Hrotovice je středně velký podnik, který je složený ze čtyř firem. Celkem má bezmála 110 zaměstnanců, „matka“ družstvo má 240 vlastníků. Podnik hospodaří na 2800 hektarech půdy, pěstuje obiloviny, řepku, hrách a vojtěšku. Chová osm set kusů skotu a 350 prasnic, ročně na jatka dodává okolo osmi tisíc prasat. K tomu má družstvo další pestrou skladbu činností pneuservis pro zemědělce, opravárenské dílny, zmíněnou truhlárnu i výkup zemědělských plodin od farmářů ze širokého okolí.
Podívejte se Mapu projektů EU.
Družstvo je úspěšné, byť se nachází v oblasti zasažené dlouhodobým suchem. Rozvíjí se totiž i díky dotacím z fondů Evropské unie. „Za posledních 16 let jsme pro 30 různých projektů dokázali sehnat víc jak 82,5 milionu korun z dotačních zdrojů. Dalších pět projektů máme rozpracovaných, příslib u nich je celkem 18,3 milionu z dotací,“ vypočítává předseda Hutař.
Podle jeho slov jde především o programy navázané na evropské fondy z ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí. Pokud jde o chov a zpracování sumečků, podařilo se družstvu získat prostředky z fondů EU z Operačního programu Rybářství. Jedním dechem ale dodává, že při zemědělské činnosti lze dosáhnout maximálně na padesát procent, častěji na méně. „Zbytek platíme ze svého.“
S půdou opatrně
S chovem ryb pomáhá odpadní teplo z bioplynky. I na ni Hrotovičtí sehnali dotaci. Stejně tak například na sušičku a čističku zrnin či posklizňovou linku a sklad obilí. „Zemědělská činnost je bez zadotování téměř nemyslitelná. Ano, byl bych pro, aby se dotace nevyplácely žádné. Ale pak ať potraviny dostanou cenovku, která odrazí skutečné náklady,“ poznamenává.
Ve svém družstvu pracuje od mládí, začínal jako agronom. Dnes má ZD Hrotovice pověst stabilního podniku. Za tím je dlouhodobé úsilí. Hrotovičtí zemědělci přitom hospodaří v oblasti, která se potýká s velkým suchem. „Není to pro nás otázka posledních roků, ale dlouhodobá záležitost dvaceti, třiceti let. Musíme s tím umět zacházet. Například půdu mělce kypříme a zhluboka zpracováváme, pak vodu zadrží. Nedávejme proschlou zem za vinu jednotlivým plodinám, jde také o technologii zpracování půdy,“ říká hrotovický zemědělec.
Nemá rád hanění kukuřice a řepky. Podle jeho názoru je to trochu hon na čarodějnice. „Kukuřice je plodina, kterou mám rád. Na gram sušiny spotřebuje poloviční množství vody než pšenice. Jde rovněž o způsob setí, aby při přívalových deštích voda nepoškodila okolí,“ připomíná. „Mimochodem když přijde průtrž mračen, voda projede stejně polem s obilím jako polem s řepkou nebo kukuřicí,“ upozorňuje.
Hrotovičtí pěstují hodně vojtěšky, mají ji na deseti procentech ploch a další přikupují. „Tato plodina hluboce koření, umí zadržet vláhu, hospodařit s vodou,“ říká Hutař. Pro Hrotovické je vojtěška i zajímavým exportním artiklem. Dělají z ní totiž granule. Okolo dvou tisíc tun jich ročně vyvážejí na Balkán.
Předseda družstva Bohumír Hutař: Nesmí se podléhat zvratům
Je rozumné hospodařit s dobrým dlouhodobým výhledem, zdůrazňuje předseda představenstva hrotovického družstva.
Na co jste dosud získali největší dotaci z fondů EU?
Na stavbu bioplynové stanice. Dělali jsme ji v roce 2011, stála 53 milionů a dotace činila šestnáct milionů korun.
