Zjednodušeně: dluhy by v budoucnu mohli vymáhat jen exekutoři z kraje, kde má dlužník adresu. Zvažovaná novinka přitom rozděluje odborníky i politiky. Zastánci místní příslušnosti tvrdí, že se spravedlivěji „rozdělí“ vymáhání exekucí mezi více exekutorů. Odpůrci naopak poukazují na to, že exekutoři v regionech díky jistým zakázkám budou mít „o práci postaráno“ a sníží se tlak na kvalitu vymáhání pohledávek.

Podle nedávné analýzy pro Českou asociaci věřitelů by při zavedení místní příslušnosti každý exekutor získal jistý příjem téměř šest milionů korun ročně bez ohledu na výsledky a kvalitu práce.

Změny v exekucích by podle analýzy ekonoma Lukáše Kovandy snížily motivaci exekutorů a zhoršily platební morálku dlužníků, což by dopadlo na ekonomiku soukromého sektoru i na udržitelnost veřejných financí.

Citelný problém

Naopak Exekutorská komora místní příslušnost podporuje a zmiňovanou analýzu považuje za chybnou. Tvrdí, že by odstranila z exekucí tvrdý byznys a exekutoři by se díky tomu mohli soustředit na podstatu své práce. Předpokládá se podle komory snížení administrativní zátěže, a tím pádem zlevnění řízení.

„Věřitel si dnes soudního exekutora volně určuje podle předchozích zkušeností, efektivity vymáhání, kvality poskytovaných služeb. Zavedení teritoriality toto právo oprávněného vylučuje, tím by došlo k zániku soutěže mezi exekutory, kteří by ztratili jakoukoli motivaci k efektivnějšímu vymáhání,“ obává se Martin Maisner z představenstva České advokátní komory.

Exekuce jsou přitom stále citelný problém. Lidí v exekuci od roku 2017 ubývá, ale mají na krku více dluhů.

Konkrétně: V roce 2016 a 2017 měl dlužník v průměru 5,3 exekuce. Do loňska se průměrný počet podle dat Exekutorské komory zvedl zhruba na 5,8.

Průměrná vymáhaná jistina na jednoho dlužníka, tedy částka bez úroků, penále a dalších poplatků, činila v únoru 371 880 korun. Za poslední rok vzrostla o 10 803 korun. Průměrná jednotlivá exekuce byla na částku 64 432 korun.