Důchodová reforma, penzijní systém, zajištění na stáří, bezstarostný podzim života ať už označíme problematiku financování penzí jakkoliv, s jistotou lze říct, že se dotýká každého z nás.

Diskuse ohledně realizace reformy důchodového systému v Česku běží na plné obrátky a tématem se zaobírají i další státy Evropské unie.

Přísnější podmínky

V současnosti sledujeme v některých z nich trend odklonu od systému průběžného financování, kdy dnešní pracující platí penze současným důchodcům. Postupně dochází ke zpřísňování parametrů stávajícího systému, jako je omezení předčasných odchodů do penze či prodlužování důchodového věku. S ohledem na prodlužující se délku života je tento systém dlouhodobě neudržitelný.

Ve většině států Evropské unie jsou penzijní systémy postaveny na třech pilířích. První z nich představuje již zmíněné průběžné financování. Druhý pilíř spočívá v individuálním spoření. Účast v tomto pilíři může být dobrovolná nebo povinná.

Každá země k penzijnímu systému přistupuje vlastním způsobem. Ve Velké Británii funguje vícepilířový systém více než 30 let, a přestože náklady na jeho provoz jsou jedny z nejnižších v Evropě, chystá se od příštího roku další zpřísnění. To má vést k větší osobní odpovědnosti za vlastní budoucnost.

První pilíř tam tvoří dvě složky, nízká paušální částka a částka odvozená z toho, kolik dotyčný v průběhu svého produktivního věku odvedl do penzijního systému.

Druhý pilíř je dobrovolný, ale přesto se ho účastní naprostá většina Britů. Část peněz, které vydělají, ukládají do fondů; velmi oblíbené jsou zaměstnanecké fondy.

Třetím pilířem je individuální spoření nebo pojištění.

Když se mění vlády

Na Slovensku zavedli druhý pilíř již v roce 2005. Všichni pracující meli do něj odvádět devět procent hrubé mzdy. Následující vláda však fondy znovu otevřela a umožnila lidem návrat do průběžného systému. Na důchodové správcovské společnosti, které peníze z druhého pilíře spravují, navíc uvalila investiční omezení, čímž se dále snížila jejich výkonnost. Důvodem úprav bylo vyrovnání deficitu průběžného systému penzí. Rozhodnutí opustit druhý pilíř ovšem vede ke zvýšení závislosti na státu.

K podobnému scénáři došlo v loňském roce v Maďarsku, kde stát „znárodnil“ finance naspořené v druhém pilíři, aby je použil na krytí schodku státního rozpočtu. Druhý pilíř tam fungoval dvanáct let.

Německo provedlo významnou reformu penzijního systému v letech 20002001. Pod reformou je podepsán bývalý ministr práce a sociálních věcí Walter Riester. Zavedl druhý pilíř systému spoření a pojištění prostřednictvím státem certifikovaných finančních produktů.

V roce 2008 se součástí tohoto pilíře stalo i stavební spoření, které svými principy skvěle zapadlo do penzijního konceptu a ukázalo se výhodným nejen pro občany, ale i pro stát. Dlouhodobé a pravidelné spoření se ideálně hodí pro tvorbu úspor na stáří, proto klient v Německu kromě státní podpory stavebnímu spoření dostává navíc podporu 154 eur, případně stejnou částku pro partnera a dále 185, respektive 300 eur ročně na každé dítě.

Na rozdíl od běžného penzijního připojištění stavební spoření zakládá právo na získání výhodného stavebního úvěru. Pokud klient úvěr za dobu spoření nečerpá, jsou mu po dosažení důchodového věku vypláceny úspory formou renty. Občan, který si se státní podporou naspoří, vyjde nakonec stát levněji než ten, který úspory nemá a společnost ho musí zaopatřit.

Německý příklad ukazuje, že stát může efektivně využít potenciálu stavebních spořitelen, které shromažďují prostředky občanů podobně jako penzijní fondy. Lidé, kteří si v tomto systému střádají, peníze nejen bezpečně investují, ale zároveň si budují finanční rezervu pro plánované záměry i nenadálé situace.

HANSDIETER FUNKE

Autor je místopředseda představenstva Raiffeisen stavební spořitelny.