Elektrická jednotka přezdívaná podle svých tvarů žabotlam (také se ale těmto vlakům někdy říkalo Emilka podle původního označení řady EM 475.1, dnes s označením 451-2) v pátek naposledy před svým přesunem do depozitáře Národního technického muzea v Chomutově vyjela na svou trasu na lince S41 (spojující Roztoky u Prahy se stanicí Praha-Libeň). Další muzejní pantograf, který je také stále schopný provozu, se nachází v Šumperku.

„Strávil jsem v těchto vlacích kus života,“ řekl Deníku cestující Martin a připomněl slova svého táty, že když se tyhle vlaky v polovině 60. let začaly objevovat na kolejích, působily jako zjevení. Nejenom netradičním vhledem, ale také na svou dobu pokrokovou koncepcí se snadným nastupováním i důrazem na pohodlné a bezpečné cestování. Třeba široké posuvné dveře s centrálním ovládáním byly do té doby u našich vlaků něčím nevídaným. „A byly spolehlivé,“ zdůraznil Martin.

„Vzpomínám si, že ještě před pár lety musely žabotlamy v zimě dočasně nahradit na benešovské trati modernější CityElefanty, kterým v extrémních mrazech přestalo otvírání fungovat,“ připomněl. Železničáři si zase pochvalovali dobré jízdní vlastnosti včetně dostatečného výkonu pro rozjezd – kolem roku 1965 šlo skutečně o špičku – a relativní snadnost pravidelné údržby.

Legendární „panťák“ dal nyní sbohem i svému poslednímu nasazení na roztocké trase. Dočasně tím zde skončil elektrický provoz – nadále budou cestující vozit motorové jednotky RegioNova.