Dnes už se na bioplynky nepohlíží tak pozitivně jako dřív. Vnímáte s odstupem času rozhodnutí pořídit ji jako správný krok?
Ano, jednoznačně. Měli jsme na návštěvě senátory z výboru pro zemědělství. Přijeli v období, kdy bioplynové stanice nepřijímali moc kladně. Když odjížděli, jejich pohled se změnil. Bioplynka do zemědělského podniku patří, ovšem jen za určitých okolností. Podle mého názoru česká vláda v této otázce před lety zaváhala. Šlo to krásně skloubit a prostřednictvím politiky výstavby bioplynek zemědělství řídit.
Jak?
Vysvětlím to na našem příkladu. Koncipovali jsme bioplynku jednak kvůli penězům, to ostatně dělá každý. U nás se k tomu přidružuje fakt, že chováme velké množství prasat. A většinu kejdy se snažíme do bioplynky dostat. Dále máme velká sila, skladové kapacity pro skoro čtyřicet tisíc tun obilí a řepky pro nás a sedláky ze širokého okolí. Odpad, který vzniká na čističkách zrna, už nedáváme na hnojiště, ale do bioplynky. Vzniká elektrická energie, využitelné přebytkové teplo i další hnojivo. Prostě máme skladbu zemědělské činnosti nastavenou tak, že máme bioplynku čím zásobit: vysoký podíl živočišné výroby plus v našem případě zemědělský výkup. A obděláváme rozsáhlé plochy polí, které můžeme hnojit digestátem (zbytek, který vzniká při výrobě bioplynu – poznámka redakce).
A ta vláda?
Měla žadateli o dotace říct – chcete bioplynku? Tak budete mít takový počet dobytčích jednotek a počet hektarů polí. Nestávalo by se, co se vidí dnes, že se siláž vozí přes půl republiky, neví se, co s digestátem a tak dále. Při dobré struktuře činností podniku může bioplynka pomoci jeho ekonomice, například při momentální ztrátovosti chovu dobytka.
Máte rozsáhlý chov prasat, to se nevidí často…
Vždycky beru podnik jako celek. Na prasatech jsme před časem prodělávali. Když budu hodnotit jen prasata, pak v roce, kdy prodělávají, je zruším, ale už je nikdy nedostanu zpět. Z prasat je mimo jiné organické hnojivo, organika se chová v půdě jinak, díky tomu se lépe zadrží vláha. Všechno souvisí se vším. Nemám rád, když se věci lámou přes koleno – viz teď chybí voda v krajině, všichni budeme hnojit. Ale kde vezmeme tolik hnojiva, když jsme si vybili dobytek? V zemědělství se nesmí podléhat momentálním zvratům, výkyvy jsou v něm běžné. Je důležité mít dlouhodobou vizi, z ní neuhýbat, jen tak lze ustát otřesy. Dotace, které jsme získali, šly převážně do živočišné výroby nebo do skladů. Díky dotacím lze urychlit rozvoj a přestát špatná období.
Kolik prasat chováte?
Aktuálně 350 prasnic. Před osmi lety to bylo nahnuté. Pracovalo u nich 17 lidí v předdůchodovém věku, na představenstvu už se schylovalo k hlasování, zda chov zrušit či ne. Zaznělo – dobře, tak 17 lidí dostane výpověď. A najednou šly ruce dolů. Rozhodli jsme se tehdy do prasat naopak zainvestovat čtyřicet milionů korun. Pak nám začala ekonomika vycházet. Dnes jsme nákladově pod 30 korunami za kilogram živé váhy. Stavíme další porodnu za 36 milionů korun, z toho 9,4 milionu jsme dostali příslib dotace. Při současných cenách jsme konkurenceschopní. V roce 2017, kdybylo obrovské sucho, nás právě chov prasat ekonomicky podržel.
5
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
