Podle zástupce této společnosti Petra Tuháčka je nedostatečný důraz na používání ochranných pracovních pomůcek trvalou slabinou tuzemských podnikatelů. Benevolence vládne zejména ve stavebnictví, které patří k nejrizikovějším odvětvím, ale s nedostatky se lze se setkat i v jiných oborech.
Důsledkem jsou desítky tisíc pracovních úrazů ročně a více než dva miliony dnů, které lidé stráví léčbou.
„Mnozí podnikatelé nechtějí zvyšovat výrobní náklady o dodatečné výdaje za nákup, údržbu a obnovu ochranných pracovních prostředků. Zaměstnanci jsou pak nuceni používat například roušky, rukavice, brýle nebo helmy na samé hranici životnosti. I to přispívá k vyššímu riziku vzniku pracovního úrazu. Úspory v oblasti bezpečnosti práce jsou proto spíše optický klam. Zaměstnanec, který po úrazu stráví v průměru 55 dnů na neschopence, se přece firmě musí prodražit," říká Jiří Tuháček.
Nároky určuje zákon
Problém bezpečnosti práce má i další rovinu. Pracovníci častokrát nevědí, že na ochranné prostředky mají nárok, ať už jde například o respirátory, protihluková sluchátka, svařovací kukly, ochranné oděvy, brýle, nebo rukavice. Zvláště pak v případech, kdy se zaměstnanci pohybují v rizikovém prostředí. Nemají ani povinnost pořizovat si tuto pracovní výbavu z vlastních prostředků, i když je k tomu podnikatel vybídne.
Čísla o počtu pracovních úrazů za rok 2012 ještě nejsou známa. Předloni jich však podle údajů Výzkumného ústavu bezpečnosti práce bylo 47 111. Doba léčby si v souhrnu vyžádala 2 592 537 dnů.
