Spolu s dalšími odborníky jste se shodli, že elektřina z atomu nemá budoucnost, protože je moc drahá. Co když ale Moskva přestane odvetou za sankce kvůli Ukrajině dodávat Evropě ropu a plyn? Nebudou pak ekonomické úvahy vypadat jinak?

Krize na Ukrajině by měla být příležitostí k ještě intenzivnější energetické transformaci.

Máme-li získat větší nezávislost na dodávkách z Ruska, musíme se soustředit na domácí obnovitelné zdroje 
a především na úspory energií. Tím pádem se budou technologie obnovitelných zdrojů dále zlevňovat, zatímco jaderná energie zůstane drahá.

Jenže obnovitelné zdroje 
a hlavně fotovoltaika mají u nás kvůli špatné subvenční politice katastrofální pověst.

Neprávem, protože právě náklady na fotovoltaiku se tak masivně snížily, že už pomalu žádné subvence nepotřebují.

Ale tyhle mýty znám z diskuzí v Německu, kde se lobby provozovatelů jaderných 
a uhelných elektráren snaží zdiskreditovat obnovitelné zdroje, aby všechno bylo jako dřív. Je však nutné říkat vždycky celou pravdu. A k ní patří, že obnovitelné zdroje skutečně zlevňují.
Když se to spotřebitelům transparentně vysvětlí, budou nové technologie akceptovat.

Zdejším spotřebitelům vysvětlují zatím stoupenci atomu hlavně to, že jaderná energetika neprodukuje emise a že se vzhledem k možnosti znovu zpracovávat vyhořelé palivo vlastně řadí mezi obnovitelné zdroje.

To vehementně popírám, protože obnovitelné zdroje musejí být zároveň šetrné 
k životnímu prostředí, zatímco jaderné elektrárny produkují nebezpečný odpad, který zatěžuje další generace. Uran je navíc vzácná surovina a je stále dražší. Patří tudíž naopak k nákladným a rizikovým zdrojům.

Ale poslední studie OSN, varující před následky globálního oteplování, žádá rychlé snížení emisí, a když se diskutuje o tom, jak to udělat, tak vědci uvažují i o jádru.

To je právě škoda, protože při takovýchto úvahách by měly stát v popředí energetické úspory.

V této oblasti existuje enormní potenciál, a to i na globální úrovni. Kdyby k nim bylo dost podnětů, potřebovali bychom rázem podstatně méně energie, a tudíž bychom měli i méně emisí.

Když na severu Německa fouká vítr a pohání tamní větrné elektrárny, ocitá se česká přenosová soustava na pokraji kolapsu. Zohledňuje Německo při své energetické transformaci také posílení vlastní přenosové sítě ze severu na jih?

Fakt je, že německá vláda příliš nedbá na propojení sítí se svými sousedy.

Přes všechny diskuze, které se o tom v Německu vedou, je sice jasné, že se stavbě dálkových sítí nevyhneme, ovšem přitom se zapomíná, že máme evropský energetický trh, že ho můžeme využívat a že to může přinést sousedním zemím i pozitivní efekty.

Myslíte tím například eventuální dodávky levného proudu 
z obnovitelných zdrojů z Německa do Česka?

Ano, například. Německo už teď svůj proud vyváží 
a mohlo by ho vyvážet víc, kdyby mělo odpovídající přenosovou soustavu.

Mluvila jste o energetické transformaci jako o globálním hospodářském zázraku. Jak na něm mohou participovat ostatní země, jako je Česko?

Tím, že budou investovat do technologií budoucnosti. Konkrétně v Česku vidím enormní potenciál energetických úspor, což je obrovský trh s miliardovými investicemi.

Když je řeč o energetických úsporách, představí si tady většina lidí zateplování domů na panelových sídlištích.

To je škoda, protože jde hlavně o průmyslovou oblast, o automobilové technologie, o elektromobilitu a podobně.

Podle jedné z německých studií by jenom segment energetických úspor mohl 
v příštích deseti letech přinést čtvrt milionu nových pracovních míst.

Byl by ale průmysl ještě konkurenceschopný, kdyby musel investovat do úsporných technologií?

Je to přesně obráceně. Těmito investicemi se totiž podniky stávají konkurenceschopnými. Sice musejí nejdřív investovat do nových technologií, ale pak enormně spoří na nákladech.