Dříve opylování zajišťovali zdarma amatérští včelaři, kteří mívali vždy nějaké ty úly ve svých zahradách. Dnes však mnoho z nich přestalo včely chovat, protože se zvýšila jejich úmrtnost. Podle posledního sčítání z roku 2005 přišla Francie za deset let o 15.000 včelařů.

Zemědělci tedy nemají jinou možnost, než postavit úly doprostřed svých polí.

„Volají a chtějí 200 úlů pro dobu květu. Jestliže vám včelky neopylují pole mandloní, můžete stromky pokácet," vysvětluje prezident Včelařského institutu a bio včelař na Korsice Jean-Yves Foignet.

Týká se to především producentů melounů, kiwi, některých sadařů, pěstitelů semen četné zeleniny, slunečnic či řepky.

„Jestliže chcete získat semena hybridní řepky, je zapotřebí, aby včela přenesla pyl ze samčích rostlin na samičí," vysvětluje Jean-Christophe Conjeaud ze sdružení zemědělců pěstujících olejnatá semena (Anamso).

Toto „řízené" opylování podle něho umožňuje homogenizovat výnosnost a dosáhnout semen lepší kvality, která lépe klíčí.

Podle říjnové studie Včelařského institutu stojí pronájem úlu na 20 až 60 dní v průměru 33 eur (asi 800 Kč). To včelařům zajišťuje zvýšení příjmů.

Ve Francii je tento jev stále častější a dostává organizovanou podobu. Sdružení Anamso a výrobců semen Gnis vytvořila platformu beewapi.com, která zajišťuje spojení mezi zemědělci a včelaři. Jejím cílem je zajistit, aby každá žádost zemědělce o pronájem úlu byla pokryta kvalitní nabídkou.

V roce 2012 však producenti řepky měli s pronájmem úlů problémy. Loni byla totiž ve Francii poprvé vysazena řepka s ochranou Cruiser švýcarské firmy Syngenta a mnozí včelaři nechtěli vystavovat své roje působení tohoto pesticidu, který údajně přispěl k poklesu počtu včel, uvádí předseda hlavního syndikátu včelařů (Unaf) Olivier Belval.

Loni v červnu bylo insekticidní a fungicidní mořidlo Cruiser pro řepku zakázáno, a tak by se problém neměl opakovat. Zemědělci požadují, aby jim 2000 profesio­nálních včelařů ve Francii poskytlo záruky, že jim své úly pronajmou.

Včelaři jsou však opatrní, neboť se obávají vývoje směrem k americkému modelu. Ve Spojených státech jsou včelaři především pronajímateli úlů a med produkují jako bonus, uvádí Belval. Úly se tu pronajímají za 150 dolarů (2700 Kč), a to jak na mandlovníková pole v Kalifornii, tak na pomerančovníky na východním pobřeží, říká Belval.

Problém tkví v tom, že tento „průmyslový" chov včel (včelař tu má i 15.000 úlů, zatímco ve Francii v průměru jen několik stovek) oslabuje jejich kolonie. Včela je vypuštěna do velkého pole s jedinou kulturou a její výživa tak je chudá, včela se pak stává slabší. Proto včely potřebují antibiotika (ve Francii zakázaná) a jejich imunita klesá, zdůrazňuje Belval.

Ve Francii mnozí profesionální včelaři své úly pronajímají, ale žádný z nich se této aktivitě nevěnuje jako hlavní činnosti. Zatím…