Evropská měnová unie (EMU) byla vytvořena na základě Smlouvy o EU 1. ledna 1999, kdy 11 zemí unie začalo v bezhotovostním styku používat euro. O rok později (1. ledna 2000) převzala Evropská centrální banka (ECB) úlohy národních centrálních bank. Od 1. ledna 2002 byly v zemích EMU do oběhu uvedeny první bankovky a mince eura, které se po dva měsíce používaly současně s národními měnami. Jedinou měnou je euro v zemích EMU od 1. března 2002.

EMU má 19 členů

Zakládajícími členy jsou Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Později přistoupily Řecko (leden 2001), Slovinsko (leden 2007), Kypr a Malta (oba leden 2008), Slovensko (leden 2009), Estonsko (leden 2011), Lotyšsko (leden 2014) a Litva (leden 2015). Euro používá používá 337,5 milionu občanů EU.

Euro používají i Kosovo, Černá Hora a na základě smluv s EU také Andorra, Monako, Vatikán a San Marino

Británie a Dánsko mají výjimku ze Smlouvy o EU, takže se jako jediní dva členové unie k eurozóně připojit nemusí. Zatímco Dánsko je již součástí mechanismu směnných kurzů ERM-2, ve kterém země musí před přijetím eura strávit nejméně dva roky, Británie letos odhlasovala v referendu odchod z EU.

Pro vstup do eurozóny musí země EU splnit tzv. kritéria konvergence

Mimo jiné se jedná o deficit rozpočtu veřejných financí nižší než 3 % hrubého domácího produktu (HDP), měna země ve směnném mechanismu ERM-2 či veřejný dluh maximálně 60 procent HDP. Tato pravidla a postihy za jejich nedodržování stanoví Pakt stability a růstu z roku 1997.

Pravidla stanovená paktem stability ale většina zemí léta nedodržovala a místo vynucování disciplíny si státy rozšiřovaly možnosti jak se sankcím vyhnout. I samotné udělení pokuty bylo tak zdlouhavým procesem, že ještě nikdy nebyla udělena, a to přesto, že pravidla porušuje řada zemí EU. V důsledku světové finanční krize byla EU nucena pravidla zpřísnit - přijetím takzvaného Paktu rozpočtové kázně (též fiskální pakt).

Fiskální pakt byl přijat na mimořádném summitu EU 30. ledna 2012

Týž rok 2. března ho podepsalo 25 zemí EU, vyjma Británie, ČR a Chorvatska, jež tehdy ještě nebylo členem EU. V platnost vstoupil 1. ledna 2013. Česká vláda schválila přistoupení ČR k fiskálnímu paktu EU až 24. března 2014. Nejedná se o smlouvu, ale jen o mezivládní dohodu, platnou pro země eurozóny. Přistoupit k ní mohou i další země EU, jež ji budou muset dodržovat až s přijetím eura.

Světová finanční krize donutila pět zemí EMU požádat unii o finanční pomoc. Jako první tak učinilo na jaře 2010 Řecko, jež se přitom do eurozóny dostalo díky zfalšovaným statistikám. Později o pomoc požádalo Irsko, Portugalsko, Španělsko a Kypr.

Kvůli finanční krizi EU zřídila několik překlenovacích fondů

Jedná se konkrétně o Evropský fond finanční stability (EFSF) a Evropský stabilizační mechanismus (ESM).

EU také začala budovat bankovní unii. Ta má stát na třech pilířích: jednotná pravidla pro banky (stran jejich kapitálu, pojištění vkladů aj.), jednotný bankovní dozor (vykonává ECB od loňského listopadu) a jednotný řešící mechanismus (SRM), jehož jádrem je záchranný bankovní fond (SRF). V platnost vstoupil letos 1. ledna a podle schváleného opatření bude obsahovat 55 miliard eur (1,49 bilionu Kč).

Od ledna 2013 je stálým předsedou schůzek ministrů financů EMU, tzv. panem euro, Nizozemec Jeroen Dijsselbloem. Před ním tuto funkci zastával od ledna 2005 Jean-Claude Juncker. Před rokem 2005 řídil schůzky ministrů financí EMU vždy ministr financí země, která právě předsedala EU.