Co se změní? Zpětný odběr elektrozařízení bude úkolem hlavně pro výrobce. Obce by za spolupráci s kolektivními systémy, jež recyklaci vysloužilé elektrotechniky zařizují, měly dostat víc peněz. „Nyní dostaneme třeba jen sedm stovek za kamion,“ řekl Deníku Karel Ferschmann ze Sdružení místních samospráv. O kolik peněz by si obce polepšily, zatím není známo. 

Kolektivní systém i podle nového zákona bude v případě zájmu obce povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru. „Obdobná povinnost platí již dnes,“ uvedl Ondřej Charvát z ministerstva.

V Česku působí 15 kolektivních systémů na sběr elektra. Lidé tento odpad mohou svážet na více než 39 tisíc sběrných míst – baterie a drobná zařízení do červených kontejnerů, objemnější přístroje na sběrné dvory. Veřejně přístupných sběrných míst je bezmála 31 tisíc. 

„Nová legislativa má stanovit jasné požadavky na vytvoření sběrné sítě a tím i jednodušší vymáhání povinností,“ vysvětlil Charvát. Spotřebitelům by přibýt neměly. „Přímo občanů by se mělo týkat jen rozšíření sběrné sítě a informačních aktivit ohledně toho, jakým způsobem se elektrozařízení mají správně třídit,“ řekl Ladislav Trylč z ministerstva. 

„Důležité je, aby zákon stanovil specifické cíle pro jednotlivé kategorie elektroodpadu,“ řekl Deníku Tomáš Rychetský, šéf společnosti Ekolamp, zaměřené na sběr zářivek. Ty obsahují rtuť a jsou nebezpečným odpadem. Jejich sběr je náročný a nákladný, podle Rychetského se přesto nesmí opomíjet. 

Význam starých spotřebičů roste

Elektrotechnický průmysl je jedním z nejvýznamnějších odběratelů mnoha vytěžených kovů. Například z asi 20 tisíc tun stříbra, které se na světě ročně vytěží, jich zpracuje bezmála třetinu. V případě cínu jde dokonce o více než polovinu z celkové světové těžby, jež činí 275 tisíc tun. Nejen tyto kovy přitom lze opětovně využít ze starých spotřebičů.

Podíl materiálového využití elektroodpadu v Česku roste. Zatímco v roce 2012 jej takto bylo využito jen zhruba 55 procent, v roce 2016 již šlo o 70 procent.