Propast mezi platy mužů a žen v Česku je jedna z nejhlubších v rámci Evropské unie. Ženy vydělávají na stejných pozicích v průměru o 16 procent méně. Srovnat rozdíly má nová unijní směrnice. Na firmy od sta zaměstnanců tak čeká povinnost podávat „platové přiznání“.

Četnost hlášení se má odvijět podle počtu zaměstnaných. Na firmy s více než 250 lidmi spadne povinnost rozdíly hlásit každý rok, u menších organizací by to mělo být jednou za tři roky. Směrnice začala platit v červnu, zaměstnavatelé ale mají čas na přípravu. „Česká republika musí směrnici promítnout do svého vnitrostátního práva do roku 2026. Lze očekávat, že transpozice směrnice bude probíhat v průběhu tříletého období postupně. A to i proto, že jednotlivá ustanovení směrnice se dotýkají rozdílných právních předpisů v gesci rozdílných ministerstev a nelze proto předpokládat jejich schválení v jednom společném balíku,“ vysvětlila Vanesa Šandová z tiskového oddělení vlády.

Které instituci se budou rozdíly hlásit a jakým způsobem, zatím není jasné. Jisté ale je, že rozdíly v platech vyšší než pět procent začnou mít firmy povinnost rovnat a to pod hrozbou pokuty a náhrady pro oběti diskriminace. „Podle nové směrnice mohou pracovníci obdržet odškodnění včetně plné náhrady nevyplacené odměny a souvisejících prémií nebo věcného plnění,“ uvedla Evropská unie ke směrnici.

V případě sporu to bude zaměstnavatel, který bude muset prokázat, že pravidla neporušil. „Sankce za porušení předpisů musejí být účinné, přiměřené a odrazující a budou zahrnovat pokuty,“ doplnili úředníci.

Ženy jsou v nevýhodě

Směrnice mimo jiné také přikazuje zaměstnavatelům zveřejňovat navrhovaný plat už při náboru, což má sloužit jako prevence diskriminace. „Právě chybějící informace o výši platu za inzerovanou práci považuji za velký problém. Mám pocit, že muži si více důvěřují a nebojí se o tyto informace žádat. V tu chvíli jsou ženy jednoduše v nevýhodě. Právě proto by bylo dobré, aby tyto informace byly uchazečům k dispozici automaticky,“ uvedla europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Předpis by rovněž měl zakázat mlčenlivost ohledně finančního ohodnocení, která je aktuálně běžně součástí pracovních smluv či etických kodexů.

Deník oslovil desítku největších zaměstnavatelů v Česku s dotazem, zda ve směrnici vidí nějaké komplikace. Většina z nich uvedla, že už mají dlouhodobě nastavené vnitřní mechanismy, které rozdílům v odměňování zamezují.

„Využíváme standardizovanou metodu hodnocení pracovních pozic, máme nastavenu politiku odměňování a pravidla podporující principy rovného odměňování při náboru, přestupech nebo povýšení, při plošných úpravách mezd ve společnosti, ale i při návratu zaměstnanců z rodičovské dovolené,“ přiblížila členka představenstva ČEZ a ředitelka divize správa Michaela Chaloupková.

Jednotný postup má i společnost Kaufland. „Způsob odměňování je nastaven dle zastávané pracovní pozice či funkce, je jednotný pro všechny zaměstnance,“ ujistila mluvčí řetězce Renata Maierl.

V Třineckých železárnách dle sdělení podniku rovnost platů řeší například kolektivní smlouva, podobně je tomu i u Českých drah. „Transparentnost v oblasti odměňování je u naší společnosti garantována v interní legislativou. Tyto předpisy jsou vydávány vždy po dohodě nebo projednání se sociálními partnery, kteří také na dodržování transparentnosti dohlíží,“ potvrdil mluvčí podniku Lukáš Kubát.

Většina oslovených společností tedy nevnímá novou povinnost jako komplikaci, byť nevylučují, že bude nutné posílit zaměstnaneckou základnu například na personálním úseku. „Se zavedením a řízením agendy a reportingem s ní souvisejícím bude přirozeně spojena i zvýšená pracnost, takže to může vést i k posílení personálního útvaru,“ doplnila Chaloupková z ČEZ.

Kaufland čeká na upřesnění podmínek. „ Záleží, zda systém hlášení bude nějakým způsobem automatizován/digitalizován či nikoliv,“ poznamenala mluvčí Maierl.

Nejhlubší propast v Evropě

Problém s rozdílným odměňováním mužů a žen na stejných pozicích se vyskytuje napříč Evropskou unií, průměr rozdílů mezi platy se průměrně pohybuje okolo třinácti procent. Česko patří k zemím, kde jsou rozdíly vůbec největší a přispívají k nerovnosti pohlaví nejen z pohledu platů, ale také přístupu ke vzdělávání, zdravotnictví nebo participaci na politické moci.

Podle zprávy Světového ekonomického fóra (WEF) Global Gender Gap 2023 je Česká republika na žebříčku rovnosti na 101 místě ze 146. „Island, Norsko a Finsko jsou země s nejlepšími výsledky, a to jak v regionu, tak ve světě, zatímco Maďarsko, Česká republika a Kypr se umístily na konci,“ hodnotí dokument. Férovější prostředí je podle zjištění WEF i v zemích se složitou politickou i ekonomickou situací, včetně Afriky nebo zemí Jižní Ameriky.