Tvůrci ginu Dick-tator tvrdí, že způsob reklamy, který zvolili, je recese. Pokud tomu úřady neuvěří, jak by mohly věc vyhodnotit, aby měli lihovarníci problém?
Když by usoudili, že se jedná například o nepřímý úmysl vyjádřit sympatie k neonacismu nebo by to považovaly za dílo ve smyslu nového paragrafu 403a trestního zákoníku, který byl přijat zákonodárci na návrh poslance Jana Bartoška. Jedná se o Šíření díla k propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Zde se mimo jiné píše, že kdo ve větším rozsahu vyrobí, doveze či dá do oběhu dílo se zobrazením symbolů či představiteli takových hnutí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

Současně tam je ale i vyviňující klausule, pokud se tak děje například pro vzdělávací účely. I tak je ale sporné, zda kombinace zobrazení Adolfa Hitlera na jedné straně a penisu na druhé spolu s nápisem Dick je dílem směřujícím k propagaci neonacistického hnutí. Podle mého názoru tak v celkovém kontextu nepůsobí.

Alkohol. Ilustrační foto
Lihovarníci chtějí navázat na Českou sodu. Vzkřísili Hitlera a způsobili poprask

Ale již z minulosti známe případy, kdy k odsouzení stačila jen maličkost. Třeba malá úprava na autě.
Jistě narážíte na případ muže, který byl před několika lety podmínečně odsouzen za to, že si na zadní sklo auta nalepil orlici s hákovým křížen, tedy symbolem nacistického Německa. Tento muž u Ústavního soudu tehdy neuspěl se svojí námitkou, že jeho cílem nebylo propagovat nacismus, ale chtěl vyjádřit náklonnost k německým automobilům jedné značky. Muž se sice hájil ironií, ale je právě na případném posouzení soudu, jak se k daným případům postaví. Podstatný je totiž úmysl. V České republice je v těchto věcech přístup hodně odvislý od individuálního posouzení státních zástupců a soudů.

Dick-tator však na trh přišel v nešťastné době, kdy se kvůli napětí na Blízkém východě a střety mezi Izraelem a Palestinou, respektive hnutím Hamás, opět rozdmýchávají po celém světě vlnu antisemitismu. Jde se na to dívat i touto optikou, kdy někteří mohou brát nový gin jako úlitbu jedné straně a satiru nepochopí?
Vzhledem ke grafickému vypodobení, včetně penisu, si nemyslím, že to má propagační účinky a vyvolání dojmu o vyjádření sympatií. Pro skutečné neonacisty by takový symbol byl spíše urážlivý. Pokud však nezná někdo anglický překlad, může se na to takto dívat. Ale takových lidí asi moc nebude. Současně platí, že pohrávání si s touto symbolikou může někomu připadat neuctivé.

Ovocné pálenky se dají i mixovat. Ilustrační snímek
Český unikát pro fajnšmekry. Palírny experimentují s mixováním ovocných pálenek

Neuctivé to přijde například zástupcům Židovské obce v Praze.
V tomto směru je chápu. Podporovat nějaký produkt tímto způsonem je etický problém. Nicméně stejně tak to někomu může připadat vtipné a urážející Hitlera, tedy jako věc s antifašistickým poselstvím. Jsou i státy, kde se ještě donedávna prodávaly upomínkové věci se zobrazením Adolfa Hitlera dokonce bez doplňující ironie.

Například v Itálii se jednalo o vinné lahve s potiskem obrázků Hitlera, hned vedle byly lahve s Benitem Mussolinim. A v Bulharsku jsem viděl před několika lety hrníčky s Hitlerem hned vedle hrníčků s Vladimirem Putinem. Což ovšem neznamená, že to muselo být v souladu s tamním právem. A také nemusíme chodit daleko a můžeme se podívat na soudní tahanice kolem produktů vydavatelství Naše vojsko.

Replika šestilitrové karafy s koňakem, za níž český kupec zaplatil 4,1 milionu korun. Vlevo stojí majitel firmy Prestige Portfolio Robert Vaněček, vpravo Artem Šaknazarov, který má ve společnosti Rémy Martin na starosti privátní klientelu
Karafa s koňakem? Český kupec za ni zaplatil přes čtyři miliony korun

Kde je hranice, která dělí karikaturu od propagace?
Karikatura
může být i propagační, ale pokud se ptáte na hranici mezi legální a nelegální propagací, ta se za třicet let posunula, ale není pevně nastavena. Stačí se podívat nejen na Českou sodu, ale například i na nedávné dílo Už je tady zas, které vyšlo nejen knižně, ale bylo také zfilmováno. Na stranu druhou, v devadesátých letech byla reálně větší volnost. Ale vrátím se na začátek, vždy je hodně důležitý individuální názor lidí, kteří reprezentují orgány činné v trestním řízení, včetně nejvyšších soudních orgánů.